610 metrů nad zemí

Docela hezké akrofobické napínáníčko, těžící ze sugestivní hudby a účelně pracující kamery. Výšková sugesce šlape perfektně a na plátně musí solidně pocuchat nervy každému, komu se chce blinkat už pod Petřínem. Potěší i dva zvraty v ději; sice nejsou kdovíjak originální či nečekané, ale pod kotlem umí zatopit obstojně. Nehezkým mínusem budiž ztvárnění ústředního smrtonoše - představa tvůrců o konstrukci vysílače je totiž poněkud debilní, takže dobrou půlku stopáže naprosto rozbíjela veškerou mou pozornost (ne, vysílač o takové výšce opravdu nemá tak vetchou konstrukci, opravdu ho nejistí pouhá tři lana, opravdu v jeho pěti stech metrech nestojí stometrový nejištěný sloup a opravdu vesele netrčí do nebe v tak zkorodovaném stavu, jaký je nám ukazován). Jasně, většina diváků vůbec netuší, jak telekomunikační vysílače vypadají (pro zvědavce - vygooglete si třeba Varšavský vysílač, který měl taky přes šest set metrů výšky a trojúhelníkový průřez), ALE... je to jen film, nebuďte zaujatí jako já! Jakmile jsou holky na místě, stane se všechno pod jejich nohama irelevantním - a i díky oběma herečkám je nakonec tenhle výškový survival solidním zážitkem. (10.09.2022)

Dvě buchty na žebříku mě sice zpočátku příliš nelákaly, ale po oslavných recenzích jsem jim dal šanci a dobře jsem udělal. I když výraz "dobře" je v tomto případě relativní, protože mám fakt velký strach z výšek, takže mi po většinu filmu moc dobře nebylo. Ale nakonec i to se počítá. Každopádně musím ocenit rejžu, že na minimálním prostoru dokázal vytvořit a hlavně vystupňovat napětí, takže diváci trpící těžkou akrofobií mohou být na infarkt. Co mi naopak vadilo byl twist, který je z ranku laciných a upřímně řečeno dokázal bych si představit sympatičtější herečky, což platí dvojnásob pro hlavní hrdinku. Ale i tak slušný kousek a Mann tady potvrzuje, že i když netočí extra pecky, v ruce to má. 75% (19.09.2022)

Kdyby v obsahu nebylo  "Dovednosti Becky a Hunter, které jsou zkušené horolezkyně" , já o lezení něco málo nevěděl a hlavně se na to nekoukal s manželkou, která už něco i zlezla, tak bych si tenhle kompletně z prstu vycucaný, ale solidně natočený, blábol (no ano, bohužel) mnohem víc užil. Že si dneska kdejakej debílek bez schopností vyleze na okap mrakodrapu, kde má potřebu si fotit poslední selfie v životě, to je ale zase fakt.  Ostatně podobní debilové mezi námi žili vždycky, jen měli holt těžší se zviditelňovat, a tak je to až tak neba, no. Nebudu tu vypočítávat všechny nesrovnalosti či vyslovené pičoviny, které by žádný zkušený (horo)lezec nikdy neudělal, ale už při první scéně si člověk vzpomene tak maximálně na Ace Venturu. S takovým nejištěním by holt spadl i Cliffhanger. Ale stěna luxusní, to zase tedy jo!  Na vlastní věži pak už jen telegraficky a jen to nejvýraznější - jištění nulové, fyzička až neskutečná, šplh na tyči směšný a zkušené horolezkyně, jež nenapadne s lanem, sedáky a karabinami sesmycovat?  No, dobře.   Jak jsem psal ale na začátku, solidně natočené, strach z výšek jsem teprve poměrně nedávno překonal, čili nohy mi, jak se tu často píše, taky brněly a holky to byly pěkný, že? Takový dvě hvězdy... (19.09.2022)

Na jednej strane debilný námet. Na čo by tam tie blbky liezli a ešte tak chabo vybavené? Rovnako zbytočne natiahnutý film, v podstate 40 minút sa neudeje nič zásadného, tam stopáž mohla ísť na polovicu. A potom sú tu strašne prekombinované veci s dronom na úrovni až sci-fi. Na strane druhej vynikajúce napätie, pohrávanie sa s hudbou aj kamerou, naozaj to bolo na nervy až na mrákoty. Hoci fyzikálne skoro nemožné, na úrovni MacGyvera. Takže nejaké to mravčenie v bruchu bolo a film si zaslúži pozornosť napriek tým všetkým chybám, lebo to zásadné, čo mal priniesť, aj priniesol - vzrušenie. (06.09.2022)

„Dvě instapičinky a ztopořená anténa“ je minimalistická, strhující, naprosto parádně natočená a místy až nepříjemná podívaná napínací třídy Zmrzlouš pro všechny milovníky výšek a hloubek, u níž vám budou zalézat koule do břicha („a rolovat se pysky“ – uvedeno z důvodů pohlavní antidiskriminace, i divačky jsou přeci skoro lidé), panicky se občas budete chytat křeslových opěradel a ujišťovat se, jestli furt máte v obýváku podlahu. Její jedinou vadou evidentně je, že tam ke konci nepřisvištěl nějaký ten prolatexovaný bukvoid a nezachránil Lojzkám Lejnovým den, proto se tu trestuhodně potácí v modrých číslech všech těch převkusných rozumbradáčů. Já osobně mám pro strach z hloubek uděláno, mnohokrát jsem již bez bázně a hany pohlédl do bezedných pekelných chřtánů, v nichž by normální smrtelník pištivě plandal, ovšem musím přiznat, že tady jsem se párkrát nutně potřeboval podívat na strop a vynulovat gyroskop. Kremnofobikům vřele doporučuji zahryznout se před projekcí do pryžové hadice, nebo se na to pro zachování mentální stability rovnou raději vysrat. Pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „ostrakizovat se od obrazovky“. Stejně se zachovají i socky s uhlopříčkou menší než metr, na hloupých telefonech to prostě fuckt nevynikne a budete tomu nezaslouženě kurvit rejtynk. A samozřejmě u toho neprstěte sestru jako NĚKTEŘÍ, je to prý pak méně napínavé! (15.09.2022)