Zlatý věk

Film se snaží být za každou cenu a ve všech ohledech kontroverzní. Dnes tomu již tak není a při každé scéně si musíte říkat, tehdy to muselo být něco. Jenže když dáte kontext pryč tak vám nezbude téměř nic, co by stálo za zmínku. (05.02.2012)

Zlatý věk není na stejné úrovni jako Andalúzský pes, je v něm víc děje a chybí ta typická surrealistická zmatenost. Zlatý věk je podle mně lepší než Buňuelovi starší filmy (např. Kráska dne), protože v nich hodně závisí na ději filmu a vývoji postav. Už to není jen nahodilý sled surrealistických scének. (05.08.2012)

Kopanec do břicha. (29.07.2022)

Absurdní drama a surrealismus v jednom. Divácky atraktivnější než Andaluský pes, přesto i po letech pobuřující svou symbolikou. (10.03.2010)

Shnilý banán, scény s Harrisonem Fordem jak šlukuje shillelagh jsou jako kost. Jinak je to hrozný fíkus. (11.02.2011)

Čím človek, to viacej pozerá, tým viacej tomu chápe. Niekedy na konci 20. rokoch sa začali točiť všetky perverzné veci, ktoré dosiahli vrchol vo 60. rokoch. Surrealizmus vychádzal s ľudského podvedomia, kto lepšie dokázal natočiť o fetišizme. Len pre milovníkov starej éry filmov. /80 %/ (13.09.2016)

Život škorpionů, kráva ležící v posteli, hořící strom je vyhozen z okna následovaný mnichem taktéž vyhozeným, ježíš vychází z hradu jako jediný přeživší zároveň s třemi knížaty, muž zběsile trhá peřiny a vyhazuje peří za divokého bubnování. Jeden snový výraz za druhým, symboly se kupí na sebe a mozek diváka jaksi přestává fungovat. Šokující, naprosto bez jakýchkoliv tabu (zastřeléné dítě, odkopnutý pes, muž zkopne slepce který chce přejít silnici atd). Stejně jako u dřívějšího Andaluského psa Zlatý věk obsahuje příběh o jakési nenaplněné lásce. Milenci jsou naprosto nepochopeni společností a nemohou plně rozvinout svou lásku. Symbol: žena flustrovaná nedostatečnou láskou milence saje palec sochy. Zajímavý a skvostný avantgardní zážitek. Doporučuju. Tohle je ukázkový surrealismus ve filmu. (08.08.2006)

V tomto filmu se už jedná více o film s dějem, než surrealistické ztvárnění. A jestliže v Andaluském psovi se Dalí projevil jako mistr surrealismu a toto své mistrovství zde předvedl vrchovatou měrou, tento snímek dokládá, že v méně surrealistickém scénáři již není mistrem z největších. (05.10.2014)

Naprostý nářez - a zběsilost, kterou lze adekvátně poměřovat nejen tím, co se v té době obecně točilo, ale ještě více tím, co všech o se natočilo PO TOM. Když jsme u štírů, co na to Peckinpah v Divoké bandě? Gaston Modot a jeho mon amour... celé je to naprosto zběsilé a přitom dokonale promyšlené. Mám ten film rád pro všechen ten potenciál, který z něj čiší a možnosti, které otevřel. Navíc, mezi námi, je to vlastně veskrze dobrá prča, ne? (20.02.2015)

Když měl tenhle film v Paříži v roce 1930 premieru jakási fašistická bojůvka vypálila kino. Ted po skoro devadesati letech to působí jako čajíček a asi pro málokoho je to shocking jako tenkrát. Pokud vás film zaujal doporučuji přečíst esej kterou o L'âge d'or napsal Henry Miller. (16.11.2019)

No, Buňuel.. kdo mu moc nerozumí, ať zvedne ruku.. Ale to nevadí, chtěl šokovat a to se mu podařilo. Zanechá ve vás silný dojem, v době uvedení to musel být neskutečný poprask, jež asi do normálních kin zkrátka nemohl být vpuštěn. Jestli budete mít chvílemi pocit jako z Lynchových podivností, například při scéně kdy si dirigent s bolestí hlavy vymění pozici s floutkem Gastonem Modotem, nu.. je to jenom váš pocit. P.S.: ukousávání prstů super, olizování sošných nohou neskutečná švanda.¤ (26.11.2004)

Těžko dnes hodnotit. Jde o velice úzkoprofilový film, který dnes spíš poslouží historikům. Jako divák jsem ze sledování nic moc neměl. Pár scén sice celkem ušlo, ale celkově by se dalo říct, že to bylo velmi slabé. Podruhé už bych to nevydržel. Přesto to v době uvedení mohl být docela šok, možná i poutavá podívaná. (02.12.2008)

