Anatomie pádu
Anatomie d'une chute
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Réžia:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrajú:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Úspešná spisovateľka Sandra (Sandra Hüller) žije so svojím manželom Samuelom a jedenásťročným, čiastočne nevidiacim synom Danielom v odľahlej chate vo francúzskych Alpách. A zatiaľ čo Sandra pracuje na svojom ďalšom románe, Samuel renovuje ich priestranné obydlie. Jedného dňa však Daniel nájde pri návrate z venčenia ich psa otca na zemi pred chatou mŕtveho v kaluži krvi. Bola to samovražda, nešťastná náhoda alebo má manželovu smrť na svedomí Sandra, ktorej tvrdohlavá povaha z nej robí hlavnú podozrivú? Verejné vyšetrovanie prípadu odkrýva nielen okolnosti samotnej smrti, ale aj intímne a znepokojujúce detaily ich búrlivého vzťahu. (ASFK)
(viac)Recenzie (221)
150 minut dlouhé soudní drama s detailní rekonstrukcí případu. Na mě to bylo příliš. Příliš dlouhé, příliš roztahané a chvílema jsem se dost nudil. Napsané to je myslím moc dobře. U samotného procesu mě bylo vyloženě nepříjemně a jestli to takhle vypadá ve Francii u soudu, tak doufám, že se mě to nebude nikdy týkat.. Zajímavý nápad s „přehráním záznamu“. Tahle scéna je asi vrchol filmu a dialogy se povedly, na druhou stranu nějaký vizuální nápad by se tu hodil. Trošku mi to až připadá jako divadelní inscenace. To je možná důvod, proč jsem často cítil tu nudu. Divadlo mám rád, ale do kina jdu na něco jiného a to jsem tu nedostal. Vyvažují to u mě herecké výkony, zvláště matky a syna, které mě přišly opravdu vynikající. S nominací na Oskara za herečku v hlavní roli jsem úplně v klidu. Kdyby měl film o hodinu méně, byl bych asi s hodnocením výše. 60% ()
Rozplétání vztahového drama v rámci soudního řízení. To nemá být detektivka, ale rozkrývání všech proměn původně silného vztahu plného respektu a obdivu dvou osobností. Kam to během času zmizelo a proč se tolik odcizili. Mírné zklamání pro toho, kdo v tom hledá jednoznačnou odpověď na otázku: zabila ho nebo ne. Nejpodstatnější otázka zůstává: co všechno se nepovedlo. ()
Skvělý herecký výkon Sandry Hüller. ()
Po delší době jsem zhlédl další intelektuální film, a musím říct, že jsem naprosto nadšenej! Zašel jsem totiž s bráchou do kina na předpremiéru 18.10., tak jsem to měl o to zajímavější. Nechci nikomu nic vyzradit, takže komentář hodně osekám. Co můžu ale říct, tak že se ve filmu mnohem míň řeší to, jestli Sandra (Sandra Hüller) svého muže zabila, nebo ne. To ovšem nebylo ve výsledku až tak podstatné, protože si film připravil pro diváka plno jiných překvápek v podobě těžké, hutné atmosféry, famózních hereckých výkonů (Sandra Hüller top!), nápadité kamery a mnoha vypjatých scén (hlavně ta soudní líčení a manželská hádka - to jsem byl u těch scén jak zařezanej!). Jsem tedy rád, že se jedná o festivalový snímek, protože dává prostor právě těmto scénám vyniknout v celé své délce; něco takového by jinak u normálního kino-filmu zkrátili. Musím ale poznamenat, že v těch oddychovějších scénách mohli naopak nějakou tu stopáž vystříhat, protože už to začínalo být ke konci lehce zdlouhavější a závěr se ne a ne objevit. Já osobně bych byl u Anatomie pádu schopen jít i, s nějakým tím týdenním zapřemýšlením, s hodnocením na horších 5⭐, ale brácha by zas šel naopak o hvězdu níž, tak jsme se dohodli na kompromisu čtyř. Rozhodně bych si dal v blízké době podobný film jako tento. Vyhodnocení: Ta hádka byla zlá😨! ()
