Resurrection

Poměrně tíživá, dobře zahraná psychologická hra, která má několik wtf momentů a celou dobu se vám z ní bude krčet čelo, ale tady je asi důležitější ocenit cestu spíš než cíl. Jako takový mini bizár pro okrajové publikum určitě poslouží, všichni ostatní ho pravděpodobně odsoudí jako hovadinu. Tim Roth je tady opravdu podivnej pán a Rebecca tyhle úzkostný, ztraumatizovaný ženský umí zahrát taky většinou slušně. Žádný zázrak, ale jako zkrácení času v letadle mi to bodlo. (29.08.2023)

„V zdravém těle zdravý duch, „laskavostí“ splatíš dluh?“ Divný film o divné paní s divně zpruzeným obličejem, divnou dcerou, hodně divným Timem Rothem a s jedním nečekaně normálním milencem (té paní, ne Rotha). K dovršení diváckého neštěstí měla kostnatá Rebecca Hall i divného kostlivce ve skříni. Těžký a matoucí film, kdy jsem 100 minut tápal, kdo vlastně patří do vypolstrované cely. Vyšilující mutr, šikanující bejbyžrout, rejža Semans nebo snad já? OKÉNKO SPOILERŮ: [][] Každodenní běhání v parku je chvályhodné a spolu s vyváženou stravou by mělo vést k duševní rovnováze, nikoli k opaku! [][] Kde tedy udělali soudruzi z USA scenáristickou chybu? [][] Byl David éterický, jen zhmotnělé výčitky nad dávným potratem, nebo byl skutečný? A pokud ano, opravdu pekl něco v troubě? [][] Poselství? Bůh ochraňuj matky samoživitelky, samotrýznitelky a samozvané „rodinné“ samoochranitelky. V závěru očekávatelné homemade masculine childbirth na koberci, kdy plodová voda, vyteklá z Tima Rotha, vytopila tři hotelová patra. Málem i čtvrté. (09.01.2024)

Arnold Schwarzenegger a Tim Roth možná chodili do stejného předporodního kurzu pro těhulky, ale určitě nepočali stejným způsobem. Zatímco Schwarzenegger se ve filmu Junior nechal oplodnit uměle v nemocnici, takříkajíc ze zkumavky, Roth to zvládnul v domácím prostředí v kuchyni a k „oplodnění“ mu posloužila trouba. Resurrection je těžká noční můra a svým psychologickým přesahem zhmotňuje v divákovi silné a intenzivní pocity. Hlavní hrdinky mi bylo líto. Max Klinger z MASH by na prekérní situaci Maggie použil svou hlášku: „Polovina rodiny mrtvá, druhá těhotná.“ (13.01.2024)

Vážný uchazeč o pomyslný titul nejdivnějšího mnou zhlédnutého filmu za poslední... dejme tomu rok. Žánr zůstává divákovi dlouho nejasný, postupně se totiž mění a vyvíjí, od běžného dramatu, přes psychothriller, až k bizarnímu finále v hotelovém pokoji. Hranice mezi objektivní realitou a halucinacemi chorého Maggiina mozku je nezřetelná a rejža to divákovi neusnadní ani v závěru. Takže co tím vším chtěl autor říct, ať si každý přebere sám. Za mě zajímavá fantasmagorická hříčka, menšinová, béčková, navíc kupodivu se dvěma známými hereckými primadonami, která si po celou dobu udržela mou pozornost, ježto jsem byl zvědav, co se z toho všeho nakonec vyvrbí. Při závěrečných titulcích jsem se ovšem cítil hlavně rozpačitě. (09.08.2022)

„Jak se daří manželce? Dáme další sex, nebo už musíš jít?“ Tomu říkám praktická žena. Je obecně známo, že role příležitostné bokovky je to, po čem ženy bytostně touží, a když se jim taková šance naskytne, vysloveně omdlévají blahem. Divák na začátku netuší, která bije. Různé děsivé náznaky, sny a vize naznačují, že by mohlo jít o zobrazení rozvoje duševní choroby. S tím je však v rozporu ženina zdravá a vitální sexualita. Nevadí jí souložit na WC a když chlap během akce odpadne, nijak ji to psychicky nerozhodí. Perspektiva se záhy zaostří a vyjde najevo, že šílencem je někdo úplně jiný. Ženě to naopak myslí jasně, když začne trénovat střelbu z revolveru. Jenomže to by si v kritické situaci nesměla nechat tu zbraň sebrat. A závěr pak všechno obrátí naruby. Námětu rozhodně nechybí originalita. Film se mi líbil, ale podruhé bych si jej asi už nepustil. (09.08.2022)