Absurdita, fetiš a násilí ve snímku, kde nic nedává smysl a kde se naplňují nejtemnější filmařské fantazie. Film byl dodatečně ozvučen a tak obsahuje pouze minimum dialogů, které jsou dokonale mimo, je tu plno scén vyvolávajících překvapení, hnus nebo kombinaci obojího a u jedné scény jsem se zasmála tak, že jsem si připadala zváceně. Patrně to byl účel a vzhledem k tomu, že jsem věděla, do čeho jdu, tak se na to dalo koukat, i když i ta pouhá hodina byla neuvěřitelně dlouhá. Ale zase každá scéna byla jako dadaistický obraz a každá přinesla něco, co jsem nikdy neviděla. (02.01.2023)

Z těch zvláštních filmů co jsem zatím od Luise viděl, tak tenhle byl zatím nejvíce groteskní. Neříkejte mi, že jste se nesmály na celé kolo, když ten chlápek nakopl psa. (17.02.2018)

Ve své době to muselo působit šokujícím dojmem (zvláště ve Španělsku), ale dnes už je to spíše směšné. Znázornění sexuální touhy prostřednictvím páru "vášnivě" se válejícím v blátě a k tomu ty jejich teatrálně "vilné" pohledy, které na sebe vrhali - hotová Sodoma Gomora. Andaluský pes má alespoň 15 minut, ale hodina této podívané byla opravdu značně úmorná. (21.01.2014)

Film byl uveden ve Filmovém klubu ALFA Sokolov s sezoně 1980/81. (03.06.2014)

myslím, že to je docela prosté, pořád je s čím bojovat a to je omezenost lidského myšlení, je jasný, že velkou roli hrála opravdu snaha šokovat, burcovat (lidi jako Dálí, kterej na tom skoro asi nedělal, byli značne egocentričtí a toužili po velké pozornosti..Buňuel asi nebyl lepší :) ) , tvůrci byli tedy odvážní (proč by se to nemohlo cenit u nich, když se to cení u jiných, kteří měli problémy třeba jen s maličkostmi či s věcmi, které si neuvědomovali..), ale až tolik mě to nebralo, chtěl bych zažít projekce v době krátce po vzniku, to musel být zážitek, no, diváci utočili na plátno, na umělce, demolovali kina v historii kinematografie z mnoha důvodů.....chtělo by to dát na jedno místo a seřadit pěkně chronologicky.......dneska jsme cyničtější a lesco nás může spíše fascinovat než odpuzovat (nakopnout něco....občas člověk má sto chutí..)...existuje různé umění, myslim, že tohle také odhaluje, co je pod slupkou....tim nemyslim uplně konkrétně tamto, ale je to směs racionality a iracionality........svět takovej může občas připadat leckomu, někomu i víc.......jinak tolik atrakcí jako v Psovi neni...jinak ta doba byla tu a tam neméně dekadentní než ta naše, to myslím ty svobodomyslné, jinak samozřejmě vzhledem k těm všelijakejm svinstvům jako fašismus, komunismus a všelijaká upjatost na západě, tak ta doba byla dekadentní vlastně víc než těch pár buřičů.......jinak k surrealismu, oni to většinou nejsou vizualizované sny, ale nápodoby, nedělá to až tolik podvědomí, ale kupodivu vědomí :) (surrealismus má také svůj jistej jazyk a klišé..)__postupně se surrealismus dost zprofanoval..... (05.02.2012)

Je zajímavý, že Bunuelovo asi hlavní téma, tj. nevědomá pudovost (ponejvíc sexus, ale i násilí) nedocházející ukojení kvůli překážkám, jež jsou jí kladeny zejm. civilizací, už je přítomno takto v plný palbě hned v jeho prvním, resp. druhém filmu. Na svou dobu nepochybně extrémní záležitost - takto si představuji inteligentní rebelii, rebelii na úrovni. Generální útok na "civilizaci". Ovšem pozor: hrdinové pro Bunuela nejsou kladné postavy - viz. entomologická metafora na začátku, tu vztahuji také - nebo především - na hl. hrdinu. Na tom filmu je nejlepší ten černý humor (nakopnutí psa, zastřelení chlapečka, kopnutí do slepce, profackování dámy na večírku), ale rozhodně se nedá říct, že by takové jednání B. hájil. Ti hrdinové (tj. ústřední pár) jsou otroky své pudovosti, jsou to svým způsobem otrocké povahy. Bunuel se později zaměří jak na otrockost a nízkost civilizace (kritika měšťanstva, náboženství - třeba Anděl zkázy, Nenápadný půvab buržoazie, Viridiana), tak na otrockost drtící jedince (Tajemný předmět touhy). Bunuel člověka vidí jako bodavé, agresivní zvířátko, jeho pohled je kritický, neprezentuje ideál. Zlatý věk je oproti Bunuelovým zralým mistrovským kusům rudimentární záležitost, nicméně ta syrovost (a surovost) má něco do sebe. (16.01.2016)