Na pivo do prvej línie

Film jsem zaregistroval náhodou, ale něco tak hvězdně nabité si prostě nenechám ujít. Příběh je prostý, ale rozhodně v sobě skrývá i hlubší myšlenky. Navíc Zaku Efronovi nelze upřít, jak dokonale mu role roztomilého trumbelína sedí. U díla jsem se proto výborně pobavil, dozvěděl něco málo nového a zajímavé nápady tvůrců mne vážně potěšily. Není to však úplně prosté, film se pozvolna transformuje z komedie k vážnému dramatu, jenž by nám také rád vštípil nějaké to poselství. No ale ono to celkem funguje! Celek je to zdařilý a o mém hodnocení jsem měl jasno relativně brzy.  PS: Nepochybuji, že jsou lidé schopni všelijakých pitomosti, ale fakt, že je dílo inspirováno skutečnou událostí mne zaskočil. 75% (21.02.2023)

Na Russela sa pozerá stále super, opäť ukázal, akým dominantným hercom je. A nevadil ani fúzatý Zac. Žiadnu komediálnu stránku som tu ale nenašiel, skôr len taký bizár, že kto by šiel s pivom do pekla. Ale tak pijanským a sfetovaným kohortám treba nosiť zásoby. Protivojnové posolstvo vyšlo, ale je to taký protivojnový film prezlečený za komédiu, no ten prevlek je zošuntelý kabát bezdomovca. (03.10.2022)

Prodavačům předražených pleček hloupým instáčovým snobům se povedl vskutku nevídaný kousek, když uplácali naprosto jedinečné drama bez dramatičnosti, dobrodružný film bez dobrodružství a komedii bez vtipu. Těžko vůbec říct, jestli za finální pocit nemytého ocasu a zkažených mášmelousů na patře z tohoto schématického, kýčovitého a veskrze nudného rektobolu může nešťastná volba neumětelského fekálního trapáka Farelyho coby „režiséra“ nebo ještě nešťastnější volba neumětelského koženého trapáka BuZaca „CokurvadělávefilmusPrussellem“ Prknona coby hlavního pozéra, jenž není schopen předstírat ani těžkou tašku ani novojorskou padickci, na celé čáře jej přehrávají i všichni korejští a čínští komparzní amatéři v rolích Vietnamců a co s východoněmeckým pornoknírkem vypadá i „hraje“ jako sekndhendový Vojta Kokotek se zánětem trojklanného nervu. Ovšem nejvíce můj latentní autismus hnala směrem k záchvatům právě ta taška, de fuckto hlavní hrdinka „veledíla“ a elementární symbolika celé té otravné a řádně přefabulované rádoby „skutečné“ a rádoby hlavodvacetdvaidní fraškohistorky. Do ní ten slizký, toporný HnuZac narval 60 třetinek (Ano, spočítal jsem to!), tedy pregnantněji vyňadřeno 60 kusů nula celá tři sta padesát pětek (Ano, vyinternetoval jsem to!), což je, připočteme-li váhu pixly, nějakých pětadvacet kilo mrtvé váhy. A taková dlouhodobě a dalekosáhle nošená pětadvacetikilová taška přes rameno se obvykle nejen viditelně zařezává víc než BuZacovy tanga, ale také přinutí kupříkladu i takového vysportovaného, ztepilého fesháka (184/92 – Ano, jsem to já, Jana Smutná!) jako já minimálně vyrovnávat už po pár kilometrech protiváhu na opačnou stranu. Čili, když pak vidím stopadesáticentimetrového, padesátikilového prkenného zachrapa, jak si s tím přes půl Vietnamu buzerantsky ležérně pohazuje, protože tam měl molitan, aby si při natáčení náhodou nenamohl gonády, říkám si, že když už mi někdo dvě hodiny pateticky a dost uboze rval do krku žluklý popkorn a nutil mě čumět na děsivého nehereckého homokláda, mohl to ten diletant udělat, kurva, alespoň fyzikálně patřičné. Jo, a O.V.P., Prasle! Vzít dvacetiminutový a zcela nijaký štěk v přitroublém a nudném kýči pro pohlupavé požírače horkých psů, v němž hlavní role hrají zelená taška a amatérský řiťopich, přičemž taška podává famózní výkon, to u kdysi skvělého osralového herce zavání zoufalstvím posledního tažení. Každopádně pořád velmi doufám, že se někdo v budoucnu ještě hecne a natočí z nostalgie nějakou tu dvojku, napadá mě třeba Těžká nadváha, Americký otyloň, Na porážku nebo Lipidátor, a vrátí Tě zpět do hry! (01.10.2022)

Dramaticko dobrodružná komedie o budižkničemovi, který se rozhodne podpořit kamarády ve válce ve Vietnamu, se povedla! Jedná se o vtipnou jízdu, která je pro hlavní postavu oči otvírající. Peter Farrelly má holt talent pro kousky, kde se zabedněnému člověku otevřou oči, během příjemné a zábavné cesty, které vás krom rozesmání i dojme a donutí se přeci jen lehounce zamyslet. Oproti Zelené knize je to slabší odvar, přesto velmi pěkný kousek, které mu by také nevadilo lehce zkrátit stopáž, obzvláště pasáže s Russellem Crowem. Ale i tak, příjemné překvápko a zasloužených 7/10. (05.01.2023)

Hrdinové předchozí Zelené knihy rovněž překonávali mnohé „překážky“ a řešili „těžká“ témata, ale ty uvozovky jsou tam zcela oprávněně. Peter Farrelly dal zřejmě „definitivně“ sbohem buranským komediím a přeorientoval se na dramatické příběhy, které ovšem nezapomínají na humor a hlavně zoufale okatě tlačí na pilu diváckých emocí. Retro feel-good dramatem se prezentuje i tentokrát, přesedlal do období války ve Vietnamu a znovu se otírá o vážné motivy. A vychází z reálných událostí. Podpora války u americké veřejnosti klesá, nicméně v jednom baru se mezi mladými kamarády zrodí nápad vypátrat na bojišti známé a příbuzné, nabídnout jim morální podporu a především plechovky piva. Chickie je flákač, který večery prosedí v hospodě, zatímco řada jeho kamarádů přežívá v první linii a jeho ségra proti válce demonstruje. A tak nějak se to všechno sejde a s pocitem toho, že vojáci necítí podporu lidu, stupidní nápad skutečně zrealizuje. S notnou dávkou náhod a štěstí... Chickie postupně odhaluje hrůzy války, ale tvůrci nikdy nejdou na dřeň, mnohé konflikty jsou navíc zkratkovité a některé linie se nikam nerozvedou. Zac Efron mi herecky nikdy nevadil, v leckterých taškařicích vystupoval jako otravné pako, tady je za poměrně sympatické pako. Tvůrci potěší několika milými gesty a pár úsměvnými momenty, jinak ale výsledek není nějak zajímavý nebo dějově hutný. (01.11.2022)