Vanilkové nebo

Videla som takmer hneď po španielskom origináli Otvor oči (1997) a preto som silne cítila rozdiely. Tu je všetko také očividne "americké" a kto pozná oba filmy, rsp. špecifiká amerických remakov i súčasnej kinematografie všeobecne, určite chápe. Bohužiaľ, americká verzia - napriek tomu, že som už poznala dej a nemusela sa teda zorientovať - nedrží pokope tak dobre ako španielska. Barličky zjednodušujúce celý ten chaos, zvýrazňujúce filmovú reč a skracujúce cestu medzi pointami robia skôr medvediu službu celistvosti príbehu a atmosfére. Miešanie piesní i väčšina soundtracku sa mi nepáčila... no a pikoška na záver - celý čas som mala pocit, že Tom Cruise oľutoval odmietnutie Nožnicovorukého Edwarda a chcel si raz v živote zahrať "zrůdičku", aby videl, či mu to vynesie také vavríny ako Johnnymu Deppovi ;-) (04.03.2008)

Snímek, který se vyvedl ze všech stránek, precizní scénář, skvělé herecké výkony, dokonalá režie a perfektně vybraná hudba (oba soundtracky, jak písničkový, tak promo score od Nancy Wilson vřele doporučuji). A především snímek, nad kterým si po každém shlédnutí mohu lámat hlavu kolem dokola – jak to doopravdy je, to snad ví jen pan scenárista a režisér Crowe. (29.08.2002)

Videl som Abre los ojos a bol som nemiestne zvedavý, čo z takého dobrého filmu dokážu urobiť Američania. Nemusím ani dodávať, že som bol za svoju zvedavosť prísne potrestaný vyše dvojhodinovou nudou prerušovanou úžasom nad "hereckým" výkonom Toma Cruisa a "výkonom" scenáristu, ktorý si zabudol po sebe prečítať napísané. Už dávnejšie som napísal o svojom odmietavom prístupe k remakom. A táto vanilková zbytočnosť je remakeom typu: Ctrl+C Ctrl+V. Jedna hviezdička je za hudbu, druhá za niekoľko usnutí, pri ktorých som nemal pochybnosti, či ide o sen, či realitu. (18.01.2012)

Crowe doposud defacto skládal své filmy z toho, co nakoukal, naposlouchal a taky prožil. V případě téhle existenciální metafory životní prožitek zjevně chyběl, a o to víc Crowe cituje klasické filmy a zahušťuje písňový soundtrack. Ten je tak přepestrý a všudevlezlý, že připomíná dílo neurotika nervózně přelaďujícího rozhlasové stanice, což filmu dále ubírá na přesvědčivosti. Výsledkem je nastavovaná banalita, která mj. svědčí o tom, že přemíra obdivu k Truffautovi může být umění škodlivá. Ve špatných rukou. (17.10.2005)

Tom Cruise vrhá do kamery úsměvy hraničící s úletem u Oprah, tahá na ksichtu masku, jíž by mu záviděla i Manuela, a dvě hodiny řeší, jestli je blázen nebo se mu to všechno jenom zdá. Zajímavý experiment, který mi zaryl brouka do hlavy právě oním vysmívaným koncem, jenž je, přiznávám, prvoplánový a trčí z něj snaha dostat se z dějového klubka alespoň nějakým způsobem ven, ale imho usadil všechny žánrové úlety přesně na své místo. Po k smrti nudném Na pokraji slávy mi Crowe udělal radost. (25.11.2008)