Začalo to karafiátem

Pokračování o dvanáct let starší inscenace Kaviár jen pro přátele. Na to zřejmě Jaroslav Dudek zapomněl a obsadil to jinak (jenom Vladimír Menšík a Josef Somr vydrželi ve svých rolích, Jana Štěpánková hraje jinou postavu než v KJPP a ostatní jsou vyměnění). I přes tento zmatek je to zajímavá, až trochu mrazivá satira a ať je to jak chce, obsazená je atraktivně. (06.05.2003)

Zábavná konverzačka, ve které parta vynikajících herců rozjíždí svižnou vztahovou šarádu se spoustou více či méně očekávaných zvratů, argumentů a vtípků s takovou kadencí, že jsem se ani na okamžik nenudil, byť věřím, že čím víc má člověk odžito a nazkoušeno, tím víc se bude bavit a užívat si každou scénu, a samozřejmě naopak. Naskýtá se přitom otázka, proč už se dnes netočí tak dobré věci, když to nepotřebuje ani velký rozpočet, ani náročnou produkci. Stačí jen kvalitní scénář, kterému vdechnou život výborní herci kočírovaní alespoň dobrým režisérem. Že by takových už dnes nebylo? (05.03.2019)

Volné, o něco komediálnější pokračování Kaviáru jen pro přátele. Excelují tu obzvlášť Petr Nárožný a Jiřina Bohdalová (hlavně díky nim ta komika tak nabobtnala), zaujme, že Vladimír Menšík a o 21 let mladší Jitka Molavcová tvoří krásný pár a jak moc Lubomíru Lipskému sedí civilní poloha. Ovšem i Iva Janžurová a Josef Somr (a jeho skoba) jsou skvělí. (25.05.2017)

Tyhle tv inscenace už se dneska nedělají. Proč vznikaly ve své době? Důvodem bylo populární formou poučit diváka. Tak zněl požadavek vyšších kulturních míst zabývající se socialistickým pracujícím. Základem bylo vždy schéma, zde ochladnutí vztahu ze strany partnera a řešení. V reálu se vztahy rozpadají často bez dlouhých keců, diskusí, ale zde naopak proberou všechny možnosti. (10.07.2011)

Ani jsem nevěděl, že tato inscenace má i svůj první díl. To jsem se dozvěděl od kolegů zde. Není to bohužel ani v zajímavostech ani v Podobné. Nicméně já inscenaci nepovažuji za komedii. Nebo ne extra povedenou. Je sice skvěle obsazená - například Jitku Molavcovou člověk často v současnosti na obrazovkách nevidí a to ani v reprízách. Navíc Molavcová ve spojení s Menšíkem? Tak to je ještě originálnější. Ale právě i díky Miroslavu Plzákovi bych spíše řekl, že jde o takovou hranou manželskou poradnu let osmdesátých. Jo, to tenkrát nebylo tolik časopisů a už vůbec ne internet. A tak holkám musely stačit kamarádky. Dneska si ženská přečte dvacet, třicet článků - zase od ženských, většinou feministek, a hned ví, jak se mají chovat v manželství, v sexu a jak na chlapa. Dříve byly populární dámské časopisy, dnes sice také, ale už je válcuje internet. A tak se ženy chovaly podobně jako to můžeme vidět. Stačí jedna hloupá rada následovaná další a už se to míchá. A o tom právě inscenace je. Bohužel...právě karafiátem to začalo a pak skončilo. Od té chvíle se už jen manželé vzájemně navštěvují a své manželské problémy si vyřeší díky tomu. Ovšem na tom je jen málo vtipného. Ale až někdy budu ženatý, tak se pobavím, jak se manželství po dvaceti letech řešilo počátkem osmdesátých let. (15.03.2020)