Šedá zóna

Některá témata jsou natolik závažná, že by měla fungovat i při průměrném zpracování. Mít navíc k dispozici Steva Buscemiho, Harveye Keitela a řadu dalších známých a kvalitních herců a nenatočit silný biják, to už zavání velkým selháním. Přesto si nevybavím film z prostředí koncentráku, který by na mě působil tak jalově. Takový Brynych nebyl žádné režisérské eso, ale jeho Transport z ráje, ač se neopíral o silný dramatický děj a z produkčního hlediska byl skromný, dokázal působivým reportážním způsobem zachytit všední život lágru a odjezd transportu tak, že Šedou zónu zřetelně překonává. V Nelsonově snímku mám dojem nepochopení pravidel fungování světa za ostnatým drátem. Dialog velitele lágru s vězněm, který mu oponuje, je jak z jiné planety. Srovnávání motivu přežití plynové komory z mrazivě působivého Saulova syna s podobnou scénou v Šedé zóně mi vyznívá až rouhačsky. Šedá zóna neumí prodat filmové charaktery, vypravěčsky je toporná a rychle zapomenutelná. Celkový dojem: 45 %. (21.10.2018)

Někdy se podaří natočit opravdu silný film, takže když si ho po dvaceti letech zopakujete, zjistíte, že na vás zapůsobil stejným nebo silnějším dojmem než před lety. Šedá zóna je pro mě právě takovým snímkem. Jde vlastně o pohled do zákulisí hrůzné továrny na smrt, který mě nenechává klidným. Točí se záležitosti, u nichž člověk zrelaxuje, vypne a užije si nenáročný , zábavný děj a já je mám rád. Pak jsou tu filmy, které diváka donutí přemýšlet i o věcech, nad nimiž by ve vlastním zájmu radši nepřemýšlel, a ty mám ještě radši. Nejzásadnější otázkou by byla asi tato: "Jak bych se zachoval já?" Před devíti lety bych si musel odpovědět, že bez přímé zkušenosti nevím. Dnes už to vím přesně, vím proč a ze stejného důvodu už znám i odpověď na svou další tehdejší otázku. Nikdy jsem nechápal, jak mohlo tak malé množství vojáků (a psů) navést na smrt takové množství lidí, aniž by se někdo postavil na odpor. Dnes je mi odpověď jasná. Ty lidi zabila naděje. Někteří nevěřili, že jdou na smrt, jiní to tušili, další to i věděli, ale pokud zbývala alespoň nepatrná jiskřička naděje, pak bylo těžké být tím prvním, kdo vykročí proti ozbrojencům. Teprve když věznitelé sebrali lidem veškerou naději, zjistili, že nad nimi ztratili moc. Kdo nemůže doufat, už nic neriskuje, protože nemá, co by ztratil. Tento snímek to ukázal v pravém světle a já jsem rád, že byl natočen. A i když vím, že nebyl pětihvězdičkový, já mu ten pátý kousek přidám. / Poučení: Po roce 1989 se v naší republice začali rodit ve velkém počtu potenciální odbojáři a hrdinové-teoretici. Poznáš je podle vět typu: "Já bych v takové situaci nikdy...", "Nechápu, jak to mohl/mohla/mohli udělat, já bych..., "Za žádnou cenu bych nepromluvil, i kdyby mě mučili." (26.08.2022)

Názorně didakticky zpracovaný obrázek koncentračního tábora pro Američany. 1) Po celý film mě provázel podivný pocit jakési nepatřičnosti. Rozhovory, které vede šéf koncentráku s židy, mi přišly hodně mimo mísu._____ 2) Na druhé straně očividné nelogické chování esesáků i vězňů lze snadno přičíst na vrub extrémním situacím, kterým byly obě strany vystaveny. Míra otupění musela být velká nejen u vězňů, ale i u jejich věznitelů._____ 3) Jinak mi ovšem film přišel docela zajímavý včetně těch zvláštních dialogů._____ 4) Nabízí se srovnání se Saulovým synem. Oba filmy mají stejný námět, ovšem v kvalitě a přesvědčivosti zážitku je mezi nimi propastný rozdíl._____ 5) Podkladem filmu jsou paměti dr. Miklose Nyiszliho, kterého Mengele určil za hlavního patologa v Osvětimi. Krematoria II a III (ve filmu I a II) byla vystavěna v 90% velikosti kousek od Sofie._____ 6) Dobrý postřeh: Trevor*. (09.05.2019)

Čisto čo do exploitácie, je to asi na rovnakej úrovni ako Saulov syn. Jeden z tých fakt depresívnych, s vysokým počtom mŕtvych. Charaktery sú bohužial značne v pozadí a hlavne príbeh je, na tak originálny námet, skoro až tuctový. Toho všetkého vraždenia, holých mrtvol, trhania nechtov a tak, toho je tu ale vážne hodne, tak sa to celkom kompenzuje. Za tri a pol (16.06.2016)

Hodně dlouho jsem čekal na film jako je tenhle. Většina podobně laděných filmů se totiž omezuje jenom na náznaky nebo kratičké záběry každodenní reality vyhlazovacího tábora, ale Tim Blake Nelson, zdá se mi, sere na všechny kompromisy a tak je THE GREY ZONE neuvěřitelně brutální podívanou. Takhle to, podle mě, skutečně v Osvětimi vypadalo. (25.08.2008)