Vanilkové nebo

Dlho som "Vanilku" ignoroval. Mylne som predpokladal, že ide o ďalšiu romantiku, no úplnou náhodou som na film natrafil a videl Cruisov zmrzačený ksicht. A tak ma dosť zaujímalo ako sa k nemu dopracoval. Tak som si to pustil celé... Zistil som, že to vlastne vôbec nie je romantický film, za aký som ho celé roky mal. Ako je vysvetlené v závere, film dáva zmysel zhruba do polovice filmu. Potom začína hra s divákom a vôbec som netušil čo sa vlastne deje. Scéna s vankúšom je toho príkladom. V duchu som tipoval, kto bude udusený pod vankúšom, ale zistil som , že netuším...Našťastie záver všetko vysvetľuje a zapadne to do seba. Výsledok je tak o dosť lepší, než som čakal. 70%. (25.04.2016)

Snímek má určitě atmosféru, kterou však tvoří hlavně výborná hudba (jak instrumentální, tak vokální), zajímavá kamera a střih. Co je však zásadně na překážku jsou herecké výkony ústřední trojky (Cruise, Cruzová, Diazová), kterou jen chatrně podporují civilní projevy Jasona Lee a Kurta Russela. Bohužel mi celý děj přijde jako vysokorozpočtová bezpředmětná hříčka, která je mimo jiné celkem lehce odhadnutelná. Opravdu mě nezaujala rádoby přeměna bohatého floutka, jeho sebeuvědomění a probuzení do pravé reality (neboť Cruisovi tohle v tomhle dílku opravdu nezbaštím). Je to prostě a jednoduše biják pro lidi, co dost pomalu chápou a proto se jim na konci musí deset minut vysvětlovat, jak se všechno má, pro fanoušky a fanynky Toma Cruise, kterému to sluší, i když je zohavený, a pro lidi, kteří mají rádi celkem non-komforní hudbu (Radiohead, Bjork, Sigur Rós) - ke kterým se bohužel řadím i já. A právě proto mám špatný pocit z toho, že mí oblíbení interpreti byli zneužiti do filmu takového podprůměrného kalibru. Takže jednodušeji Cameron Crowe mě zklamal na plné čáře, ještě, že pouští aspoň své oblíbené písně. (12.04.2004)

Cameron Crowe zremakoval španělský film Abre los ojos, obalil ho do hollywoodského pozlátka, přidal osobitou poetiku a z toho všeho vzešlo něco na pomezí tvorby Davida Lynche a Croweových starších děl, které připomíná především romantická linie, výrazná role rockových/popových písniček a celkově kladný vztah režiséra k hudbě, jejímž prostřednictvím podtrhává emocionální náboj většiny scén. Lynche zmiňuji z toho důvodu, že Vanilkové nebe užívá podobného konstruování fabule, kdy zpočátku jasný děj komplikují další a další mystifikační scény a prezentace „podvratných“ informací. Crowe ale narozdíl od mistra mystifikace oplývá trochu jiným pohledem na lásku, takže má románek mezi Tomem Cruisem a Penelope Cruz (ta ztvárnila stejnou roli i ve španělském originálu) blíže k idylické červené knihovně a hollywoodskému pozlátku. Idylka se ale začne postupně hroutit a příjemný romantický film oslavující „tu pravou lásku“ se začne pomalu přetvářet v mysteriózní thriller, který dokáže v divákově hlavě udělat slušný guláš. Ale oproti Lynchovi se Crowe na konci uchýlí k vševysvětlujícímu závěru, který přeruší veškeré divákovy spekulace a nabídne mu jednoznačné a nezpochybnitelné vysvětlení. V poslední čtvrthodině tak Vanilkové nebe zavítá až na pole sci-fi, což může v kontrastu s jednoduchou romantickou první polovinou na diváka působit značně rušivě, ale pokud se přistoupí na hru tvůrců, ukáže se, že je tento film dobře promyšlený, vše do sebe hezky zapadá (ač jsou některé scény značně prvoplánové) a ve svém celkovém vyznění nakonec ani ten některými kritizovaný závěr dobře zapadá do celého konceptu. ____ Vanilkové nebe je z audiovizuálního hlediska uchvacujícím zážitkem, Crowe natočil líbivější verzi španělského originálu a v každé scéně spojil vizuál se zvukovou stopou tak dokonale, až některé úseky filmu působí jako vypilovaný videoklip. ___ Místo Cruise bych si sice dokázal hned vybavit lepší kandidáty na hlavní part, což platí i o Cameron Diaz, ale musím přiznat, že šílený scientolog předvedl svůj nadstandard a svým výkonem filmu nijak neubližuje. Perlou celého filmu je rozhodně Penelope Cruz, která je okouzlující od první do poslední minuty, její postava je zajímavá a mnoho scén jsem si oblíbil právě díky jejímu španělskému přízvuku, gestům a…no modří určitě vědí, co mám namysli. ____ Nejen díky uhrančivému audiovizuálu, Penelope Cruz a celkově zajímavému příběhu (v tomto případě ale pochvala směřuje spíše k tvůrcům originálu) jsem se k Vanilkovému nebi už několikrát vrátil a musím říct, že posledních pár minut filmu odehrávajících se „pod nebem jak od Moneta“ patří mezi mé nejoblíbenější filmové okamžiky. (08.03.2010)

Až na podruhé a s odstupem několika let teprve fantasticky éterický zážitek, který člověka rozebere na kousíčky. Ani ne tak komplikovaný děj, jako především strhující herecké výkony Cruise a Cruz jsou to, co si člověk zapamatuje na dlouhou dobu. Crowe natočil přesně to co se od něj čekalo. Na oko intelektuální a osobitý rozbor duše, který je vevniř jednoduchý jako facka. A funguje to brilantně. (16.11.2003)

Líbilo se mi, že pro tenhle film vybrali tak dokonalou muziku. Dokonce je to snad i první Americký film, ve kterém jsem slyšel Sigur Rós. Díky ním ten film také slušně šlapal. Jen jsem měl celých 135 minut problém se ve filmu zorientovat. Fakt se mi nelíbí, když dvě hodiny koukám na film, vím o něm hovno, a v poslední čtvrthodině mi ve filmu vysvětlí, co celá dvouhodina znamenala. A že to vysvětlení opravdu stálo za to. Tak nějak mi příjde, že když autoři neví, tak vždycky utečou do scénáře stejného, jako dopadl tenhle film. Neřikám, že by byl kdovíjak špatný, ale pokud si z něj budu něco pamatovat, tak ten křivej Cruisův ksicht a muziku, která filmu samotnému neskutečně pomohla. I když jsem to poslal do průměru. (18.01.2010)