Mária Terézia

Za mě opravdu povedený dobový seriál, který nás seznamuje s takovou veličinou jakou byla Marie Terezie. Moc se mi líbili rovněž herecké výkony všech hlavních protagonistů, ale zejména Vojtu Kotka v roli nápadníka a posléze manžela této veliké panovnice je třeba pochválit, už jen za to, že se své role zhosti od počátku až do samého konce (tedy panovníkovi smrti). Výborné kostýmy, humor i všechny protagonistky hlavní hrdinky. 5* (04.07.2022)

65 % Marie Terezie byla bezpochyby ženská jako brousek. Sama proti všem, jedna válka za druhou, 16 dětí (jejich vysoká mortalita) a  reformátorský synek Josef II, který se jí na sklonku života postaral o pár vrásek. O to, že nemá 4 stálice se v mých očích zasloužila tím, že v politice vyznávala protičeský postoj - nazvala českou korunu "šaškovskou čepicí", zrušila Českou dvorskou kancelář a přišla  o téměř celé Slezsko v bojích s Prajzama.***Seriál to nezachránil. (31.07.2023)

Celá naše rodina velice ráda cestuje a když tu a tam navštívíme nějaký zámek, často narazíme na jméno Marie Terezie nebo někoho z její rodiny. Není divu, když byla význačnou rakouskou šlechtičnou, reformátorkou, bravurní diplomatkou a nejvýznamnější panovnicí českých zemí. Jenže jsme od průvodců na zámcích zachytili jen útržky z jejího života, které se týkaly toho daného místa, té konkrétní situace. Celý její život jsme však vůbec neznali a upřímně, ani nás to kdovíjak nezajímalo. Vždyť těch šlechticů bývalo tolik....českých, rakouských, uherských, pruských, bavorských, saských, kdo si to měl všechno pamatovat. Vše se změnilo až při naší nedávné návštěvě zámku ve Frýdku - Místku, kde se pan průvodce zmínil o pětidílném seriálu Marie Terezie, natočeném v letech 2017, 2019 a 2021. A k dobru dal historku o pikantním lesbickém vztahu dcery rakouské vládkyně Marie Kristýny s Isabellou Parmskou, švagrové urozené dcerušky. A to byl ten důvod, proč jsme se na pětidílný seriál podívali. Nakonec se ukázalo, jaké moudré rozhodnutí jsme učinili, neboť jsme opravdu podrobně poznali soukromou tvář osvícené panovnice, jež si už za života vysloužila přezdívku „matka Evropy". Seriál nás na krátkou dobu nejprve zavedl do puberty Marie Terezie z rodu Habsburků, která si později vydupala za manžele císaře Františka Štěpána I. Lotrinského. Marie Terezie se narodila 13. května roku 1717 ve Vídni, porodila 16 dětí a na několika evropských trůnech seděla čtyřicet let. Díky seriálu jsme tedy mohli nahlédnout do zákulisí vídeňského dvora a Marii Terezii poznat jako milující ženu a matku. Dozvěděli jsme se o složitém evropském děním v 18. století, o válkách s Pruskem a nahlédli jsme pod pokličku komplikovaných vztahů s Francií. Marie Terezie byla jediná žena své doby, která dokázala zvládnout tři role najednou: úlohu absolutistické panovnice, matky šestnácti dětí a milující manželky. Zemřela opuštěná 29. listopadu roku 1780, tedy ještě před vypuknutím francouzské revoluce. Zůstala tak ušetřena stětí své dcery Marie Antoinetty, manželky francouzského krále Ludvíka XVI., ostřím gilotiny...A za to si získala u nás doma obdiv, ačkoliv jsme se původně na tento seriál dívali z jiného důvodu.....Celkem jsme před obrazovkou strávili 8,5 hodiny a vůbec toho nelitujeme, čas to byl strávený moudře a od nynějška budeme při prohlídkách zámků chytřejší. A když se průvodce zmíní o Marii Terezii nebo její rodině, můžeme jej nevědomky zkontrolovat, zda mluvil pravdu. Ale teď už pojďme na celkové hodnocení seriálu Marie Terezie, který si u mne zprůměrováním všech tří řad vysloužil čtyři tereziánské hvězdy ****. (22.09.2022)

Celkově docela příjemná, lehce soapkovitá, i když scénářem trochu nevýrazná dobová záležitost, kterou navíc kazí takový ten otravný laciný look televizní inscenace. Celá minisérie se po většinu času omezuje na kostýmní drama v interiérech zámků a přilehlých zahrad. Bohatě zdobené dobové kostýmy jsou parádní, v tomhle ohledu skutečně bez výhrad. Ovšem z interiérů a občasných exteriérů, byť jsou krásné, jsem měl trochu klaustrofobický pocit. Divák jednoduše musí přistoupit na skromnou konzervativní výpravu a nečekat od toho drama od Starz. Dívá se na to ale příjemně, na pestrosti přidává i obměna hereček v roli Marie Terezie, což je v kombinaci s tím, že se ostatní herci nemění trochu podivné, ale budiž. Z Marie-Louise Stockinger je cítit vzpurnost a mladické nadšení, ze Steffi Reinsperger naopak odhodlání a jistá arogance a nakonec z Ursuly Strauss zase letitá moudrost zkušené panovnice. Zvláštní dojem jsem měl z Vojty Kotka, který mi v prvních epizodách přišel nepřirozený a vůbec mi do své role svou žoviálností neseděl. Ve finální epizodě se to ale naprosto otočilo a stárnoucího člověka zde zmáknul naprosto s přehledem. Ona ale celá ta finální epizoda byla o stupeň lepší. Kromě výrazně méně televizně působící kamery i scénářem, který v poslední etapě vlády Marie Terezie z diváka vydoloval i nějaké ty silnější emoce plynoucí ze vztahů mezi postavami. Kromě samotného finále, kde logicky končí životní cesta Marie Terezie a Františka, se mi nejvíce líbila zápletka s nepovedenou svatbou a následným románkem. (14.05.2022)

Má to svoju hereckú, kostýmovú kvalitu, takže kľudne v priemere dve hviezdy by sa dali dať len z pocitu bežného diváka. Tá Rakúšanka naozaj mala rysy pripomínajúcu Máriu Teréziu. Ale z historického hľadiska je tu poplatnosť našej dobe, takže nedá sa inak - odpad. Mirka Zlatníková môže písať históriu akurát tak pre liberálny bulvár. Okrem toho, že jej dátumovo skoro nič nesedí, celé panovanie Márie Terézie v podstate sústredí na milostné avantúry a katolícku cirkev a úplne degraduje tak významnú osobnosť, akou Mária Terézia bola. Fabulácie robia z jej dvora bordel. Aby sa spochybnila jej viera, inak dokázateľne veľmi hlboká, prisúdila sa jej tu nevera a tolerancia nejakých lesbických vzťahov. Mentalita ľudí pred 250 rokmi však bola úplne iná. Postavy sú natočené a znázornené ako by boli z dnešnej doby, v podstate keby nemali parochne, tak to s historickým duchom nemá nič spoločné. Toto dielo dopadlo presne tak, ako končí 90% dnešných filmov/seriálov z historického prostredia. Netočí sa to preto, aby sa človek niečo naučil, ale aby sa presadzovali novodobé novoty ich včlenením do historického prostredia a nenápadným poukazovaním na to, že vždy to bolo normálne. Ešte donedávna sa hovorilo, že dejiny píšu víťazi. Omyl! Dnes už platí, že dejiny píšu bulvárni fabulátori a pokrivení filmári. Už pomaly aj zo svätice urobia ludru a ľudia tomu uveria. (20.12.2023)