Spoiler. Nebýt nejednoznačného konce, tak se nebojím dát 4*. Po osvobozujícím rozsudku jsem ještě alespoň 10 minut do konce čekala napnutá, že přijde nějaký wow efekt. Ten se ale nedostavil a já jsem se zklamáním mohla vydechnout. Jinak se jedná o dost detailní soudní proces a intimní vhled do domácnosti. Tzv. za zavřené dveře. Herecký výkon pejska byl epický a bezpochyby by si zasloužil Oscara. Naprosto mi vadil ten řitní alpinista, který vedl proces. Brrr. Osobně jsem se po zvážení nakonec přiklonila k názoru, že ta prolhaná Němka svého muže hanebně zavraždila. Ale teda hrála nevinnou opravdu přesvědčivě. ()
Filmové překvapení roku. Dvou a půl hodinové, těžkotonážní drama, odehrávající se převážně na dvou lokacích, ve kterém hrají docela neznámí herci a překypuje dialogy, může zprvu působit jako náročný kousek, pro mě se však jedná o pravý opak a film mi utekl jako voda. Věcné dialogy, které uvěřitelně popisují úskalí vztahu dvou kreativních a komplikovaných charakterů. Zároveň film staví diváka do atraktivní a docela nezvyklé situace, kdy v průběhu celého soudního procesu nezná skutečnou pravdu a pouze se na základě nově prokázaných skutečností přiklání k jedné z několika možných verzí. Samotný soudní proces poukazuje nejen na problémy tří hlavních postav, ale také na řadu společenských stigmat, zejména - nerovnost pohlaví, tíhu viny a následné vypořádávání se s ní, obezřetnost společnosti před silnou a emancipovanou ženou a zároveň souznění té samé společnosti se slabým a nevyváženým mužem, význam psychologů, atd. Onu emancipovanou ženu v Anatomii pádu naprosto výtečně hraje Sandra Hüller, letos jsem rozhodně neviděl lepší ženský herecký výkon. Dost podobně bych ale mohl mluvit i o zbytku herců. Samotná zápletka je bezchybná, hrozně lidsky odvyprávěna a díky tomu i uvěřitelná. Scénáristům tleskám a všem lidem kterým nevadí absence akce výměnou za pár životních pravd a řadu výborných hereckých výkonů doporučuji. SOMETIMES WE FIGHT TOGETHER AND SOMETIMES WE FIGHT ALONE, AND SOMETIMES WE FIGHT AGAINST EACH OTHER, THAT HAPPENS. ()
Z poloviny rodinné drama, z druhé poloviny soudní drama. Vyšetřování jednoho pádu z okna, jedna podezřelá. Je to zajímavý film, dobře natočenej. Čím víc se blížil konec, tím víc jsem se těšil na závěr s tušením, že se stane něco bombastickýho a tím víc jsem byl nakonec z konce zklamanej. Zbytečně nadhodnoceno, za mě 65%. ()
Chladný, velmi zdlouhavý děj o vyšetřování s mrtvým manželem, bránící se hrdinkou a věrným psem. Přehnaná očekávání.(max.50%) ()
Anatomie pádu, je úžasný film a to bezesporu. Psychologie postav a podrobnosti, ze soudního přelíčení, jsou velice autentické. Sandra je úspěšná autorka fiktivních románů, založených na částečných zážitcích, z jejího života. Manžel Samuel by chtěl být úspěšný, ale Sandra má prostě navrch a o tom to celé v podstatě je. Samozřejmě je tam mnoho psychologických linek, které směřují jen k tomu jednomu. Dozvíme se co se stalo, na částečně zrekonstruované chatě, nebo ne?! Musím říci, že já jsem se nenudil ani minutu a to stopáž ohledně tématu vraždy, či nehody je téměř vražedná. ()
