A pak přišla láska...
And Then There Was Love...
Réžia:
Šimon HolýKamera:
Jana HojdováHudba:
Šimon HolýHrajú:
Pavla Tomicová, Sara Venclovská, Tereza Hof, Eliška Soukupová, Marián Chalány, Nirav Prajapati, Soňa Beaumont, Lenka Karaka, Hana Řičicová, Tereza Nováková (viac)Obsahy(1)
Psychologička Kristína (Pavla Tomicová) zúfalo hľadá lásku a šťastie. Rozhodne sa preto odísť so svojou dospelou dcérou Sárou (Sára Venclovská) na ozdravný víkend za kartárkou Zdenou (Tereza Hofová). Cez pochybné rodové liečenie a výklady kariet zistí viac nielen o svojom problematickom vzťahu k okoliu, ale aj k dcére a sebe samej. Príde na konci ozdravovania konečne aj láska? (Filmtopia)
(viac)Recenzie (67)
Upoutávka lákala na intimní drama mezi dcerou a matkou, které okoření tahající z lidí peníze ezobába. Před projekcí k divákům promluvil sám režisér, jehož výraz a mluva vystihla celý film - plochý, nic neříkající a bez emocí i intimity. Všechny postavy se chovají na ránu, ale nevíme proč, postaví brečí a trápí se, ale nedokážeme s nimi cítit, potenciál hereček zcela nevyužit. A nevyužit byl i originální a na české poměry nezařaditelný námět. Bohužel se z něj vyždímalo jen pár kapek. Ještě že jsou ty houby, které vyřeší vlastně závěr celého filmu. Možná měly být podávány před filmem i divákům, aby neodcházeli zklamaní, ale šťastní. ()
Česi tentokrát prekvapili a natočili zaujímavý konverzačný snímok s jemným artovým nádychom, ktorý verne a realisticky zobrazuje vnútorné rozpoloženie hlavnej hrdinky vo vzťahu k vlastnému životu odzrkadľujúcim sa vo vzťahu k vlastnej dcére. Vnútorné napätie tu cítiť v každej jednej konverzácii, ktorá mimochodom nebola prvoplánová, ale mala istý odkaz. Duo Tomicová-Venclovská fungovalo a až na ten zbytočne unudený záver som sa bavil. 75 % ()
Po Zrcadlech ve tmě Šimon Holý opět předkládá komorní konverzační film, založený na dlouhých statických scénách, civilismu, zčásti improvizovaných dialozích a obecně lidských tématech (láska, štěstí, vztahy). Asi si začínám na jeho styl zvykat, protože film mě docela vtáhnul. Zásluhu na tom mají i herecké výkony Pavly Tomicové a Sáry Venclovské. ()
Tak tohle jsem fakt nedával... Natočeno naprosto nestravitelně, jak nějaké záběry z youtube pro podobně postižené. Ještě pozvat Jolandu a bylo by to kompletní. Tohle není opravdu pro mě... ()
Nuda a ztráta času. Film spíše pro ženy ()
Opět (a stává se to zřídka) jeden film, který vypadá jako skutečnost natočená skrytou kamerou. Chvílemi jsem až nemohla uvěřit tak vynikajícímu a přirozenému herectví, zejména Klára Tomicová je opravdu přesvědčivá, až z toho mrazí. Nebylo za celou dobu sledování tohoto filmu nic, co by mě nechalo v klidu. Za mě díky! ()
Kdyby pod vlivem houbiček při čarodějném sabatu těchto čtyř dam, přiletěl sám Lucifer na pařezu a obcoval by se ženami v temném lese, pak by snad nějaká láska přišla. Ale takhle přijde velký prd. Je to autentické, hodně se rozjímá o životě, padne mnoho obecných pravd a je tu potenciál zaujmout především ženy, které si něčím takovým právě prochází. Mladý Šimon Holý má sice talent rozebírat ženskou psychiku, ale nepouští se do hloubky, klouže po povrchu a zanechává za sebou jen melancholickou šmouhu, která končí v chladné přítomnosti. Po závěrečném A pak přišla láska to vypadá, že přijde druhá část, ta zajímavější. Ale nakonec nic nepřichází a já odcházím bez jakéhokoliv dalšího hlubšího prožitku. ()
Já nevím , takové neslané . Holky to , možná , zaujalo , nás kluky už méně . Když jely holky na ten pobyt , tak mi rozhovor přišel v tom autě , jako z nějakého dokumentu . Pokud se člověk trochu naučí s těma kartama a umí něco z psychologie , tak si může mnoho lidí také účtovat takovou pěknou sumu , jako ta kartářka . Závěr filmu poněkud divný . Nějak mne to nezaujalo , tak snad příště Šimone . Držím palce . ()
Ten plakát... To je prostě jak od někoho ze střední průmyslovky, sorry. :D Ale k filmu. Já vím, že to bude v každém detailu divné přirovnání, ale připadá mi jako 20th Century Women přiměřené české kotlině. Taky paradoxně (nešťastně?) ne "ženy ženám", ale skrze postavu režiséra "muž o ženách", ovšem jinak snad neznám cz film, který by měl tak feminizovaný štáb a meritem zájmu se opět stává to nehmatatelné něco, co může žena jako žena člověčit. Opravdu neskutečně se mi líbila kamera a zvuk. Všechno je remix, nicméně tohle pojetí prostě oslovuje. A když otevřete duši a vzdáte se racionálních úhybů, najdete v tom filmu vypracované polohy tak realistické a lidsky hluboké, že se řadí mezi horní jedno procento. Jasně, támhle musíte místo sekvence, která stroze kriticky hodnocená je jen zoufalým kýčem, prožít její nepřevratné, leč silné a fakt citlivě seskládané poselství. A onehde zase nedostanete vůbec žádnou odpověď a můžete to po právu vnímat jako pokrytectví. Jenže kde je v životě pravda? Jaká je pravda o životě? Je snad jednoznačná? Prostě to do vás bimzne. A poraďte si. O tom je, mimo jiné, A pak přišla láska... ()
