James Bond: Srdečné pozdravy z Ruska

Bond č. 2 - Z literárního hrdiny je definitivně filmový tahák. Smělé činy, dravý špión, studená válka, osudové ženy. Žádná srdcovka z toho sice (pro mě) není, napětí mi prostě dnes s odstupem několika dekád skoro úplně schází, děj s několika hluchými místy také zrovna nechutná jak bych si představoval, přesto chápu, proč Bond zejména starší ročníky tak drží. Současná dobrodružství s Craigem táhnou snad všechny generace, ale to je tím, že dnes je prostě někde jinde. Conneryho charisma sahá do nejvyšších pater, potěší instinktivní souboj ve vlaku, nástup Q a jeho vynálezů, suché hlášky a kousavé narážky na image špióna. (19.02.2017)

Mně to přišlo na podobné úrovni jako Dr. No. Ano, je tu více akce, jedna z nich (rvačka v kupé) se určitě vymyká v pozitivním slova smyslu. Od nástupu do vlaku to nabralo relativně dobrý směr. Naopak celá část v Istanbulu byla dost špatná. Celkem solidní byl hlavní blonďatý záporňák, ale až od doby, kdy začal na konci filmu mluvit, protože do té doby, to byl prostě nějaký Ivan. A pobavil mě fakt, že Bond byl celou dobu úplně mimo. Fajn bylo využití speciálního kufříku, ačkoliv je prostě od začátku jasné, že "náhoda" tomu vždycky bude chtít, aby hračka uvedená na začátku byla později stoprocentně využita. Nejvíce trapný na celém Bondovi mi přijde celý koncept bond girl. To, jak mu všechny padají k nohám hned, jak ho uvidí, jak v podstatě první interakce je polibek, okamžitě jde o sex, který ale nikdy neuvidíme, neustále jsou záběry na jejich křivky, ale nikdy se žádná neodhalí. Je to tam jen pro to, že je to jakože pro chlapy, aby mohli slintat, ale zároveň Bond je ten macho, kterého máme my chlapi obdivovat, jak to s nimi válí a jak ho poslouchají na slovo. Směšné. Obecně ty filmy nemají, snad krom hudby, žádnou uměleckou hodnotu, takže bych čekal, že to bude fakt špičková zábava, ze které budu napnutý jak kšanda, jenomže já musím hledat ty střípky, u kterých si řeknu "ok, tohle bych mohl asi ocenit", ale vůbec tím nežiju, protože je to sterilní, pokud to nějaké emoce má, tak jsou strašně umělohmotné a většinově je to prostě nezábavné. Nejzajímavější na tom celém jsou ty dobové lokace. (28.12.2020)

[93%] Druhá bondovka se Seanem Connerym! K téhle jsem si po nějaké době našel cestu, takže jí nemůžu moc kritizovat. Po letech to na mě působí lepším a lepším dojmem. Aby bylo jasno, SRDEČNÉ POZDRAVY Z RUSKA je z knížek od Iana Fleminga má nejoblíbenější část o Jamesi Bondovi. Když jsem to viděl poprvé v téhle filmové adaptaci, až tolik mě to nechytlo. Bylo to i tím, že jsem v dětských letech byl zvyklý na nonstop akci od Pierce Brosnana. Jenže už mám nějaký (doufám tedy) rozumný věk, abych pochopil co je solidní dílo. Tahle bondovka je akčnější a rozhodně dějově a i postavy propracovanější než Dr. No. Akce je tu relativně dost. Třeba přestřelka u příbuzných Kerima, soubojová bitka ve vlaku, následující pronásledování vrtulníkem či na člunech. Samozřejmě, že ta akce působí dost staře a mnohdy bez hudebního doprovodu, ale ocenit se jistě dá. Děj je zde super, stejně tak jako postavy, kterých je mnoho. Sean Connery je výborný Bond, který prostě jak postavou, vzhledem, tak i svým osobitým způsobem konverzování, humorem, charismatem vyvolá v divákovi příjemný dojem. Poprvé se nám zde představí Desmond Llewelyn jako Q, který Jamese vybaví kufříkem s x vymoženostmi, M je dobrý jako vždy, Tatiana je další vhodná bondgirl, Kerim Bey si mě zde neskutečně získal, stejně tak jako ostatní postavy jako je Grant či Rosa Klebb. Blofelda zde máme už konečně za stolem, že mu nevidíme do tváře. Hudba od Johna Barryho začíná pěkně gradovat. Jsem rád, že mě to po letech stále baví a že jsem si ke Connerymu vypěstoval ještě lepší vztah, resp ke starším dílům téhle bravurní a nezapomenutelné série. (01.10.2012)

Nedávno jsem navštívil muzeum, kde jsem mohl obdivovat dámské róby předních prvorepublikových krejčovských salónů, které byly určené ženám z vyšší společnosti. Říkám "mohl", ale neobdivoval, protože bylo zřejmé, že zub času neúprosně zapracoval nejen na vybledlých barvách, ale i na kdysi odvážných vzorech a střihu. To, co kdysi oslňovalo, je dnes už jen položkou v inventáři muzea. A podobný pocit mám i u raných bondovek. Sérii o neporazitelném agentu Jejího Veličenstva jsem vlastně vždycky považoval za ryze okrajovou část kinematografie a především snímky ze 60. a 70. let mám ve své mysli zafixované jako muzejní exponáty. Bondovky z 90. let začaly být zajímavé svou výpravou, triky a akcí, ale definitivně jsem jejich univerzum vzal na milost až s příchodem Daniela Craiga - stal se prvním Bondem, kterému jsem toho neprůstřelného akčního hrdinu uvěřil. Braková podstata Srdečných pozdravů z Ruska je zřejmá, ale ne dost výrazná na to, aby byl film zábavný sám o sobě. Určitý nadhled je sice ze snímku znát, není ale dostatečný. Bere se příliš vážně na to, jak naivně dnes celá zápletka vypadá a jak toporně funguje po akční stránce. V hlavičce snímku si sice můžu vybrat ze čtyř žánrů, ale ten jediný, který by dnes obstál, tzn. komedie, tam nenacházím a bohužel takto ani nebyl myšlen. Při nejdynamičtější akční scéně přepadení cikánského tábora jsem málem zadřímal. A tvrzení, že Sean Connery je jediný autentický Bond, přikládám stejnou váhu jako tvrzení, že nás ovládají zelení mužíčkové z Marsu. Celkový dojem: 45 %. (21.11.2013)

Druhá bondovka už obsahuje skoro všechny typické prvky - přibyl Q a jeho vynálezy, objevila se i titulní píseň (bohužel docela slabá), samozřejmostí je zajímavý příběh, vysoké tempo, suché hlášky, sličná (ruská) Bondgirl a dokonalý Sean Connery. Chybí snad jen hlavní padouch Blofeld (zatím pouze hladí svou kočku). Tenhle přes čtyřicet let starý biják mě pohltil víc než příliš nadsazené a ironické hi-tech pecky s Brosnanem. (13.03.2007)