Vyšetrovanie vraždy manžela a súd, vypočúvanie. Syn príde so psom a po návrate domov nájde mŕtveho otca ležať v kaluži krvi a snehu pred domom, zatiaľ ,čo manželka si išla ľahnúť a ostane z toho v šoku. Zbytočne dlhá stopáž filmu , viacmenej celý film sa len rozpráva a vyšetruje sa jedná vec až po samotný záver Dávam 2* z jediného dôvodu Francúzska produkcia aj keď vo filme sa rozpráva aj po anglicky ale to nieje vôbec na škodu ()
Hoci sa film Anatómia pádu navonok javí ako thriller zo súdnej siene, jeho jadro je oveľa hlbšie a komplexnejšie ako len klasické "hádajktojevrah". Je to film o vzťahoch, či už medzi manželmi, rodičom a dieťaťom alebo nevidiacim chlapcom a jeho psom. Kladie mnoho pálčivých otázok, ktoré vás prinútia premýšľať o svojich vlastných vzťahoch ešte dlho po titulkoch. Je to brilantný príklad toho ako nakrútiť napínavý a inteligentný film, ktorý je jednak výzvou no zároveň baví. Sandra Hüller podáva špičkový výkon, za ktorý si zaslúži všetky ocenenia vrátane toho najcennejšieho plešatého. ()
Nějak extra mě film nelákal a zkoukl jsem ho spíše pro rozšíření obzorů, ale vyklubal se z toho jeden z top filmů roku. Sandra Hüller zde vykonala za mě dost možná nejlepší výkon roku, jak mezi herečkami, tak herci. Ta preciznost v mimice a realistická lidskost, kterou do role dala je k neuvěření. Oproti Marriage story, což je poslední podobný film co jsem viděl, je to ještě více šedivé, méně romantizované a uměle vyhrocené v emocionálních scénách. Zde byly emocionální výbuchy tak dokonale vypointované, že jsem tomu ani nemohl uvěřit. Celkově byl film velice realisticky podán, hlavně v maličkostech a skvěle byla využita i jazyková bariéra. 2 a půl hodiny se mi zdály před filmem přehnané, ale byly využity na 100% a atraktivnost a realističnost dialogů zařídila, že to uteklo jako voda. Emoce na mě působily pokaždé když měly a nakonec i kapka štěstí se objevila. ()
Ne, na tenhle "špek" já skákat nebudu. Vždyť je to klišé na klišé. Tatínek s maminkou už se nemají rádi, hádají se, a jejich syn, navíc se zdravotním handicapem, tím trpí - to je smutné. Tatínek je jednoho dne nalezen mrtvý na sněhu s podezřelou ranou na hlavě (patrně extrémně mrzlo a sníh měl tvrdost baseballové pálky) a scénáristický chaos může začít. Tradičně teatrálně pojatý soudní proces rozplétá partnerské soužití dvou sobců - jakoby všichni spisovatelé museli být narcistní sobci - a zdá se, že o rozpletení záhadného úmrtí ani tolik nejde. S nepříjemnou tendenčností se z celého případu má stát jakási obecná výpověď o genderové ne/rovnosti, manželských stereotypech, podivně okořeněná bisexualitou a lesbickým úletem. Ovšem tatínkovi už žádné řeči život nevrátí a mrtvý je prostě proto, že to tak Justine Triet chtěla... Jediná živoucí a tragická postava ve filmu je jejich syn, dítě, jež se stalo obětí nevyváženého vztahu dvou dospělých, kteří veškerý čas věnovali vzájemnému zraňování a okázalému nerozumění - právě on je jedinou skutečnou obětí celé události... ()
