Réžia:
Jacques DerayKamera:
Jean PenzerHudba:
Claude BollingHrajú:
Michel Serrault, Charlotte Rampling, Elisabeth Depardieu, Jean-Paul Roussillon, Jean-Pierre Darroussin, Julie Jézéquel, Gérard Darmon, Jean-Pierre Bacri (viac)Obsahy(2)
Příliš krásná na to, aby byla tak nevinná. Charlotte Ramplingová a Michel Serrault ve francouzském noir thrilleru. Kdysi slavný koncertní pianista Charles Berliner je brutálně zavražděn. Případu se ujímá inspektor Robert Staniland, zkušený, cynický vlk samotář. Brzy se seznámí s Berlinerovou vdovou Margaux, která se rozhodně neutápí ve smutku, stejně jako Berlinerův nevlastní syn Éric, závislý na heroinu. Staniland poslouchá nahrávky z posledních týdnů Berlinerova života, které nalezl v jeho bytě, a hledá motiv vraždy. Do případu vstupuje Berlinerova milenka, tajemná, krásná Barbara, která začne se Stanilandem hrát vzrušující a krutou hru.
Mistr francouzského thrilleru Jacques Deray obsadil do role stárnoucího inspektora vynikajícího Michela Serraulta, jeho protihráčkou je přitažlivá Charlotte Ramplingová. Stylový noirový snímek s jedinečnou atmosférou a napětím.
(Česká televize)
Recenzie (26)
Pro někoho mrazivě vášnivý thriller plný divný lidí se silně narušenou psychikou. Pro mě nuda s nevýraznými herci. Mimo totálně svítivě modré oči Charlotte Ramplingové. ()
Erotický thriller v nejlepší tradici francouzského neo-noir stylu osmdesátých let. Michel Serrault jako zdánlivě drsný inspektor, jenž si při vyšetřování nebere servítky - a svůdná Charlotte Rampling, která má nejedno tajemství. Velmi stylová atmosféra, dráždivá, dekadentní, mysteriozní erotika. Postavy procházející nečekaným vývojem a rozuzlení korunující vše předchozí. Snímek minimálně atmosférou zcela jistě překonal svoji knižní předlohu. ()
Atmosférický noir s detektivem, vyšetřujícím zločin a postupně propadajícím svodům tajemné krásky - věčné (vděčné) téma, které bylo již zpracováno mnohokrát a nebude vadit, když ještě mnohokrát bude. Tento kousek patří spíše mezi ty průměrnější, po zajímavém začátku se vyprávění poněkud rozplizne, chování některých postav mi přijde přinejmenším zvláštní a závěrečná pointa nemá potřebnou údernost. Finální scéna se sice snaží připomenout Maltézského sokola, tím však spíše (možná nevědomky) dokazuje, že Serrault není Bogart. Jinak jsem ale civilnímu Michelu Serraultovi jeho roli policejního inspektora věřil a Charlotte Rampling je jednou z nejsmyslnějších femme fatale, které se kdy procházely po filmovém plátně. Jacquese Deraye si jako režiséra velmi vážím a považuji ho za jednoho z nejlepších tvůrců krimi (nejen) ve Francii, ale na svém kontě má lepší věci. 60%. ()
Velmi chladný příběh plný vášní jen na oko.. ()
Ja budem oponovať a budem tvrdiť, že práve tá vyzdvihovaná "jedinečná atmosféra" je to, čo filmu chýba. Tuctové vysvietené interiéry, gýčová diskotéka, nevkus 80. rokov. Ale to je vec vkusu a názoru. Príbeh je fajn neo noir, kde práve tento štýl motivuje nepravdepodobnú zápletku. Deray predbehol vlnu podobných erotických trilerov 90. rokov, vybral vhodných hercov (práve preto, že Serraulta by sme v takejto úlohe asi nečakali), len to bohužiaľ natočil tak trochu ako televízny film. ()
Možná první případ, kdy se femme fatale stala až příliš velkým a otravným hráčem. Čekáte-li napínavou krimi, budete zklamáni. Komisař se až příliš rád poslouchá, scenárista navíc neměl den. ()
Další filmová francouzská paráda, postavená především na svůdné Charlotte Ramplig a zdánlivě přátelském, ovšem ve skutečnosti velmi přesně plánujícím policajtovi v podání Michela Serraulta v příběhu vyšetřování vraždy koncertního pianisty. Strašně se mi líbilo, jak Deray krásně kroužil kolem všech postav, postupně stahoval smyčku až do konečného finále. Jednoznačně paráda. ()
"Jak někdo může být tak krásný a tak hrozný zároveň ??" ()
