Réžia:
Wojciech Jerzy HasScenár:
Tadeusz KwiatkowskiKamera:
Mieczysław JahodaHudba:
Krzysztof PendereckiHrajú:
Zbigniew Cybulski, Iga Cembrzyńska, Elżbieta Czyżewska, Gustaw Holoubek, Joanna Jędryka, Janusz Kłosiński, Bogumił Kobiela, Barbara Krafftówna (viac)Obsahy(1)
Zábavný historický film Rukopis nájdený v Zaragoze v sebe spája prvky štýlovej kostýmovej komédie, dobrodružného rytierskeho filmu i fantastickej báje s duchmi, s obesencami, so šialencami a s tajomnými princeznami. Bol natočený podľa nevšedného románu veľkého dobrodruha, kniežaťa Jana Potockého, z roku 1815. Román vznikol ako farbisté rozprávanie a súčasne satira na ľudskú pochabosť a poverčivosť. Jeho hlavným hrdinom je mladý Alfonso van Worden, ktorý sa práve dozvedel, že je jediným mužským potomkom slávneho rodu a že ho vybrali, aby plnil veľké úlohy. Film, ktorý rozpráva o náhodnosti ľudského osudu, využíva epizodickú formu rozprávania, voľne prechádza od tragiky k sarkazmu a komike a od reality k fantázii. (MFFK Febiofest)
(viac)Recenzie (34)
I přes olbřímí délku je to zábavné dílo. Ta úctyhodná stopáž je způsobena tím, že snad každá postava, kterou hlavní hrdina potká, vypráví příběh (ten ve filmu vidíme) a pak i postavy těch příběhů vypráví své vlastní historky, přičemž se některé mohou i prolínat. Ne všechny jsou stejně zábavné a mě se více líbila druhá část filmu, kde přijde na scénu vykutálený šlechtic Busqueros, což je nejlepší postava. Režisérovi se povedlo skvěle zachytit kouzlo doby. Miluju ty ďábelské zvuky a minimalistický hudební doprovod u šibenice. Samozřejmě se to tam hemží lebkami, duchy, kordy a hlavně spoustou krásných ženských. Opravdu nepamatuju film, ještě k tomu černobílý, kde by bylo tolik vnadných, laškovných krasavic. ()
"Jedna historka plodí druhou a z ní vychází třetí. Něco na způsob veličin, které lze dělit donekonečna." No, jenomže sledovat víc, než 3 hodiny propletených drobných historek, historek v historkách a vyprávění začalo se pro mě ještě před poslední třetinou stávat stále únavnějším a nekonečnějším. V kruhu příběhů s množstvím postav jsem se co do postupnosti a naváznosti začínal i ztrácet, než aby mě to sledování bavilo až do konce. Dlouhou dobu jsem si vychutnával spoustu scén s krásnou výpravou, širokouhlou černobílou kamerou, zvláštní atmosférou, chvílemi s nádechem dobrodružství, jindy až mystickou, a občas i kus humoru zamíchaného do vznešených dialogů postav v starých kostýmech. Asi úplně nejvíc mě film chytil během epického putování do Madridu a přibližně 100 minut jsem z něj měl dobrý dojem, i přestože Zbigniew Cybulski mě v hlavní roli totálně nebral. Doufal jsem, že i další vyústění si těch rozsáhlých 185 minut obhájí... bohužel se nestalo. Ani jsem neměl ten pocit, že by ten propletenec dospěl alespoň k uspokojivému výraznému finále (když nepočítám jeden kratší souboj). * * * Tento film jsem si původně vybral už v březnu 2018 v rámci své první účasti v zdejší virtuální akci Challenge Tour, kdy jsem poprvé nahlédl do kinematografii mnoha cizích zemí, a Rukopis nalezený v Zaragoze se mohl tenkrát stát mým prvním setkáním s polským filmem. Nakonec jsem si zvolil o pár let novější barevný horror a zdá se, že jsem 4 a půl roků o žádný vyloženě zásadní zážitek nepřicházel, došlo-li konečně na něj až teď. [60%] ()
Bývaly doby, kdy jsem na tří až čtyř hodinové filmy koukal neustále. Dnes k takto dlouhému filmu sáhnu sporadicky. Je téměř nemožné si najít tolik času a vychutnat si takto dlouhý snímek v celku. Koukal jsem na to tedy s přestávkami možná čtyři a půl hodiny. Snímek byl hodně zvláštní, rozkouskovaný styl vyprávění nebyl nijak zmatený a dalo se v tom orientovat, ale pořád jsem čekal a čekal, co z toho vyleze a závěr mě tak nějak zklamal. Místy hodně zábavné, místy trochu dost rozvláčné, jako celek mě to příliš neuchvátilo, ale zase jsem rád, že jsem to viděl. ()
