Kráľ Artuš

Ano, podle pověsti Artuš porazil Sasy, ale tuším, že Ginevra nebyla modronohá bojovnice a lučištnice odněkud z lesa, ale dcerkou královskou. Nemůžu popřít, že se mi tento její příběh líbil víc, než ve skutečnost vypráví staré pověsti. Hlavně co se Lancelota týče. Díky ale velkému počtu slavných tváří se na to dívat dalo. Stellan, jako hlavní vůdce saských nájezdníků, byl ve své roli nekompromisního zabijáka úžasný. Stejně tak jako Mads se svým sokolem. Ty vlasy a kérky na tváři mu nesmírně slušely a Merlin, ten byl spíše k zasmání. V jeho případě si Merlina stále představuji jako charismatického čaroděje v podání Sama Neilla. (12.02.2017)

Zajímavý nápad zkusit zpracovat legendu o Artušovi způsobem, jak to mohlo ve skutečnosti být. Bohužel právě scénář je největší slabinou filmu, mohla to napravit režie, kdyby právě ta nebyla tím druhým největším záporem. Film, který sám o sobě není špatný, jen je naprosto ve všech ohledech tuctový. Jediným opravdu výrazným kladem je Zimmerova hudba. Sice je to zase jen úprava a variace jeho předešlých věcí, ale stále to ve filmu na plno funguje. (01.02.2005)

Pro mé zhýčkané oči byl pohled na Keiru Knightley v hrozivě těsném válečném oblečku v tomto filmu doslova utrpením. Celý svět přeci ví, že ta holka nemá prsa, ale tahle saďárna byla moc i na mě. Clive Owen pak ze sebe ve filmu vymáčknul sotva polovinu svého hereckého standardu, a vše tak zachraňuje jen stylový look filmu a zábavné akční scény. P.S. Zkrátit. (10.04.2009)

Viděl jsem director´s cut verzi, takže netuším, do jaké míry je kino verze odlišná, ať v tom negativním či naopak. Pro vyznavače např. Boormanovy klasiky ale tohle opravdu není. Tvůrci maximálním možným způsobem podupali zažitou mytologii, zcela vyškrtli její atraktivní mytické prvky a vznikl tak pseudohistorický patvar, který je historicky úplně out. Film by se mohl jmenovat třeba "Franta Procházka" a vyšlo by to nastejno. Ohlédnuto od této smutné skutečnosti, co zbylo po filmařské stránce? První půle je překvapivě stravitelná. Úvodní brutální a solidně krvavá bitka navnadí, zimní scény jsou krásně atmosférické, dialogy netahají za uši, Clive Owen je velmi charismatický chlapík a Stellanu Skarsgardovi ta dlouhá paruka a vousy opravdu sednou :o) Ale příchodem Saxonů k obrannému valu film sklouzává ke kýči a nesnesitelnému patosu a některé scény vzbuzují otázku, jestli to tvůrci opravdu mysleli vážně. Nebýt nepovedené poslední třetiny, byl bych ochoten jít i do tří*. Jinak výprava, základní to ingredience každého správného historického spektáklu, není nic moc, těch 120 milionů opravdu není vidět..... (23.01.2005)

K téhle filmařsky vděčné legendě jsem přistupoval s opatrností, nicméně takový průšvih to rozhodně není!! Historická fakta šla sice mnohdy stranou, ale co na tom.. Producentský matador Jerry Bruckheimer je především spolehlivou značkou pro nenáročné pobavení širokého diváckého stavu. Tudíž tu na Artuše a jeho věrnou skupinku rytířů čeká po patnáctileté službě pod římskými vlajkami ještě jedna nebezpečná mise. Barbarští Sasové ale záhy vystrkují pečlivě nabroušené drápky. Historie podle Bruckheimera se tak pouze opírá o několik autentických jmen a například na takové cizoložné pletky Lancelota s Guineverou se tu vůbec nemyslí. Učesaný projekt (skoro) bez kapky krve navíc bohužel nefunguje tam, kde by se to od něho nejvíce čekalo. Herecky (zajímavých hvězd tu skotačí požehnaně) je to pouhý standard, více se vydařil casting záporných figurek a taková Keira Knightley nechá diváka dlouho v očekávání a když už se na plátno dostane, nejistá milostná linie jakoby ji zabraňovala hrát. Bohužel nevýrazný Clive Owen naopak spíše rozlítí svými planými heroickými proslovy o víře a zdánlivě se blížící svobodě. Akce není nejmíň, místy docela zaujme (digitální zamrzlé jezero), hudba Hanse Zimmera nezklame, nicméně opět mísí ženské sbory s elektronikou a její oposlouchatelnost není hodna delšímu zapamatování. Antoine Fuqua je solidním akčním rutinérem, místy ale neví kudy kam, nicméně Bruckheimerova taktovka (byť se vytratila mystika nebo magie) určuje tempo, relativně působivé bitevní sekvence (pokud se tedy občas spokojíte jen s nesmylným máváním mečů bandy nalíčených kaskadérů) a neméně zdařilou kameru spojuje nezáživná vata okolo, které chybí spád, napětí i ona temná atmosféra kruté doby (make-upová stylizovaná „špína“ to nenahradí). Žádný zázrak, ale na *** to stačí. PS: Keiře zřejmě není nikdy zima. (06.07.2008)