The Covenant

Epizoda 1: Léčka. Epizoda 2: Přežít. Epizoda 3: Svědomí svítí oranžová, čeká se na zelenou od manželky. Epizoda 4: Splacený dluh. První přinese chlapáctví a testosteron, druhá klidnou sílu Dar Salima, ve třetí se ukáže, že režisér si s postavami prostými nadsázky není tak moc jistý a ve čtvrté už se plní závazek podle očekávaných last minute notiček. Ritchie je mimo své ostrovy kreativně zabržděný a v posledních desítkách zpomalených sekund jsem si říkal, že snad pustil na režisérskou sesli Péťu Berga, ale jako ukázka ze zákoníku cti, který člověkovi vnitřně říká, co je správné udělat, to na mě zapůsobilo. Stejně jako když se objevil Anděl smrti bez siluety z flérů, která mu dala jméno.. (23.05.2023)

Guy Ritchie nepatrí medzi mojich obľúbených režisérov a The Covenant na tom nič nezmenil. Nemám rád filmy, kde sa polovica deja odohráva v tme, kde vojaci rozprávajú hantýrkou, ktorej nerozumiem, kde "dobrí" majú ostré náboje a "zlí" slepé, nemám rád, keď sa Španielsko hrá na Afganistan a najmä nemám rád krkolomné nepravdepodobné zápletky v scenári.  Je toho teda dosť, čo mi prekážalo na tomto filme, takže mi neprekáža dať mu iba tri hviezdičky. (11.06.2023)

Pekná hudba na konci umocnila nie pátos, ale ten dobrý pocit z toho, že sa niečo podarilo. Ritchie je starý dobrý filmový robotník, ktorý vie priniesť silu aj do zdanlivo nemožného puta medzi americkým "oslobodzovacím" vojakom a Afgancom, ktorý by ho mal vlastne nenávidieť, ale on nenávidí skôr Taliban. V podstate ide len o silu záväzku a splatenie dlhu, ale konanie hlavne postavy môžeme určite považovať za výnimočné, bežný americký vojak je rád, že je doma a užíva si nezaslúžený dôchodok a vojenské pocty. Ritchie dostal film tam, kde by ho bežný filmár nedostal, pretože samotná premisa filmu smrdí lacnou propagandou, ale on to obalil do príbehu, kde slovo chlapa má ešte cenu. (10.05.2023)

„To bylo naposledy, co jsi mě neuposlechl.“  - „Chápu vaše rozhořčení. Omlouvám se za svůj nevhodný způsob chování.“ - „Chápeme se?“ - „Ano, seržante.“ - „Dobrá práce.“ A to ještě seržant netuší, čeho všeho je nový tlumočník schopen…Nebudu zastírat, že si u mě Ritchie po Rozhněvaném muži a Gentlemanech nastavil laťku vysoko. Tímhle filmem mě však rozhodně nezklamal, právě naopak. Divákovi je hned od začátku jasné, že nabýt vzájemnou důvěru mezi ústředním duem nebude jednoduché, zvlášť, když John je technicky vzato nepřítel země a Ahmed není zrovna vzorem poslušnosti. Ale stačí pár úvodních misí, aby si publikum vytvořilo k těm 2 vztah. Což je důležité, protože při obtížném a nebezpečném útěku to divák prožívá naplno s nimi. Zároveň si u toho užívá solidní porci napětí i akci (vládne samozřejmě ta při přepadení). A v cca půlce se dočká i toho, že film nabere nový kurz. A snaha splatit morální dluh přináší své…Za mě velká spokojenost a silné 4, které potvrzuje i dovětek s odchodem, který má svůj hořký přesah. (10.06.2023)

První cca půlhodina byla ubíjející a já netrpělivě očekával akci... Nejlepší částí je záchranářská akce přes hory, pak zas na chvíli dojde dech a konec dobrý. Podle recenzí jsem tedy očekával větší nářez, ale nakonec čtyři ušmudlané dám. Samotnou kapitolu představuje rozbujelá byrokracie - nezavěšujte, jste v pořadí. Ani nechci domýšlet, jak dlouho by to trvalo u nás. Film není krvavý, o to ale více působí realisticky. Pěkný vizuál, velmi dobrá hudba. Rozhodně mi nevadilo, že se natáčelo ve Španělsku, páč, to dá rozum, na Blízkém východě by to nešlo ani náhodou. Koneckonců je to film a před sto lety by vše natočili ve studiu mezi papírovými kulisami. Dluhy je třeba splatit a smlouvy dodržet! 3,5* (27.05.2023)