The Covenant

G. Ritchie si vybral dobre, veľmi dobre. Hoci Arabov veľmi nemusím občas sa objaví tak sympatický človek, že jednoducho predsudky idú bokom. Dar Salim ma veľmi zaujal filmom Šťastně až do smrti (2022) a som rád, že som ho videl znovu, zvlášť vo filme, kde mu to dokonale sadlo. Jake Gyllenhaal znovu skvelý výkon, ale Salim mu je veľmi vyrovnaným partnerom. Príbeh o prežití a "priateľstve", ktoré sa nerodilo ľahko má pramálo spoločného s filmami G. Ritchieho, ktoré poznáme. Veľmi blízko má k svojmu nedávnemu Rozhnevanému mužovi. Jeho staršie filmy, česť výnimkám veľmi nemusím, strašne mi vadil rýchly a častý strih a nekonečné spomalené zábery. Zopár ich nájdeme aj tu, ale neprekážali mi. Je jasné, že si tvorcovia mnohé veci upravili, záverečná prestrelka na moste je už dosť nereálna, ale ok, možno to tak mohlo byť... Viac som sa pýtal sám seba ako je možné, že Ahmed ťahal vozom raneného Johna po vedľajších cestách za bieleho dňa. Taliban dobre vedel, že sa budú motať po vedľajších cestách. Alebo ste ich vykreslili ako hlupákov? neverím, že sú tak blbí. Okolo nich desiatky kopcov a na ktoromkoľvek mohol sedieť Talibanec s ďalekohľadom... Možno detail, ale na vierohodnosť filmu, ktorý točím podľa skutočnej udalosti to má veľký vplyv. Tak či tak, film je veľmi dobrý a len potvrzuje to, čo spomínam už často, že hollywood v posledných rokoch produkuje minimum kvalitných filmov. Aj preto tu máme koprodukciu Veľká Británia, Španielsko...Mám pocit, že v hollywoode majú peniaze len na filmy plné digitálneho bordelu. 80%. (21.05.2023)

Pokud se vám taky už od začátku nějak nezdál ten Afghánistán s asfaltkami, podezřele upravenými cestami, neafghánskými domy a vegetací připomínající vám dovolené ve Středomoří, pak jste měli recht - točeno ve Španělsku. A s takovými na první pohled nedůvěryhodnými exteriéry se působivost filmu rapidně snižuje. To sakra tvůrci nemohli najít nějaké věrohodnější lokace mimo Evropu? Plus kýčovitě patetický a nevěrohodný příběh s nevěrohodným Gyllenhaalem k tomu rovná se průměrné válečné melodrámko. A že na jednoho mrtvého Amíka připadnou ca dva tucty zabitých tálibů, nebo že letecká pomoc z nebes (a la deus ex machina) přichází přesně v momentu, kdy dojde střelivo a tálibové jsou jen pár kroků od vás, tak to už u tohohle druhu filmů ani nepřekvapí. Příště si zase radši pustím nějakou tu pohádku o přízracích, upírech, nebo zombiích, než o hraní si na vojáčky. (21.05.2023)

Pekná hudba na konci umocnila nie pátos, ale ten dobrý pocit z toho, že sa niečo podarilo. Ritchie je starý dobrý filmový robotník, ktorý vie priniesť silu aj do zdanlivo nemožného puta medzi americkým "oslobodzovacím" vojakom a Afgancom, ktorý by ho mal vlastne nenávidieť, ale on nenávidí skôr Taliban. V podstate ide len o silu záväzku a splatenie dlhu, ale konanie hlavne postavy môžeme určite považovať za výnimočné, bežný americký vojak je rád, že je doma a užíva si nezaslúžený dôchodok a vojenské pocty. Ritchie dostal film tam, kde by ho bežný filmár nedostal, pretože samotná premisa filmu smrdí lacnou propagandou, ale on to obalil do príbehu, kde slovo chlapa má ešte cenu. (10.05.2023)

Vlastně to není nijak složité. V první části musí dostat jeden hlavní hrdina toho druhého z bodu A do bodu B a v té druhé si jen protočí role. Ale nakonec proč ne? Má to chlapácký esprit, slušnou akci a sympatické herce, kteří hrají postavy, jimž se dá úplně v pohodě fandit. A není to jen proto, že v opačném případě by jste museli držet palce Talibanu. Už dlouho jsem se nepřistihl, že bych si tak moc přál dobrý konec pro všechny zúčastněné. S Covenantem se sice mezi nesmrtelné žánrovky nezapíše, ale Ritchie dokázal, že zvládá i válečnou tématiku a o to víc se těším na jeho druhoválečný projekt. 80% (13.06.2023)

Guy Ritchie je v posledních letech nečekané zajímavým tvůrcem, který si krom řemeslně slušně odvedených komerčních blbin sem tam natočí i „menší“, drsný a poctivě udělaný film. Po Gentlemanech a Rozhněvaném muži přichází s The Covenant, jenž nemusí nutně být ze zmíněné trojice tím nejlepším, ale opět aspoň dokázal přetavit závan tvůrčího elánu do následného diváckého zážitku. V první půli Ritchie vypráví téměř procedurální válečné drama, aby v půli druhé přepnul do módu Johna Woo a jeho přestřelené „bromance“ akce, která vrcholí až fetišisticky dlouhou montáží nezměrného fyzického a emocionálního úsilí, jaké jeden parťák dokáže vynaložit pro záchranu druhého. (28.05.2023)