Silné, intenzivní, zároveň však tak lidské. Velice dobře rozumím tomu, že snímek Anatomie pádu získal spoustu ocenění, včetně Zlaté Palmy v Cannes a má také několik nominací na letošní Oscary. Tento film si jej rozhodně zaslouží. Již samotná ústřední zápletka snímku je nevídaná. Spisovatelka Sandra žije se svým manželem Samulem v osamoceném domě uprostřed francouzských Alp, kde vychovávají 11letého syna Daniela, který po těžké nehodě přišel o zrak. Když jednoho dne právě Daniel nalezne tělo svého otce nehybně ležet před domem, volá o pomoc svou matku, je však už pozdě, jeho otec je mrtev. Začíná vyšetřování, které má vyjasnit, zda šlo o nehodu, sebevraždu či dokonce vraždu. To co následuje, je strhující podívaná, která se každým okamžikem stupňuje. Výslechy, rekonstrukce činu až soudní líčení, které nám poodhalují pravdu o všech aktérech osudného skutku mě naplno pohltily. Nejlepší na tom všem je, že film nám neustále předkládá obě možnosti, jak mohl skončit Samuelův život a to bud vlastním či jiným přičiněním. Zejména to lze sledovat při soudním přelíčení, kde se k nám dostávají fakta, výpovědi svědků ale i různé hypotézy, co přesně se mohlo stát. Hlavní podezřelou se samozřejmě stává Sandra, jenž jako jediná byla v danou chvíli doma. V tomto ohledu výtečným způsobem ztvárnila roli Sandry, Sandra Hüller, jejíž postavě jsem hodně věřil, to co říká, zároveň u ní vyplývaly napovrch jisté pochybnosti a problémy v jejich manželství. Pochvalu si jistě zaslouží také dětský představitel Milo Machado Graner jako Daniel, tak i další herci ve vedlejších rolích. Závěr filmu mohl být o něco lépe zpracován, ale ani to mi nezkazilo celkový filmový zážitek, který byl výjimečný, zvláště po emoční stránce. ()
Když na film nemáte moc peněz, tak z toho uděláte festivalovou záležitost, ať se na to aspoň někdo dívá. Poslouchat dialogy je místy utrpení, kamera až amatérské úrovně taky nenadchne a herci tu ani nemuseli být, neherci by tohle zvládli stejně dobře. ()
Pomalý, kupodivu s minimem emocí, precizní rozbor životního neštěstí ve světě ambiciózních umělců. ()
Subtílny pád jedného manželstva spolovice sa odohrávajúci na mieste činu, spolovice v súdnej sieni. Presná, miestami dokumentárna kamera a minimalistické herectvo tomu veľmi slušia. Len, prosím vás, nečakajte uspokojujúco rozuzlenú detektívku, ale skôr procedurálnu štúdiu. 85 % ()
Nachystat mi Justine Triet "šokující" závěr (a že se jich několik nabízelo), šel bych nejspíš na 4. Scéna hádky je totiž zahraná a napsaná naprosto mistrovsky a dává vzpomenout na hádku v Manželské historii. Nejednoznačným závěrem si mě Triet spíš odradila, než získala. Sandra Huller tu sice předvádí skvělý herecký fýkon, ale ta severská odtažitost je tu někdy až hmatatelná. ()
Takhle to dopadne, když nezbydou prachy a Černého Petra si vytáhne střihač. Vyjde z toho dvou a půlhodinové (!), velmi, ale opravdu velmi pppooommmaaallluuu se odvalující (f)artové soudní drama, plné nekonečných, rohypnoloidních konverzací. Nic pro mě. ()
Súvisiace novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
49. ceny César ovládla Anatomie pádu
V pátek 23. února 2024 proběhl v pařížské koncertní síni Olympia slavnostní ceremoniál 49. ročníku předávání cen francouzské Akademie filmových umění a technik (Académie des Arts et Techniques du… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
38. Premios Goya – výsledky
V sobotu 10. února 2024 byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl ve městě Valladolid, předávání cen tak vůbec poprvé probíhalo ve španělském regionu Kastilie a… (viac)
