Obsahy(1)
Jak vypadá život dětí, které dostanou větší svobodu ve svém životě a vzdělávání? Co se děje ve školách, kde hodiny nejsou povinné? A co když děti nechodí do školy a rodiče je doma do učení nenutí? Je možné rozšířit respektující výchovu i do oblasti vzdělávání? Může vůbec vzdělávání založené na dobrovolnosti fungovat? A jaké jsou s ním v Česku zkušenosti? Na tyto a mnoho další otázek odpovídá dokument Svobodné děti, který vypráví příběhy českých rodin a škol na cestě za větší svobodou v životě i vzdělávání dětí. Film Svobodné děti Zdeňky Šíp Staňkové a režiséra Jana Minaříka představuje průřez tematikou svobodného vzdělávání, který v Česku dosud chyběl. Tento přístup si získává čím dál tím větší počet stoupenců jak v České republice, tak i ve světě. (ČSFD)
(viac)Videá (1)
Recenzie (10)
Dvouhodinový vhled do životů lidí (a děti jsou taky lidi), pro které je svoboda jednou z nejvyšších hodnot. Jak říká jedna z protagonistek, Gábina Ježková, úplné svobody ve vzdělávání se u nás bohužel kvůli státnímu monopolu na tvorbu (nejen vzdělávací) legislativy a její vynucování nedá dosáhnout. Dá se jí však přiblížit, a to jak na institucionální úrovni ("svobodné" školy bychom u nás spočítali na prstech jedné ruky), tak zejména úrovni individiální - prostřednictvím domácího vzdělávání. Tedy alespoň prozatím, než si stát i na tuto - dnes tak trochu šedou zónu - došlápne. Divákovi, který zná dění kolem Svobody učení, Svobodného přístavu, zná kanál Důvěřujeme dětem či úžasné přednášky paní Nováčkové, toho dokument zase tolik nového nenabídne. Pro ostatní to je skvělý vstup do králičí nory :-) Zasloužilý počin! ()
Ta myšlenka je sice zajímavá, ale ne, není to pro všechny děti. Jsou děti přirozeně inteligentní, se zájmem, které vzdělávání, třeba i to samovzdělávání baví, chtějí se něco nového dozvědět a naučit a mají zájem. Pro ty je tento styl asi ideální. Jenže kolik takových dětí opravdu je? Je to spíš menšina a kdyby se tohle zavedlo celoplošně, tak tu bude běhat ještě víc pologramotů, kteří nemají ani ty základní znalosti, protože na co? Maj google že jo. Nechat dítě si vybírat takovou cestu, které ještě nemá pořádně žádný rozhled a znalosti a tudíž nezná dopad na budoucnost a na sebe obecně, je prostě blbost. To dítě může říct, že by rádo něco zkusilo, že má zájem nebo touhu, ale pořád je na tom rodiči, aby zhodnotil nebo dítěti nastínil, co to může v budoucnu způsobit. Domácí a volná výuka není pro každého a neznám moc dětí, které, kdyby měly tu možnost, tak by se šly dobrovolně učit, když zrovna nemusí. Ta úprava školního systému je určitě na místě, tam je změna potřeba, ale tohle je cesta pro minimum dětí. Z toho důvodu mi to poselství filmu nesedí. Zvlášť, když někdo přizná, že kvůli tomu žije z ruky do huby, protože nemůže chodit normálně do práce. Což nezní, jakože mu to úplně vyhovuje. A stopáž filmu je taky zbytečně dlouhá, kolem hodiny by bohatě stačilo. ()
Ve škole určitě nejde "jen" o učení, ale především o socializaci jedince a tím i o rozvíjení a upevňování společnosti. Srovnatelnost kvality výuky v té podobě, jak se vyvíjí nějakých 200 - 300 let od časů Jana Ámose Komenského není náhodou stejně jako koncept schola ludus tohoto českobratrského biskupa. Koncept, rozvíjený ve filmu, je použitelný pro 1-maximálně 2% populace a i to s velkou obezřelostí. Z druhé strany v normální škole podporují tuto hravost a improvizaci zájmové kroužky, družiny, organizace mladých typu skaut nebo Pionýr, ale také invenční pedagogové. Podobné snahy jsou staré 100 - 200 let; ani v tomto ohledu nejde o novinku. Ale to nejpodstatnější - kázeň, samostatnost, zodpovědnost - z výuky nesmí vymizet. Stejně tak jako kontakt s vrstevníky. Dětství i mladost jednoho dne skončí - i pro ty, kteří pro takovou mají dost peněz a dostatečně vyvinutou inteligenci. A pak nebude čas na to ptát se, zda se nám to, co se po naší dospělé dospělosti bude vyžadovat, líbí nebo ne. Druhou možností je život v degenerujícím ghettu. ()
