Usmívající se paní Beudetová

Už plagát filmu naznačuje traumu pani Beudetovej. Alebo si viete predstaviť život s človekom s takýmto výrazom? Pani Beudetová vidí svojho manžela vo svojich psychedelických víziách a nočných morách ešte viac expresívne, ako v skutočnosti, takže jej rozhodnutie, ktoré v priebehu filmu učiní, pôsobí vyargumentovane napriek tomu, že jej manžel nenesie v podstate na jej stave žiadnu relevantnú vinu, je to proste iba taký "blbec na večeru". Film je zaujímavý svojou revolučnou feministickou myšlienkou a zaujímavým spracovaním, ktorým sa určite inšpirovala aj taká Maya Deren pri tvorbe Meshes of the afternoon. Videl som kratšiu, dostupnú verziu, z ktorej som mal pocit, že filmu predsa len niečo chýba. Ak ho hodnotím ako revolučný experiment, zaslúžil by si viac hviezd, v porovnaní s nemými celovečernými snímkami z daného obdobia bol ale trochu menej zábavný a divácky uspokojujúcejší. (26.02.2013)

Jeden z možných pohledů na paní Bovaryovou. Její snění (jak vidíme) není prosté a upřímné, na klavír sice hraje Jardins sous la pluie od Debussyho, avšak její mysl zalidňují monstra. Akcentované "tahání se o vázu" také do jejího snění příliš nezapadá. A tak, ať chlap je jaký chce, usmívající se paní Beudetová je jen ustrašenou loutkou (bez hlavy). Vyústění příběhu jen dokládá, že kdyby to dopadlo jinak, také by to bylo řešení... (05.03.2015)

Paní Beudetová, jenž je životem chycena do pasti dusivého buržoazního manželství uniká do snů, pouze v nich se totiž cítí štastná. V její vidině se však objevuje její manžel, který tento slastný pocit okamžitě odbourá. Žena tudíž nastraží náboje do pistole, kterou se její manžel často ohrožuje. Její pokus je však špatně pochopen a sama zůstane nepotrestaná. Feministický experimentální film, pracující s novátorskými efekty a technikou střihu, jenž do filmu včleňujou něco z tehdejší rané avantgardní estetiky pro porovnání snu s realitou. [8/10] (Němý čb. /// Scénář: Denys Amiel, André Obey /// Kamera: Maurice Forster, Paul Parguel) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (28.12.2011)

(1001) Jeden z nejlepších filmů němé éry, řekla bych, nebo rozhodně jeden z nejzajímavějších, už jen v tom, jaké problémy řeší a jak se na ně dívá. Domácí rituály a stereotypy (skvěle použité přemisťování vázy s květinami po stolečku), myšlenkové procesy jak její, tak jeho, používání třetího člověka jako zbraně proti svému partnerovi, výhružky a sliby, které nikdy nemíním naplnit... To jsou všechno věci odkoukané ze života, na které si mohu šáhnout a které jsou i pro mě velmi uvěřitelné, což je třeba pocit, který jsem z Griffitových, o mnoho slavnějších, snímků nikdy neměla. Plus zajímavé impresionistické vidění, které kašle na nějakou bombastičnost a zůstává parádně sevřené a atmosférické. (16.08.2009)

Jestliže mám rád některé archetypální postavy (třeba ušlechtilého blázna alá Don Quijote), jiné se mi pro změnu dost zajídají. Asi mým nejméně oblíbeným příběhovým typem je žena alá Madame Bovaryová – věčně nespokojená panička, jež si stěžuje na svůj krutý osud zaopatřené ženy z vyšší vrstvy, jejíž muž ji k smrti nudí a ona by přitom tak hrozně ráda proměnila své roztomile romantické představy v hmatatelnou podobu reality, aby konečně její nespoutané srdce plné imaginace a hlubokých citů mohlo začít žít. Záleží na zpracování, ale většinou mě prostě dost vysiluje dívat se déle jak pět minut na nějakou unuděnou a vzdychající ženskou, která přeje svému tupému manžílkovi pomalou a krutou smrt, ale trvá jí celou věčnost, než svého chotě kupříkladu zamorduje (nebo než si najde milence - jen aby zjistila, že muži jsou stejně všichni stejní a pak se otráví - jen aby zjistila, že to byl pěkně hloupý nápad, protože – světě div se – otrava není zrovna pohodlný způsob smrti). Zde se ovšem za celou dobu nestane vůbec, ale vůbec nic – žádné vraždění, žádné sebevraždění, žádné jedy, útěky z domova, ba ani milenci, no hrůza. To byl mimochodem účelný spoiler, který má případné diváky od tohoto filmu odradit :D (08.11.2018)