Radúz a Mahulena

Scénické zpracování Zeyerova dramatu (v Národním divadle premiéra v dubnu 1898) na motivy slovenské pohádky o lásce, která je schopna zvítězit nad nenávistí a smrtí. Poutavá filmová adaptace je zajímavá secesním zobrazením barev, řadou vynikajících hereckých výkonů a v neposlední řadě hudbou J. Suka, která dokonale podmalovává atmosféru celého příběhu. (27.11.2009)

Nostalgická spomienka na detstvo, i keď v tomto prípade išlo o miernu nočnú moru. Možno som ako dieťa nechápal ani tie nahé ženské telá v niečom, čo som považoval za rozprávku. Dnes dokážem oceniť fakt, že sa celý príbeh odohráva v exteriéroch, respektíve v prírode s minimom záberov na stavby. Výrazne divadelne štylizované herectvo ale spôsobuje, že po polstoročí ide dnes už viac menej o nie príliš jednoducho stráviteľný experiment. Dej je jednoduchý, čiže aj dvojhodinová stopáž pôsobí neúmerne látke. Ale kvitujem Třískovi, že vydržal takmer nahý nakrúcanie vo vysokohorskom prostredí, občas je aj vidno, že tu niekedy zdatne fúkalo. (17.04.2021)

Divadelní kus převedený na filmové plátno tak, že až oči přechází. V tomto filmu musím poukázat na skvělou práci garderobiéra a dobře vybrané exteriéry. Film na mne působí báječně jako celek - takhle si lze představit pověst přetavenou do pohádky. Jenom hudba mohla být trochu výraznější, protože vím, že je k tomuto představení prostě nádherná. (02.09.2009)

Krásná ukázka toho, že dobrý film může vzniknout i bez velkých kulis a triků. Snímek stojí a padá s hereckými výkony, jež jsou skvělé jako v případě krásné Magdy Vašáryové nebo démonické Jaroslavy Adamové. Pravda, někteří herci občas mají trochu problém mírnit svůj divadelní projev (hlavně pan Tříska), ale nikdy nepřekročí pomyslnou hranici snesitelnosti. Radúz a Mahulena je originálně natočené milostné drama (ne pohádka!), které dokáže zaujmout i po více než třiceti letech. (13.04.2009)

Láska mezi Radúzem a jeho sestřenicí Mahulenou je neustále podkopávána jejich neschopností (její zasněností, jeho neopatrností, jeho blouzněním, jejím bědováním). Těžko si tuto dvojici představit v každodenním fungování. *spoiler* Dokonce i kletbu za ně musí zlomit Radúzova matka (ostatně v žádném jiném příběhu asi nezazní tolikrát zvolání: "Matko!"). Vůbec veškerou moc zde třímají v rukou ženy, muži (Tříska, Ráž, Adamíra) maximálně sdělí svůj nesouhlas, ale ve výsledku se podvolují. Pohádka je zpracována působivě, to ano, ale není pro každého (jistě ne pro děti... a koneckonců ani pro mě moc ne). "Ten strom... chce moji krev." (04.01.2019)