O toto tema se jako socialni pracovnik zajimam vcetne konferenci. Muj nazor je, ze popisove generace "ticha generace","X", "Y","Z", "nulky", nyni doma sedici do sebe uzavrene "kukly" dostali ve vychove neco jineho ve skole, od rodicu, kultury a vubec od Hegelovskeho "ducha doby" a proto se od sebe tak lisi. Takze nikdo nevi, co soucasne nazory rodicu a pedagogu jednou prinesou. Na vysoke skole se mi libil predmet Globalni vychova, kde se deti uci co je zrovna aktualni. V tomto dokumentu se objeviji dva smery: paradigma nakazani diteti, co se ma ucit a paradigma dite si najde co potrebuje, co ho bavi a tim se uci. Zaujala me take nova myslenka, ze je blahodarne, aby byli deti ve tride vekove ruznorode, coz u nas bylo pred sto lety a generace se pobily ve dvou svetovych valkach, ale proc ne. Je treba pocitat, ze 50% lidi jsou rozeni introverti (kteri v zamestnani predstiraji, ze jsou kolektivni extroverti, ale pak prijdou domu a zhrouti se). Introverti jsou vyborni spolecnici a vykonni pracovnici ve spolecnosti dvou- trech lidi. Vaclav Cilek rikal na jedne ze svych lonskych prednasek, ze je rozdil mezi informacemi a znalostmi. Informace je kucharsky recept a zalosti umet jidlo uvarit. V tomto dokumetu se vubec neobjevilo dilema, jestli maji byt hlavne deti stastne a citit se dobre (wellbeing, knizka), nebo se zocelovat. Je znamo, ze deti nejbohatsich lidi v Americe, davaji sve deti na nejdrsnejsi soukrome skoly, ale ti se pak dokazi v zivote prosadit, jsou jakoby naockovani na zdolavani problemu. Je zde se jasne, ze uz dnes nikdo nechce rakousko-uherske skolstvi 19. stoleti, jake jsme u nas meli i cely socialismus, ktere vychovavalo deti k poslusnosti, ucte k autoritam a aby nekde mimo skolu neskodili. Naopak je treba vychovavat k odolnosti vuci autoritam, ke kritickemu mysleni. Jak zde říká jedna matka "aby z dítěte nevyrost malý Sheldon, který je divný" (malého Sheldona v Teorii velkého třesku ztvárňuje Ian Armitage. Sheldon Cooper je velmi nadaný a inteligentní člověk, vědec a profesor teoretické fyziky (má IQ 187, titul magistr a 2 doktoráty. Trpí příznaky emoční lability a Aspergerova syndromu.). V dokumentu byla recena sympaticka veta jedne matky "skola by mela hlavne vychovavat osobnostni vlastnosti deti". A vyjadreni architekta, ze matematika na stredoskolske urovni je zbytecna pro zivot. Ale uz francouzsky slavny sociolog Pierre Bourdie se pise o stredovekych ritualech na vysokych skolach "pasovani na rytire" ,ktere se stale provadi, mezi slechtu pri absolvovani studia a o tom , ze jedinym kriteriem je stale matematika. Natuknuta otazka hranic si v dokumentu zaslouzila vice prostoru. Pokud dite nedostane hranice, stane se nejiste a je z nej maly tyran. Dospeli s "prokopnutymi hranicemi" jak rikaji nekteri psychologove z detsvi vam klidne v praci vlezou do zasuvky. Za uvahu take stoji veta prirodovedce a vysokoskolskeho pedagoga Vladimira Komarka na jedne prednasce "kdyby jste dali detem do ruky samopaly, koukali by jste, co se bude dit". Na otázku matky jak vznikla Země bych odpověděl testem na univerzitě a) srážkami kosmických těles, b) zahušťováním mlhoviny a c) stvořil ji Bůh před šesti tisíci lety i s uhlím od zemí (b je správně). () (menej) (viac)
Řekl bych, že ve filmu propagovaná metoda se hodí pouze pro děti s IQ minimálně 130. Na hloupější haranty bude mít ještě horší dopad než naše současné, notně již degradované školství. Školy by měly dětem poskytnout co nejvíc informací. Místo toho se postupně omezuje rozsah učiva, protože velká část žáků látku nezvládá. V normálních poměrech by takové děti totiž vůbec nesložily přijímací zkoušky na střední školu. Výsledkem je, že zde máme množství pologramotných magistrů a bakalářů, zatímco řemeslníků se nedostává. Vzhledem k tomu, že většina populace se, pokud jde o intelektuální ambice, nikdy dvakrát nepřetrhla, je názor, že děti by si měly svobodně vybrat, co se budou nebo nebudou učit, vysloveně zhoubný. Je neuvěřitelné, jaké škody lze napáchat pod záminkou prosazování různých svobod a práv. Film může posloužit jako podnět k zamyšlení na toto téma. ()
Zaujímavosti (1)
- Dokument se tvořil od ledna 2020 do června 2022. Původně měl mít pouze 60 minut. (janminarik)
Reklama