Hilary a Jackie

Holky byly moc afaktovaný ve svým hudebním projevu. Možná i ve svým životě, který si prožila každá po svém. Jejich ponocování v oknech, debaty o tom, co si myslí druhá a naopak, mě k nim připoutali až do té míry, že jsem chtěl rozhodovat o jejich osudu jen já sám. Hilary a Jackie není film při kterém se zachumláte do deky, abyste mohli v klidu nasávat atmosféru anglického venkova, to fakt ne! Procestujete Itálii, Německo, zmínka padne i o Zdi nářků a vše zakončíte Ruskem, čili nutkání oblíct si teplý ponožky je na místě. Ale nejenom to. Ten film je strašně mrazivej i z jiného pohledu. Obvzlášť v závěru, kdy si uvědomujete, jak moc se ty holky měly rády. Že život si vybere krutou daň vždycky ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. Když Emily Watson sedí v obrovském sále plném lidí a ohromeně na ně kouká s pocitem, že tu jsou pro ní, měl jsem podivné mrazení v zádech. Důvod byl. Kamera poodstoupí a vy zjistíte, že Jackie nesedí se svým, pro ni typickým nástrojem. Má v klíně bubínek, orchestr přestane hrát a Jackie řekne: "Jé, teď jsem na řadě já, že jo?". Práskne do bubínku a zasměje se. V hlavě vám proletí tatáž situace, kterou zažila na CNN a chcete brečet. Tenhle film je neskutečná pecka, kterou rozdýcháte horko-těžko. (06.07.2009)

Pravdepodobne je to veľmi dobrý film, hodný pozornosti nielen kvôli kvalitným hereckým výkonom, ale najmä kvôli hudbe a nezanedbateľný podiel na úspechu má aj dramatickosť príbehu v jeho záverečnej časti. Jediným problémom, a to problémom na mojej strane je, že ma film nezaujal a stým sa nedá veľa robiť. Takže preto to priemerné hodnotenie. (03.05.2022)

Dívenky od útlého dětství milovaly hudbu. Jedna vynikala ve hře na příčnou flétnu, druhá na violoncello. Jedna byla talentovanější, druhá zase cílevědomější. Ačkoliv se jejich cesty nakonec vydaly směry, které byly nejsilnější, po letech se setkají na farmě, na které zazní podivné přání, až egoistická touha. A z životopisného kousku se stává zajímavé drama, ve kterém i nadále hraje první housle úzká vazba mezi oběma sestrami. Hudba tu má své kouzlo, výkony obou žen se dají jen chválit. Chyby by se našly, ale kašleme tentokrát na ně. (11.01.2019)

Při hodnocení podobných filmů, mi stále dělá potíže akceptovat, že jde o "pouhou" dramatizaci skutečného příběhu a nejde o solidní životopisný snímek...něco jako hraný dokument. Příjde mi to jako podvod na diváka, že jsou nám předkládány pouhé útržky faktů, navíc často zkreslené, vytržené z kontextu, nebo záměrně změněné a tím je nám prezentován objekt takového příběhu, jen skrze optiku scénáristy a režiséra. Můj rozpor vyplývá z toho, že si umím sám odpovědět. Dokument je jiný útvar a nepostihne pocity, nedává moc prostoru pro fantazii a hlavně není divácky tak atraktivní, aby zaujmul širší masy. I proto jsem o sestrách Du Pré nikdy neslyšel. A v tom spočívá přínos podobných dramatizací, protože vzbudí zájem. Takže teď si o sestrách Du Pré jistě něco najdu, resp. už jsem na youtube viděl záznam skutečné Jackie a zapátrám dál. A stejně tak jsem si u sledování Hilary and Jackie velmi užil spoustu krásné hudby, takže jsem pro sebe objevil třeba Dvořáka. Za mě...je to skvělá dramatizace o skvělé hudebnici a zajímavém vztahu dvou nadaných sester. Příběh o skutečných lidech, zasazený do trochu vymyšleného rámce. Ale to nevadí...stejně jako v případě Maudie, je to příběh krásný a dojemný. Dokument existuje...tuším od BBC, ale ani tam asi příliš objektivních údajů nedostaneme....některé věci zůstanou za závojem času. (01.01.2019)

Hilary a Jackie je neuveriteľne krásna a citlivo natočená životopisná dráma o dvoch sestrách a jednej chorobe. Aj keď dávam najvyššie hodnotenie a uznávam nesporné kvality filmu, na druhej strane priznávam, že viackrát si film už nepozriem. Tej vážnej hudby bolo na mňa až príliš. Ale to sa zase vo filme o violončelistke asi aj dalo čakať, že? (06.11.2009)