Vanilkové nebo

Mám rád filmy, u kterých musí člověk přemýšlet a je fakt, že u Vanilkového nebe jsem přibližně od druhé třetiny žhavil dráty jak se dalo, abych konečně přišel na to, o co to tu vlastně zatraceně jde. Nicméně všeho moc škodí a Crowe nakládá na diváka tolik různých možných interpretací a čtení, až se z chutně vypadajícího mixu postupně stává guláš, ve kterém člověk vedle hovězího a kynutých knedlíků vidí plavat tu lžičku pudinku a támhle jablečné pyré. V jednotlivostech působivé (ať co se týče některých sekvencí – ta na diskotéce s Cruisovou dvojí tváří nemá chybu – až po vizuální zpracování, herce a dokonalý soundtrack), celkově však rozporuplné. Následuje výčet možných interpretací, od těch nejvíce relevantních (první navrhují sami filmaři), až po ty více fantaskní – 1) Cruise skoro zemřel a byl kryogenicky ošetřen po nehodě, kterou spáchala jeho šílená ex-přítelkyně, 2) Cruise zemřel a je v jakémsi limbu, čekající na vpuštění do posmrtného života (skutečně divné věci se totiž začnou dít až po dost ošklivé nehodě – tomu by odpovídal i důraz na odpovědnost a morální rozhodnutí, které se ve snímku stále cyklicky vracejí), 3) Cruisovi se něco zdá a to od začátku do konce (když se dobře díváte, uvědomíte si, že všechny postavy dříve nebo později říkají stejné repliky, dokonce si mezi s sebou prohazují oblečení a berou tím na sebe podobu jiných postav – vysvětlení je jednoduché – vše je jen Cruisovo podvědomí – on je jediným aktérem v různých podobách vlastního světa a nikdo jiný než on tam vlastně není), 4) Cruise je účastníkem reality-show budoucnosti, virtuální reality, která ho zbavila identity (viz. jeden z posledních pohledů do kamery a replika inženýra o tom, že „vaši pozorovatelé čekají, jak se rozhodnete“), 5) Cruise je ve skutečnosti znamínkem na poprsí Penélope Cruz, etc. (01.10.2017)

Tenhle film se ze začátku tváří jako romantický, ale postupně je čím dál víc psychologický, místy skoro detektivka. Tolik opěvovaný překvapivý závěr mě spíš otrávil , kromě toho, že byl velmi rozvleklý, takže mě nakonec už vyloženě nudil, byl skoro nadbytečný. Vlastně by se mi ten film mnohem víc líbil bez něho, protože do té doby to byl celkem dobrý příběh. Jinak velmi dobrý Tom Cruise a právě zjišťuji, že prý tam někde hrál Steven Spielberg, tak ten mi fakt unikl. (19.09.2004)

Musím uznat, že přes téměř permanentní pocit vyumělkovanosti a hereckého přehrávání má tento snímek i řadu kladů. 1. Snímek VANILLA SKY ve mně (především ve své 2. polovině) dokázal vyvolat pocit zvědavosti, jak to vlastně celé dopadne. 2. Film považuji za dojemný (a myslím to v tom nejlepším slova smyslu). 3. Filmu sluší geniální soundtrack (Underworld, Leftfield, Radiohead, Sigur Rós, U2 etc.) A ještě jedná noticka k přehrávání ve VANILLA SKY. Při uplatnění presumpce neviny jsem ochoten uznat, že možná (ale skutečně jen možná) je možné v určitých sekvencích brát přehrávání jako "umělecký záměr". Nic to však nemění na tom, že 1. zde stále zůstává onen zbytek filmu, u něhož jsem to přehrávání prostě nezkousnul, a 2. mě to během snímku neustále rušilo. Shrnuto a podtrženo: Ze snímku jsem měl podobný pocit jako ze snímku PLÁŽ, a to: nelituji času stráveného u tohoto snímku; není to špatný snímek, ale na můj vkus je to vše až příliš vyumělkované. (13.02.2004)

Neviem, neviem, ale tento film ma nijakovsky neoslovil. Prvých cca 40 minút som sa ukrutne nudil a môžem takisto povedať, že taký priemerný herecký výkon, ako podal Tom Cruise, tak takisto priemerne zahrali i Pénelope Cruz, Cameron Diaz a Kurt Russell .... Naozaj, nemám čo zhodotiť, na týchto štyroch hercoch, čo bolo v ich podaní nadpriemerné. To je ad herecké výkony. Čo sa týka porovnávania Crowehovho výtvoru s výtvormi Davidea Lyncha, tak to je naozaj len chabý pokus o "psychologično" . O desať konských dĺžok sa pán Crowe zdržal pri dobehu do cieľa . Nie, nie, páni a dámy ! Tento film u mňa skončí hlboko na dne mojej videotéky .... Pá pá, Vanilkové nebo, pá pá sny o nesmrteľnosti ----((( (02.01.2005)

Přiznávám se, že už dlouho jsem u nějakého prvoligového hollywoodského fimu tolik netrpěl. Neskutečně natahovaná rozplizlost, která po stopadesátéosmé variuje omšelé tápání mezi realitou a snem a šíleně nudí. Cruiseova postava mě ani trochu nezajímala, protože Crowe jí nedokázal zajímavěji vykreslit a udělat z ní víc než plochého zmatence, navíc nepříliš dobře zahraného. Výsledné tři hvězdičky jsou hodně na těsno - a dávám je překvapivě hlavně kvůli tolik vysmívanému závěru, který podle mého dává filmu onen hlubší rozměr a osvětluje zmatenost některých scén (ovšem odhaluje i jejich prvoplánovou zběsilost). Crowe si prostě vybral dovolenou... (13.06.2004)