Šedá zóna

Hodně dlouho jsem čekal na film jako je tenhle. Většina podobně laděných filmů se totiž omezuje jenom na náznaky nebo kratičké záběry každodenní reality vyhlazovacího tábora, ale Tim Blake Nelson, zdá se mi, sere na všechny kompromisy a tak je THE GREY ZONE neuvěřitelně brutální podívanou. Takhle to, podle mě, skutečně v Osvětimi vypadalo. (25.08.2008)

Názorně didakticky zpracovaný obrázek koncentračního tábora pro Američany. 1) Po celý film mě provázel podivný pocit jakési nepatřičnosti. Rozhovory, které vede šéf koncentráku s židy, mi přišly hodně mimo mísu._____ 2) Na druhé straně očividné nelogické chování esesáků i vězňů lze snadno přičíst na vrub extrémním situacím, kterým byly obě strany vystaveny. Míra otupění musela být velká nejen u vězňů, ale i u jejich věznitelů._____ 3) Jinak mi ovšem film přišel docela zajímavý včetně těch zvláštních dialogů._____ 4) Nabízí se srovnání se Saulovým synem. Oba filmy mají stejný námět, ovšem v kvalitě a přesvědčivosti zážitku je mezi nimi propastný rozdíl._____ 5) Podkladem filmu jsou paměti dr. Miklose Nyiszliho, kterého Mengele určil za hlavního patologa v Osvětimi. Krematoria II a III (ve filmu I a II) byla vystavěna v 90% velikosti kousek od Sofie._____ 6) Dobrý postřeh: Trevor*. (09.05.2019)

Přesto, že netekly potoky krve, zapůsobil na mě film tak , jak měl. Bylo mi zle, z toho co dokázali ,,nadlidé” připravit za ,,super desetiboj” pro ,,podlidi. Z toho, že dokázali zapojit do likvidování nevinných lidí spoluvězně a pak je odprásknout jak psy. Bylo mi tak těžko u srdce, že jsem zapomněla na nedokonalosti i na pomalejší tempo filmu. Pro mě, skoro všechno dobře, skvostné obsazení, jen Harvey Keitel mi nějak neseděl . (07.12.2011)

V říjnu 1944 se odehrála v největším vyhlazovacím táboře, v Osvětimi - Březince, vzpoura židovských vězňů z tzv. Sonderkommanda, což byly oddíly vězňů, kteří pomáhali s likvidací těl v krematoriích a za to jim bylo dopřáno pár měsíců života navíc, aby nakonec i oni skončili v pecích. Je sice vidět, že film měl poměrně malý rozpočet, ale prostředí krematoria na mě působilo velmi věrohodně. A co jsem hlavně očekával, byly scény zvěrstev, které se tam odehrávaly. Ty tak konec konců jsou a jsou ukázany bez jakéhokoliv slitování, prostě tak, jak to bylo. Je sice pravda, že atmosféra nebyla tak hutná, přesto prostředí krematoria bylo dost cítit, ten popel a tisíce mrtvých, v některých momentech to bylo silný kafé. Konec filmu byl pro mě asi nejsilnějším zážitkem, kdy se mladá mrtvá dívka přemění v peci na popel a vypráví: "Hořím rychle. První půlka mého těla se mění na dým a stoupám z komína s dýmem ostatných. V popele zůstanou ležet naše kosti a oni ten popel zametou a odvezou do řeky. Nakonec se ve vzduchu vznášejí jen částečky našeho prachu. A ten prach je šedý a usazuje se na tvářích lidí. A lidi pracují a pálí dál." (29.05.2011)

Trochu jiný, v rámci obdobné americké tvorby řekl bych ojedinělý filmový počin o hrůzách šoa. Bez ohledu na to, že Židé v koncentračních táborech byli samozřejmě v první řadě oběti, nebojí se tvůrci realisticky zobrazit i skutečnost, že tváří v tvář hrozbě vlastní smrti se i v obětech mohou projevit temné stránky osobnosti, že okolnosti mohou i z obětí učinit viníky, nebo aspoň necitelné a otupělé pomocníky zla. Ale chraňte bohové, abych se odvažoval kohokoliv z nich jakkoliv soudit - nikdo z nás nemůže vědět, jak by v podobné situaci jednal, jestli by si radši zvolil brzkou smrt a zachoval si důstojnost a čisté svědomí, nebo by se s vyhlídkou na prodloužení života o pár měsíců stal poslušnou součástkou vražedné mašinérie. Očitá svědectví několika přeživších příslušníků sonderkommand jsem už četl a ani v oněch knihách si tihle chlápci nehráli na svatoušky a přiznávali, že každý transport pro ně de facto znamenal dobře nacpaná břicha, nové oblečení, cigára, chlast, nebo nejrůznější cennosti. Možná jen kvůli kostrbatým amatérským titulkům jsem měl ale chvílemi pocit, že seznamování s jednotlivými postavami je příliš stručné až zmatené, nebo střih místy poněkud překotný a chaotický. (10.12.2017)