Heinrichu Franzi, ty z těch Zlatých Hor, povstaň z hrobu, práci tu máš! Na Petrových Kamenech už nedrandí pomatené báby na násadách košťátek, ale sjíždějí se psylocybinem! Nová doba! :-) Slušná sonda do způsobu myšlení a potažmo života nemalé části současných spoluobčanek. Na to jaký je pan režisér v podstatě ještě mlaďoch (jiní v jeho věku, zahleděni do sebe, užívaj si mamahotelu), překvapivě dobře vystihl danou část spektra ženské mysli a natočil slušný snímek. Otázka samozřejmě je, do jaké míry je to dílo obou spoluautorek scénáře. Každopádně si ale zaslouží pozornost a věřím, že ještě půjde nahoru. Ta kartářka byla přesná! Tomicová přesvědčivá. Jen díky docela roztahanému ději a hluchému konci to jsou jen tři hvězdy. Ale za to poctivé. ()
A pak přišla láska… je film, který je postavený na pečlivě komponovaných a velmi dlouhých záběrech, které však vlastně vůbec nejsou potřeba: film můžete sledovat se zavřenýma očima a o nic přitom nepřijdete; o žádné vyprávění obrazem se tu nikdo nesnaží. Emoce se vyjadřují tak, že daná postava doslova a do písmene deklaruje, jaké emoce zrovna cítí, a několikrát to zopakuje, aby to bylo jasné i tomu nejpomalejšímu divákovi – a nic jiného než momentální emoce hlavních postav se tu neřeší, děj je tak minimální, jak jen může být. Sebelítostivá bába jede za kartářkou do lesů, protože je nespokojená se svým vztahovým životem; kartářka řádně podojí její peněženku, vysype na ni hromadu ezofloskulí, bába se párkrát zhluboka nadechne a rozhodne se, že si tu svoji samotu bude užívat. Konec. Oproti Zrcadlům ve tmě je tu aspoň pokrok, že to působí, jako by ten film vytvořil tým lidí z masa a kostí, ne umělá inteligence s promptem na nudnou a banální festivalovou artovku, ale nudné a banální je to úplně stejně. Musím pochválit Terezu Hofovou - věštkyně byla v jejím podání zahraná tak přesně, že ve mně vyvolávala fyzické záchvaty nenávisti. Klobouk dolů. ()
Tak tohle je brutální srač…!!! ()
Skvělý film, založený na perfetkních výkonech všech hereček. Improvizace filmu velice prospěla, protože autoentičnost diaolgů je neuvěřitelná. Film se zabývá velmi aktuálním tématem a pěkně probírá i téma vztahu matka-dcera. ()
Tenhle film se mi moc líbil, ale nedivím se, že jestli někoho neberou vztahové záležitosti, tak mu to nic neřeklo. Dokázal bych si představit víkendový seminář o rodinných konstelacích nebo něčem podobném, který by začínal tímto filmem, a pak by bylo dva dny se o čem bavit. Ale i filmařsky to bylo zajímavé, ty dlouhé statické záběry mohou mít svoje kouzlo. Jen ten název filmu mi nějak nesedí. ()
Já jsem teda hodně spokojená, bavilo mě to a Pavla Tomicová mi hrozně připomíná mojí mámu. A moc mě bavila Tereza Hofová.... ()
Otřesná záležitost. Po shlédnutí tohoto snímku mám chuť se znovu podřezat. ()
Viděno na MFF, začátek filmu byl parádní, ale pak to šlo z kopce. Nebýt samotné Tomicové, která hrála svojí roli parádně, tak bych hodnotil ještě hůře. ()
Dávám jednu hvězdičku za výkon Pavly Tomicové. Bez ní by to byla absolutní ztráta času. Tohle se nepovedlo. ()
Velice slibný film, s pomalým dějem, ale zajímavou autentickou atmosférou. Herecké výkony mě moc bavily a potěšilo mě i pár velmi bizarních, ale vtipných dialogů. Noční scéna v lese byla velmi mystická, ovšem vše na hraně komedie, což byla ta správná cesta. ()
toto bylo podivné. na počátku mě navnadila nepříjemně přesná fokuska a cesta žen na venkov. a pak už jsem jen čekala, kdy film konečně začne, nebo se přihodí něco zajímavého - až do momentu, kdy skončil, resp. druhé, opět nepříjemně přesné fokusky. jakoby přede mnou někdo mával úžasnými barvami a skvělými štětci, a občas namaloval nějakou linii nebo kruh, abych mohla ocenit jeho um - ale pak by ten někdo bohužel u této pouhé demonstrace uměleckých prostředků taky skončil. herečky jsou skvělé, námět slibný, ale ve filmu se nic nestane, nikdo se nikam nedostane a nic se nevyřeší. ještě stále doufám v něco zábavného, když se ve filmi objeví halucinogeny, ovšem scéna žen ležících na zemi byla asi nejnudnější z celých 85 min. ()
Súvisiace novinky
Zažijte Vary naostro!
Ostrý bude již samotný start. Kapela Mig 21 vystoupí posílena o šedesátičlenný orchestr Národního divadla a dvacetičlenný sbor Národního divadla pod vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka. Tím ale… (viac)