Nezvyčajné vyšetrovanie

Manipulativní sebestředný představitel toho nejhoršího z arogance mocných, nebo pomalu šílející ritualista zvnitřňující pravidla a zbožšťující řád? Na první pohled jen to první, ale napětí mezi těmito póly vytváří rozpor v jednání hlavního hrdiny, který žene celý děj ve vražedném tempu kupředu. Snaha o absolutní kontrolu situace s potvrzením si bezmocnosti ostatních lidí, v jejichž očích a jejich strachu může vidět svou moc a tím růst sám před sebou. A naopak touha být potrestán za porušení těch hranic zákona, které vymezují hřiště, ve kterém se stal sám králem. A o tom, kdo je oním krkem, jenž hýbe hlavou, nemusí nikdo dík závěru pochybovat. Skvělý způsob vyprávění, kamera, střih a samozřejmě hudba. A Volonté film katapuluje do nebeských sfér./// P.S. Anglicky dabovaná verze v distribuci Columbia (běží v tv na kanále Cinemax) má změněné řazení některých scén (ty s instalatérem a modrou kravatou a detektivem co jde hledat inkriminovanou kravatu k Volontému domů). V italské verzi (pro česká kina otitulkováno v 70. letech, viděno v Ponrepu) jsou scény řazeny nechronologicky, což sice ztěžuje prvotní pochopení, ale jen více dokazuje Petriho svěží a diváky znejisťující styl. (18.03.2014)

Podivné vyšetřování je vynikajícím filmovým ztvárněním korupce a zneužití postavení. Příběh téměř "kafkovský" (ve finále je dokonce citován) velmi zneklidňujícím způsobem přesahuje do vysokých pater italské společnosti a dal by se označit za přímou metaforu tehdejších politických poměrů v Itálii. Tím se však stává aktuálním i dnes. Elio Petri, režisér se sociálně-politickým cítěním, natočil v 70. letech celou řadu velmi zajímavých filmů, které se více či méně vyjadřovaly k politickým a společenským poměrům v Itálii - za všechno jmenuji slavný snímek Dělnická třída jde do ráje. V Podivném vyšetřování však zašel zřejmě vůbec nejdále a kromě výrazné alegorie natočil také skvělé detektivní drama, přičemž vrahem je sám detektiv - v tomto případě vrcholný policejní inspektor, mimořádně ztvárněný Gianem Mariem Volontém. Volontého sólový výkon je výstřední, chvílemi snad až příliš, přesto však dokáže v divákovi snadno probudit mrazivý pocit strachu a napětí. Stále nejistou a těžce předvídatelnou zápletku perfektně doplňuje Morriconeho hudba, která by se v tomto případě dala označit za malý, přesto neuvěřitelně působivý experiment. Závěr filmu se nese v poměrně depresivním duchu. Z mého pohledu je Podivné vyšetřování dobrý film, možná trochu pomalejší na to, o čem vypráví, přesto dokáže zaujmout a hlavně má co říct i dnes. 7,5/10. (28.02.2021)

Primárne nejde o zločin a jeho vyšetrovanie, i keď by sa to tak na prvý pohľad zdalo. Ide o neúprosnú spoločenskopolitickú kritiku systému, kde mocní možu vśetko a v podstate s aroganciou sledujú samých seba, kam až možu zájsť. Petri si zvolil rozmanitý štýl, mieša satiru, drámu, psychológiu. Do hlavnej úlohy obsadil Volontého, geniálneho chameleóna, ktorý uchvátil celý film svojim meniacim sa výrazom tváre a spolu s ústrednou myšlienkou je ozdobou filmu. Nemenej významnou je aj Morriconeho hudba. (24.07.2017)

,,JEDEN DETAIL PRE TVOJICH ĽAVICOVÝCH ČITATEĽOV. V BYTE NIE JE ANI JEDNA PAMIATKA PO SPODNOM PRÁDLE." ,,FETIŠIZMUS?" ,,AKÝ FETIŠIZMUS! JEDNODUCHO HO NENOSILA." __ Nielen z názvu, ale tiež z predchádzajúcich komentároch som sa dozvedal, že mám čakať netradičný zážitok. A po zhliadnutí pridávam prídomok skvelý predovšetkým vďaka prekvapivému a dejovo bohatému scenáru, ktorý si povšimli aj americkí akademici keď film ocenili svojim najvyšším hodnotením, aj keď jedným dychom treba dodať, že podobne zamerané/angažované filmy boli v danej dobe v móde (napr. rovnako ocenený, o rok starší Gavrasov ,,Z"). Volontého prejav je ozaj miestami silne afektovaný, ale išlo o hereckého chameleóna, preto ho nijako neodsudzujem, rovnako tak ,,netradičný" záver s oporou v podobe Kafkovho citátu. Dôkazom Morriconeho obdivuhodných schopností pracovať vo vtedajšej dobe na obrovskom množstve projektov je úsporný a predsa úderný soundtrack. (652. hodnotenie, 57. komentár k filmu) (10.09.2018)

Až při sexu zase jednou pocítím potřebu přeměnit partnerku v mrtvolu, tak poté z místa činu neuteču jako vyplašenej zajíc, ale všude v poklidu zanechám svou DNA, otisky prstů, videozáznam vraždy, pět důvěryhodnejch svědků a svý přiznání s motivem činu. Jen tak se mi nemůže nic stát, protože mám za sebou školu inspektora Omicidiho, při který jsem nevěřícně zíral, pobaveně se usmíval a užíval si skvělý Morriconeho hudby. A že se tohle může stát jen v Itálii? Kdepak, my mocní máme svý dlouhý prsty v každým režimu, ale v český verzi demokracie se nám za nitky tahá určitě nejlíp. (09.09.2014)