Ohavná kamera, podivné nájezdy na detail obličejů jak z home videí narozeninových oslav natáčených na digitál s automatickým zoomem, zaostřováním a rozpoznáváním "falešných obličejů". Schopnost kamery vyčenichat a následně nekompromisně zazoomovat na pokleslou čelist, grimasu nebo nekontrolované oči v sloup účastníka, jemuž to ujelo, zatímco ostatní drží odpovídající výraz ve tváři a strojeně produkují společensky očekávanou emoční odezvu (na sfouknutí svíček, "pivrnecký humor" během přípitku nebo vybalení dilda z dárkové krabice). Tolik k negativům, pokud pominu vyhrocenost státního zástupce, který s tou svojí přestřelenou gestikulací, intonancí, pitvořením a vlajícím mundůrem jako by vypadl z britských sitcomů, nebo hůř, z technoparty. Přemýšlela jsem ale nad tím, v čem se vlastně liší tohle zrežírování soudního procesu od desítek dalších nad rámec procedurální. Líbila se mi ta paralela obhajoby s literární (auto)fikcí. Do jaké míry to, co nazýváme "realitou", vůbec existuje, anebo existují jenom interpretace skutečnosti. Do jaké míry je paměť autofikčním nástrojem. Je-li interpretace pravdou, zdali v absolutní hodnotě vůbec existuje a do jaké míry je vůbec potřebné o ni usilovat. Ostatně jak pravíval jeden doktor: pravda nemůže překážet na cestě dobré historce. Ačkoliv obhajujte tohle před soudem. Témata svědectví, nespolehlivé paměti a spolehlivosti interpretace. Je těžké prokázat konzistenci identity, která je z podstaty proměnlivá, integritu, která je paralelně revidovaná, tváří v tvář soudu, který chce jednu verzi příběhu a jednu jasně definovanou bytost. Je každá interpretace skutečnosti hodnověrná? Z fluidní podstaty existence pravděpodobně ano, třebaže jich je víc než jedna jediná a každá je vedená jinou optikou. Všechny verze scénáře dělají z obviněné postavu románu zasazenou do odlišných okolností, hodnotového rámce a setu motivací. A všechny jsou možné. A kolem těchto variací na to, co se skutečně stalo, stojí samozvané plešaté hlavy s aureolou a se založenýma rukama kolektivně debatují nad tím, jaký scénář vybrat, na čem se shodneme. Je pravda to, na čem se shodne většina? Jenže člověk má sklony přirozeně sahat po tom, co konvenuje s jeho hodnotami, a deviace od jeho světonázoru odsuzovat či nepřipouštět. S mojí obří dávkou empatie a ambivalence bych jako soudkyně neobstála, ale nemělo by být právě zpochybňování zjevného podstatou soudního procesu? Je to trochu glajchšaltace bagatelizace té obrazové informace, ale povšimněte si, že jsem ani jednou nepoužila výraziv "subjektivní" či "objektivní". Pointu nemám. PS: Ta zdokumentovaná hádka mi připomněla bergmanovské Scény z manželského života, tyhlety intošské argumentační přestřelky na dřeň kritického myšlení i ega miluju. PPS: jenom mi při sledování filmu přišlo trochu škoda, že postava nevidomého mohla být z formálního hlediska vytěžená líp než jen v rovině toho, že má sice o jeden záznamový smyslový aparát míň, ale z hlediska věrohodnosti svědectví mu to v porovnání s ostatními nikterak nepřitěžuje. V rámci dynamiky soudního procesu by se dalo např. pracovat s trajektorií zvuku podle toho, kdo zrovna mluví, případně s ilustracemi určitých pasáží z výpovědí vedenými optikou nevidomého s imaginací dítěte. Dokážu si představit, že by to v jistých momentech mohla být i docela makabrózní zábava. () (menej) (viac)