Mrtví jako já

Posmrtný život je pěkná byrokracie. Když je vám osmnáct let a vedete mizerný život naplněný depresí, tak pro vás může být spadlé záchodové prkénko z MIRu, které vás usmrtí, svým způsobem i vysvobozením. Zvlášť, když zjistíte, že "život" po smrti může být docela velká zábava a zároveň jste sarkastických poznámek plná smrtka bez stálého bydlení a pravidelného platu. Nekonvenční seriál, který spolehlivě zvedne náladu již svou znělkou. I ve svých pouhých dvou sezónách si stihl vybudovat kultovní status a byl zrušen v nejlepším (jestli je to plus či mínus je na vás). Má na své straně spoustu výtečných nápadů, ale je třeba uznat, že se takřka v každé epizodě najde úsek, který by se dal vystřihnout a výslednému tempu by to jen prospělo. Navíc opravdu slibný potenciál není zcela využit. Přesto velmi originální a nesporně i kvalitní seriál. (05.08.2007)

Jeden z nejlepších seriálů, co jsem kdy viděla. Dokonalý černý humor a skvělé zakončení filmem. I když víc sérií by mi nevadilo. Ellen Muth byla skvělým tahem, zamilovala jsem si ale všechny postavy. Callum Blue a Cynthia Stevenson také excelovali a Mandy Patinkina není třeba zmiňovat. Tohle je prostě must see. (03.07.2016)

S Odpočívej v pokoji to moc společného nemá, jen proto, že je to o smrti, spíš se to trošku blíží k Nezvratnému osudu. Nejhorší je, že seriál se rozjíždí pomalu po dějové stránce, navíc ty zákonitosti umírání jsou občas trošičku směšné (smrtonoši.) Ovšem černý humor nechybí. BYLA JSEM POD STOLEM A KOUŘILA HO TOMU VYSOKÝMU FRAJEROVI, PAK SE NĚKDO NAKLONIL A POŠEPTAL MI DO UCHA: NE, TAMHLE JE CLARK GABLE! (25.03.2008)

Pod pojmem seriál si představíme partu lidí, která řeší své problémy v jakémkoliv prostředí. Většina těchto děl spadá po průměr a za pár let se strčí do šuplíku od stolu, který vlastní bláznivý muž žijící na samotce u lesa s jednou kočkou, potkanem a tchořem. Toho má nejraději. Líbí se mu jeho zvláštní vůně. Ten muž jednoho zjistí, že se mu stůl strašlivě viklá, zajede tedy do velkého obchodního domu IKEA (zde, jak můžete sami vidět, jsem se vyhnula skloňování jména, jelikož to jednoduše nevypadá pěkně) a koupí tam pěkný stůl z břízy a s otevírací skříňkou. Ta je umístěná vpravo. Nemá šuplík. Obsah původního nábytku, který stál pod oknem, aby onen bláznivý muž mohl psát své potrhlé povídky při světle (no, vlastně moc ne, protože si ten blázen postavil dům přímo pod stromem, nejenže mu tedy nesvítí slunce, ale riskuje, že mu jednoho překrásného dne strom na dům spadne) vysype do popelnice. Ten týden jsou popeláři ve hravé náladě, proto si všechny popelnice pohazují mezi sebou, obsah se velmi dobře promíchá a díla (seriály - že ještě víte, o čem mluvím!) skončí na skládce tak jako tak. Překvápko, co?! Jenže, velké jenže, tento seriál (o bláznivém muži ani slovo, přísahám!) opravdu není v tom šuplíku, který vlastnil (a kruci!) jeden hrozně neznámý člověk z planety na míle vzdálené. Ten seriál je jiný. Vtipný, sarkastický, oplývajíc černým humorem a tak triumfálně osvěžujícím! Ano, už jsem skončila! (01.03.2010)

DLM není sice kdovíjaký seriál. Má poměrně pomalé tempo a černý humor né vždy vše zachrání. Navíc ani hlavní představitelé nejsou nějak zvlášť k sežrání, ale kupodivu, když se to smíchá celé dohromady, tak to dobře funguje, aspoň na mě. Je to oddychový seriál do zataženého počasí při dešti, který Vám bubnuje na parapet. (23.06.2008)