Jak je u dobrých francouzských krimi už skoro tradicí nejedná se o typickou mainstreamovou produkci (proto také není důvod nechat se odradit zdejším hodnocením „v modré“). _____I přes svou francouzskou specifičnost si film zachovává charakteristické post-noirové prvky mých oblíbených 80. let. Nechybí tu novou vlnou feminismu inspirovaná antihrdinka - svobodomyslná až démonická femme fatale Charlotte Rampling nabízející francouzský šarm v anglickém podání (docela odvážně – kam se hrabe antihrdinka ze soudobého stylově zpřízněného a mnohem známějšího Základního instinktu). _____Že je Michel Serrault skvělý herec je jasné, že je méně známou postavou než hrdinové new wave noirových klasik (Delon, Belmondo) je také jasné, ale vůbec to neznamená že by byl Serrault pro hlavní "hardboiled school" postavu inspektora pouze dobrou volbou, role chladnokrevně postupujícího policisty mu perfektně sedla. _____Jacques Deray natočil v jeho tvorbě možná trochu nedoceněné kriminální drama, nicméně je to noir revival jak vyšitý a francouzská filmová paráda! ()
Film s košatým dějem, který se se děje kdesi ve vzduchoprázdnu. Policista, který si přihřívá a nechává zas chladnout svoji polívčičku. Krásná Barbara, která zase není až tak vzrušující. Prostě film, na který se dá dívat bez emocí a zaujetí, ale přece se jen na něj nechá dívat. Film pro uvolnění, který nic nedá a také nic nebere. Pozn.: Slavoj Žižek by doplnil: „umírá se dvakrát“, poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška. ()
ocenenia : Montréal World Film Festival 1985 - Cena poroty (spolu s filmom "Le matou") ()
Se vší nevyzpytatelností, zanechaný otisk rtěnky v číši smyslnosti. Žhnoucí plameny dráždivosti, žárlivé rýhy zakázané vášnivosti. Zavadil o kramflek. Zavaž mi střevíček. Přítulná kočka Charlotte Rampling našlapuje, drápky škrábe, svůdně hryže do mužské tváře. Ozývá se její chůze. Atraktivní krok. Uzřít nemravnou rafinovanost. Na zdi fotografie flirtující, pohled vyzývající, zrcadlí se zastřenost z dávných dob. Mystérium dámských stop. A její hlas. Prověřený motivem tah. Vábí do své náruče mužův hlad. Ona příčina, pověstná to žena, nestydatá dáma noci - kořist, oběť, odměna? Něco za něco. Pohleď do našeho lože. Odkryté in flagranti šapitó. Je jen má, je jen moje. Přerušené tajemství nás přitahuje. Hra na pravdu v erotických tenatech. Pohnut myslí, posedlý fanatik opěvované královny krásy. Její zrádná duše a tělo svírá mužům hrdlo. Mám svého pachatele, ale je mi tak nějak mdlo. ()
Reziser Jacques Deray /Tri muzi na Zabiti, Flic Story/ natocil len priemerny film, ktoremu zufalo chyba strhujucejsie tempo alebo nejaky okamih, ktory by stal za zapamatanie si. Michel Serrault /Svedek, preparez vos Mouchoirs/ sa ulohy zhostil dobre, ale nuda zas dostala neprimerane vela priestoru, skoda. Potencial to malo, ale v konecnom dosledku film ulietava do prazdnoty : 60 % ()
Absolutně nezajímavý a taky zbytečný snímek o vyšetřovateli, kterýho plně pohltí zločin vraždy, rozmotávající se pomocí nahrávek na audiokazetách, na kterých si oběť klábosí sama se sebou. Samozřejmě nechybí milostná aférka s hlavní, značně pohublou aktérkou, to zde nesmí chybět. Šeď, nudný žvásty, nesčetněkrát omletý téma. Tenhle film má přesně to, co zde Michel Serrault v jedný scéně vyšpulí, holou prdel! ()
Detektivka, které něco chybí - je to šťáva a nějaké lepší podbarvení hudbou. Divatelná ... ()
Hodně zvláštní krimi thriller. Serraultův detektiv je svéráz, který se při vyšetřování vraždy nastěhuje do bytu mrtvého, klátí jeho milenku a nosí jeho oblečení. ()
"To se mi zdálo v pátek v noci." Bohužel, nic pro mě, ale inspektor Staniland mě svými vtipnými replikami docela bavil. ()
Dějově jeden z nejslabších Derayových filmů. Herecky i kameramansky jistě nadprůměrné dílo, které schazuje poněkud nedynamický scénář s mnoha prázdnými místy. ()
Kriminálka staré školy - žádná velká akce, ale dedukce, atmosféra napětí a kupodivu kopec erotiky na film z osmdesátéhopátého. ()
50% - Michel Serrault patří k mým oblíbencům od doby, co v TV běžel seriál Dobrý den, pane Offenbachu. Tahle kriminálka mě ale příliš nenadchla. Vraha známe prakticky od začátku, však se taky sám drze přizná, jak by řekl Cimrman, takže jde jen o to mu to nějak dokázat. M. S. je sice vynikající, ale na víc než tři hvězdičky to není. ()
Reklama