Richard II (S01E01)

Komorní film s krásným shakespearovským žargonem (aby ne, když jde o dílo na motivy Shakespearovy hry). Richard II. je příběh o slabém králi, který je sice inteligentní, ale k vládnutí i tak nezpůsobilý, což stojí za jeho pádem. Na počátku si říkám, zda mu mám fandit či přát pád. S blížícím se závěrem se však přikláním k první variantě. Tento velice divadelně působící film (v dobrém mínění) je také charakterově rozmanitý, jak to sám Shakespear ve svých historických dramatech dokázal. Ovšem zde žádné čisté zlo či čisté dobro nenajdeme. Všichni mají své odstíny šedi a nikdo není jen hodný či jen zlý. Rozhodně ne tedy u hlavních postav. Herci své role zvládají s bravurou par excelence a vše co jsem očekával, jsem vlastně i dostal. Proto hodnotím s menší rezervou v očekávání na kvalitu dalších epizod. 80% (23.04.2015)

Richard II. byl pro mě vždy ve stínu zbylých Shakespearových historických děl; a to nikoli kvůli atypicky striktně květnatě veršované formě, ale čistě z toho důvodu, že jeho hlavní postava mi připadá nejnezajímavější z Shakespearových velkých hlavních postav. Což je v přímém kontrastu s Bolingbrokem, který ač má mnohem méně prostoru a méně deklamací, tak je v mých očích neskonale zajímavější i rozervanější postavou. Každopádně odvážné Whishawovo "zženštilé" pojetí Richarda II. tuto postavu v mých očích výrazně vylepšuje. Vezmu-li v potaz, jak moc je jeho výkon svázán absolutní věrností původnímu textu, tak si rozhodně nezaslouží nic menšího než slova obdivu. Každopádně to i tak nic nemění na tom, že Bolingbroke je pro mě hlavní postavou Richarda II. a právě v jeho představiteli nacházím kámen úrazu této adaptace. Jak mám Rory Kinneara rád (a jak rozhodně není špatný!), tak v té plejádě pánů herců je přeci jen poněkud na druhé koleji. Což je věčná škoda i s ohledem na to, že předčasným vrcholem je již konfrontace Johna z Gauntu s Richardem. (18.05.2013)

Předloha je divadelní hra, nebo byl celý tento zdlouhavý a absolutně nudný film záznamem divadelní hry? Nebyl, i v tom posraném divadle na těch červotočem prolezlých prknech by herci, scénárista a hlavně režisér dokázali navodit pocit středověku a příběhu mnohem víc, než za dvě a půl hodiny v tomto ohavném braku, ve kterém se zápletka, která se dá vystihnout jednou větou, řeší půl hodiny. I díky tomu se za celou stopáž stane naprosté hovno, akorát si poslechnete jednu myšlenku v deseti různě veršovaných větách jdoucích ihned za sebou, aby na ní reagovalo dalších deset obsáhlých veršovaných vět s jednou myšlenkou jdoucích také ihned za sebou, a až se z toho verbálního deliria při závěrečných titulcích proberete a poserete, budete si rvát žalud při pomyšlení, jak brilantně jste právě prosrali tři hodiny života. Celý děj je jen o permanentním žvatlání pseudohonosnou a pseudodobovou mluvou, ve které se dialog vytrácí do nekončícího monologu, aby se o třicet minut později znovu přihlásil o slovo a děj se přitom neposunul ani o milimetr, a to je kafe silnější než chcanky velblouda. A vzhledem k tomu, že si zde nepotřebuju honit péro pózou milovníka artu (ke kterému tento film měl asi stejně blízko jako já k cucání kokotů), dám tomu adekvátní hodnocení. Jsem ostatně konzumní ocas, který před zhlédnutím tříhodinového historického filmu, očekává historický film o anglických dějinách, ne nerealistické divadlo v reálných kulisách. Slyšel jsem, že pokračování nesahá tomuto "intrikářskému" klenotu ani po paty. Série "V kruhu svěrače" tedy nebude můj šálek stolice, zvláště když má být tento "pilot" tím nejzábavnějším, co vyprodukoval. 20% (27.04.2014)

Chtěla jsem se koukat na Bonda, ale zjistila jsem, že nejsem Fantozzi a x-té opakování odvety Bond versus Zloun už mě tolik nebaví, a tak jsem přepínala a přes dementní reklamy a dementní bláboly na ostatních doslova kanálech jsem rychle dopřepínala až k ČT art a tím vlastně definitivně, protože to, co jsem viděla, už mě nepustilo. Byla jsem ihned a postupně čím dál víc fascinována excelentním výkonem Bena Whitshawa, který dokázal mluvit shakespearovskou afektovanou královskou angličtinou naprosto přirozeně, protože Richard v jeho pojetí afektovaný byl. Byla jsem totálně nepřipravená a neinformovaná, protože jsem kvůli stále stejným omílaným programům přestala číst TV program. Takže jsem netušila, že cyklus dávají a tuhle lahůdku si nenahrála. Musím ještě ocenit vynikající výkony Davida Sucheta a Patricka Stewarta jako Gaunta, scéna, kdy Richardovi s posledním dechem vmete do tváře své pohrdání byla teda něco. Richard mi byl jaksi povědomý, nicméně parfémového vraha jsem v něm poznala až druhý den. Je to obrovský talent a doufám, že s ním někdo natočí Hamleta, kterého už prý výborně zvládl v divadle. Přestože tvrdím, že Mozart a Shakespeare se nedají zkazit, přece jen mě adaptace v maskáčích a s tanky nebo samoúčelnými excesy dokáží rozladit, a jsem proto opravdu vděčná za poctivé pojetí, navíc filmové. Někdo v komentářích navrhoval dabing - no tak to opravdu prosím ne! Ten patří možná k "anglicky" mluveným americkým filmům, kde obzvlášť kňákání hereček je nejen nesrozumitelné, ale pro mě i nesnesitelné. (03.03.2015)

Špičková adaptace u mě méně známého autorova dramatu. Překvapivě hodně mě oslovilo. Obrazové ztvárnění, to byla čistá krása, která si říkala o velké plátno. Vznešenými verši hovořící můj oblíbenec Ben Whishaw v titulní roli mě nadchl také, jeho pojetí bylo fenomenální. Snad jenom veledůležitá postava budoucího Jindřicha IV. mi přišla zahraná tak nějak méně shakespearovsky, než by bylo zapotřebí. (15.04.2014)