Obsahy(1)
Jak vypadá život dětí, které dostanou větší svobodu ve svém životě a vzdělávání? Co se děje ve školách, kde hodiny nejsou povinné? A co když děti nechodí do školy a rodiče je doma do učení nenutí? Je možné rozšířit respektující výchovu i do oblasti vzdělávání? Může vůbec vzdělávání založené na dobrovolnosti fungovat? A jaké jsou s ním v Česku zkušenosti? Na tyto a mnoho další otázek odpovídá dokument Svobodné děti, který vypráví příběhy českých rodin a škol na cestě za větší svobodou v životě i vzdělávání dětí. Film Svobodné děti Zdeňky Šíp Staňkové a režiséra Jana Minaříka představuje průřez tematikou svobodného vzdělávání, který v Česku dosud chyběl. Tento přístup si získává čím dál tím větší počet stoupenců jak v České republice, tak i ve světě. (ČSFD)
(viac)Videá (1)
Recenzie (10)
Zajímavý pohled na vzdělávání, které se bohužel většinou hodí pro profese, které nemusejí být "od do" v práci mimo domov (kancl, fabrika). Pro malé introverty, génie či málo "ohebné" děti asi super. Další, co mi výrazně chybí a vlastně se vůbec v dokumentu nedozvíme, co z takových "domoškol" vlastně vyleze za lidi. Chápu, že zatím těhle "absolventů" asi nebude moc, ale chtělo by to odlovit nějaké dvě tři firmy a zjistit, jak s takovými lidmi vychází "standardně vystudovaní", jaké jsou jejich plusy a mínusy. ()
Zatím je české alternativní vzdělávání teprve na začátku, nemůže se pochlubit takovými výsledky jako 100 let existující Summerhill, ale je velmi důležité sledovat, že už to tady taky začalo. Hlavní myšlenky jsou v tomto dokumentu vyjádřeny jednoduše a jasně: nelze očekávat po letech jednostranného a nerespektujícího drilu, že po vyjití z devítky nebo po zvládnutí matury najednou bude takový člověk fungovat skvěle sám za sebe, když to jediné, co musel do té doby dodržovat, bylo držet ústa a krok. Pokud jsme spokojeni s tím, že ve školce dítě jen tupě zírá před sebe a čeká, až bude vyzvednuto... nebo že na základce je konečně zlomeno a je z něj vytvořen hodný a pasivní jedinec, tak bychom se nad sebou měli zamyslet. Samozřejmě čest výjimkám, ale ať si každý sám sáhne do svědomí. Školství nesmí nadále fungovat na principu mazáctví a uměle vyžadované autority. ()
Téma za pětihvězdí, podnětů bezesporu nemálo a díky za ně, ovšem dokumentární zpracování - totiž kýžené sestříhání sdělení - mi navzdory docela úctyhodné stopáži připadalo vlastně poměrně nesoustředěné, rozskákané a proti všemu zjevně osobnímu vkladu až odtažité... Snaha to vše líbivě pospojovat je možná odpovědí na můj jediný skutečně kritický dotaz, přesto - proč prosím ten nonstop vlezlý hudební podkres i všude tam, kde slovům a zkušenostem spíše ubírá na váze a smyslu, než že by je umocňoval?! ()
Ve škole určitě nejde "jen" o učení, ale především o socializaci jedince a tím i o rozvíjení a upevňování společnosti. Srovnatelnost kvality výuky v té podobě, jak se vyvíjí nějakých 200 - 300 let od časů Jana Ámose Komenského není náhodou stejně jako koncept schola ludus tohoto českobratrského biskupa. Koncept, rozvíjený ve filmu, je použitelný pro 1-maximálně 2% populace a i to s velkou obezřelostí. Z druhé strany v normální škole podporují tuto hravost a improvizaci zájmové kroužky, družiny, organizace mladých typu skaut nebo Pionýr, ale také invenční pedagogové. Podobné snahy jsou staré 100 - 200 let; ani v tomto ohledu nejde o novinku. Ale to nejpodstatnější - kázeň, samostatnost, zodpovědnost - z výuky nesmí vymizet. Stejně tak jako kontakt s vrstevníky. Dětství i mladost jednoho dne skončí - i pro ty, kteří pro takovou mají dost peněz a dostatečně vyvinutou inteligenci. A pak nebude čas na to ptát se, zda se nám to, co se po naší dospělé dospělosti bude vyžadovat, líbí nebo ne. Druhou možností je život v degenerujícím ghettu. ()
Dvouhodinový vhled do životů lidí (a děti jsou taky lidi), pro které je svoboda jednou z nejvyšších hodnot. Jak říká jedna z protagonistek, Gábina Ježková, úplné svobody ve vzdělávání se u nás bohužel kvůli státnímu monopolu na tvorbu (nejen vzdělávací) legislativy a její vynucování nedá dosáhnout. Dá se jí však přiblížit, a to jak na institucionální úrovni ("svobodné" školy bychom u nás spočítali na prstech jedné ruky), tak zejména úrovni individiální - prostřednictvím domácího vzdělávání. Tedy alespoň prozatím, než si stát i na tuto - dnes tak trochu šedou zónu - došlápne. Divákovi, který zná dění kolem Svobody učení, Svobodného přístavu, zná kanál Důvěřujeme dětem či úžasné přednášky paní Nováčkové, toho dokument zase tolik nového nenabídne. Pro ostatní to je skvělý vstup do králičí nory :-) Zasloužilý počin! ()
Zaujímavosti (1)
- Dokument se tvořil od ledna 2020 do června 2022. Původně měl mít pouze 60 minut. (janminarik)
Reklama