610 metrů nad zemí

Šílenost, u které jsem místy myslel, že to nedokážu dokoukat, jak moc to bylo fyzicky nepříjemné. Jenže neznat konec bych nevydržel, protože to bylo současně tak nesnesitelně napínavé, že jsem prostě musel vidět, jak to dopadne (v tomto ohledu mě trochu zamrzelo, že jsem finální rozuzlení odtušil dopředu, a předvídatelných momentů tam bylo víc, např. s tím supem nebo lidmi v karavanu). U takového filmu se asi nelze vyhnout tomu, že vám ve scénáři uteče pár nelogičností, takže jsem nad nimi celkem mávnul rukou (nejvíc mě asi zarazilo, že dívky nikomu nedaly předem vědět, kam jedou, a že je nijak neznervóznil technický stav žebříku, když po něm lezly nahoru), a místo toho jsem se nechal ohromit tím, s jakým málem si film vystačil a jak věrohodně to celé působí (byť třeba to dobíjení dronu mi přišlo jako strašný nesmysl). Naposledy mě podobným způsobem rozsekala možná Díra, ale tenhle film s ní stejně asi nesnese srovnání, protože tak drásavou iluzi závrati jsem u filmu snad ještě nezažil (a to dokonce ani před lety v Imaxu u Muže na laně). Vlastně ten film nenávidím za to, jaké peklo mi připravil, a už se k němu rozhodně nechci nikdy vracet, ale k tomu geniálně jednoduchému námětu prostě nemůžu už z principu necítit respekt. (18.09.2022)

„Dříve než se zešeří, sup tě zblajzne k večeři.“ Vizuálně úchvatné jako Gravitace, ale již úvodní vertikální scéna naznačí limity reálnosti. Je jasné, že nejen obě nebohé slečny, ale i já budu trpět jako zvíře (kvůli mé lezecké duši). Viz bouldering na kilometrové stěně a romantický skok (!) do náruče manžela. Lezce profíka, který dodržel svatební slib: „Vlezu na všechno... dokud nás smrt nerozdělí.“ Co jsem zaslechl ve hvízdání větru? Becky: „Sice se Hunter ke konstrukci ani jednou necvakla, ale hlavně že jsme spojené lanem! Aspoň tu Darwinovu cenu získáme obě, až jedna z nás uklouzne.“ Hunter: „Dvě zprávy, Becky. Špatná je, že už vím co uvolnilo a poshazovalo všechny ty šroubky. Tvoje parohy. Ooops... Dobrá je, že zůstaneme až do smrti v blízkém kontaktu.“ Sup rudokrký: „Brácho, dnes se nadlábnem. Půlku psa a jako moučník dvě buchty.“ Nyní, pro odeslání zprávy, malé SMS OKÉNKO: [][] Kikina „shoe inside“ padá cca 17 vteřin. Co by padalo pomaleji? A poskytlo tak víc času na zachycení signálu? ◘ Hadrová koule, smotaná z kalhot Hunter, trika a pušapky. ◘ Improvizovaný padáček z tenisky, šňůrek od bot a trička. ◘ Sup s vyžraným vnitřkem, čili bez masa, jen kůže, duté kosti a peří. [][] Nejstylovější by samozřejmě byl sup. Ten ale bůhvíkam zmizel! Že by ho dobytek Scott Mann sežral komplet, včetně peří a zobáku? Třikrát fuj! Otázka bonusová: Jak dlouho by z B67 letěl pták Omnibus? (13.05.2023)

„KOUKNI NA TOHLE. TELEKOMUNIKAČNÍ VĚŽ B67. CHTĚLA BYCH NA NI VYLÉZT A CHCI, ABYS LEZLA SE MNOU. DOBRODRUŽSTVÍ JAKO ZA STARÝCH ČASŮ…“   Tak herecky jsou na tom ty dvě kikiny stejně, jako scénárista s dialogama. Ovšem jestli trpíte klaustrofobií jako já (proč jinak byste na to koukali, ne?), je třeba to s těma kandidátkami na Darwinovu cenu chvilku přetrpět. Jen co se vykecaj, tak se vydaj na tu slibovanou dobrodružnou výpravu. Nakonec to stálo za to - ta vejška na mě fakt celkem funguje. Ne že bych pozvracel projektor, ale jestli se mě chcete zbavit, dojděte se mnou na vrchol! A protože jsem si tu atmosféru místy užil, nebudu řešit jistý podivnosti…   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rozhodla jsem se, že starýho vysypu z Žižkovský věže.  2.) Ve volným prostoru trochu panikařím.  ///  Thx za titule „saurix“.                PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (09.09.2022)

"Fall" podľa mňa tento rok dosiahol jeden skutočný vrchol. A to v tom, že mi priniesol film, ktorý sa mi skutočne dostal pod kožu a ešte po dopozeraní som potreboval nejaký čas na to, aby som to spracoval. A môže za to niekoľko dôvodov. V prvom rade prostredie tej rádiovej veže je skutočne dobre spracované a dáva tomu všetkému ten silný pocit beznádeje. Rovnako fakt, že všetky vaše veci sú len niekoľko metrov pod vami, ale nemôžete sa k ním nijako dostať. V druhom rade sú to naše hrdinky. Grace Caroline Currey a Virginia Gardner odviedli skutočne skvelú prácu a predali asi všetky scénky. Veril som im to v každom ohľade. A to finále vďaka tomu pôsobí ako skutočné zadosťučinenie. Pochváliť ale musím aj ich dialógy. A to čo odhalíme z ich minulosti. Nebolo to nutné, no dalo mi to v niektorých scénkach viac pochopenia. Nedá sa povedať, že by to niekto mal ľahšie alebo ťažšie. Všetci prežívame určité skutočnosti inak. A vnímame to inak. Plus je v tomto filme asi najlepší človek vs. sup moment v histórii filmu. Keď to uvidíte... pochopíte. A rovnako čo ma prekvapilo bol finálny zvrat. Nebudem prezrádzať o čo ide, no dalo to celému filmu ešte niečo navyše. Film zlyháva dokopy pre mňa iba v dvoch aspektoch. Prvým je úvod, ktorý je čisté klišé. Videli sme to, vieme čo sa stane a nijako nás to neprekvapí. Druhá vec je to, že občas sú vo filme momentky, ktoré sú tu vložené, aby nejakým spôsobom ovplyvnili dianie neskôr. Či pozitívne alebo negatívne. A kým niektoré sú fajn... iné na mňa pôsobia v štýle: "Bolo toto naozaj nutné?" Inak ale nemám moc čo vytknúť. Film ma skutočne dostal do stavu, že som nad filmom premýšľal. Najmä nad Hunter a tým, čo sa o nej dozvieme. Tie momentky úprimnosti boli skutočne skvelé. Hodnotenie: A- (03.10.2022)

Fajn námet vhodný však viac na 30 minútový kraťas ako celovečerák. Miestami to trocha nudí no potom príde finálny zvrat s topánkou pri ktorom slušne zamrazí a v podstate mi to pripomínalo o triedu lepšie Frozen ale musím povedať, že mám rád takéto námety. Nechcel by som byť v koži hlavných postáv. Brrr. Človek je potom hneď vďačnejší za teplú posteľ a strechu nad hlavou. (07.09.2022)