Důkaz, že i tak mnohovrstevnaté a žánrově různorodé dílo, jakým je román Jana Potockého "Rukopis nalezený v Zaragoze" (česky Odeon, 1973) lze zpracovat s respektem vůči předloze a přesto vytvořit naprosto osobité filmové dílo. Svéráznou atmosféru snímku kromě výborné kamery a vynikající hudby dotváří i specifický humor a nadprůměrné herecké výkony, i když v hlavní roli bych si dokázal představit i někoho jiného. Zbigniew Cybulski tu na mne působil poněkud změkčile, jeho charizma (nepopiratelné například v "Popelu a démantu") se kamsi vytrácí a v první části tříhodinové verze snímku ho tak trochu zastiňuje Franciszek Pieczka, ve druhé výrazně dominuje herecký projev Leona Niemczyka. Na okraj: jedním z řady režisérů, kteří neskrývali svůj obdiv k Hasovu filmu byl i Luis Buňuel, který způsob vyprávění typický pro "Rukopis nalezený v Zaragoze" několikrát použil ve svých snímcích z přelomu 60. a 70. let - rámcová a vložená vyprávění obsahuje "Mléčná dráha", "Nenápadný půvab buržoazie" nebo "Přelud svobody". ()
Tříhodinový historický snímek s prvky surrealismu, příběh o cestách velitele gard Alfonse van Wordena španělskými prériemi. Film unáší svou atmosférou na pomezí snu a reality a rozsáhlostí s několika příběhovými liniemi. V druhé části se film vyprávěním hrdinů rozvětví až v pětinásobných flashbacích, které se navzájem střídají a doplňují, až splynou samy do sebe. Luis Buñuel, který je známý tím, že málokdy viděl jeden film vícekrát, údajně shlédl Rukopis hned třikrát. Mezi další obdivovatele patří Francis Ford Coppola, Martin Scorsese a především David Lynch. Nezbývá, než tento snímek doporučit každému, kdo nemusí mít všechno naservírováno přímo na talíři, ale kdo se rád v budoucnu na film podívá znovu. ()
Galéria (16)
Fotka © Zespół Filmowy Kamera
Zaujímavosti (24)
- Velmi přesná scénografie umožnila načrtnout přesný filmový ekvivalent toho, co bylo v Potockiho díle ponecháno čtenářově představivosti. Lidia a Jerzy Skarżyńští a Tadeusz Myszorek, zodpovědní za scénu a kostýmy pro Rukopis, rekonstruovali španělskou krajinu první poloviny 18. století, aniž by opustili zemi. Pro filmovou scénu navrhli Skarżyńští 232 kostýmů a celý proces bedlivě sledoval sám režisér. Kamera filmu, za kterou byl zodpovědný Mieczysław Jahoda, se natáčela převážně v Juře Krakovsko-Częstochowské, nedaleko Olsztyna u Čenstochové. Kulisy pro madridské scény byly postaveny v okolí Morskieho Oka ve Vratislavi. Natáčení začalo v roce 1963 a trvalo více než rok. (classic)
- Hasova adaptace se skládá ze dvou částí: první (trvající 98 minut) se zaměřuje na neuvěřitelná dobrodružství Alfonsa van Wordena (Zbigniew Cybulski) v údolí Los Hermanos a představuje hlavní postavy, zatímco druhá (trvající 78 minut) je založena na příběhu Avadora (Leon Niemczyk), který se odehrává na kabalistickém hradě. Režisér spojil některé motivy románu a zbavil se některých motivů. Antické motivy nebyly ve filmu přímo zobrazeny, stejně jako ty, které přesahovaly Španělsko jako místo děje v čase a prostoru. V knize měly velký význam motivy související s chronologií a vývojem náboženství, které zde byly vynechány, stejně jako rozsáhlá historie rodů Gomelezů a Uzedů v předloze. Naproti tomu Avadorův životní příběh se omezil především na události odehrávající se v Madridu. (classic)
- Román „Rękopis znaleziony w Saragossie“ režisérovi doporučil Tadeusz Kwiatkowski, pozdější scenárista filmu. Ocenil význam díla v kultuře a historii, bohatství postav v něm a upozornil také na vyprávění, umožňující filmové experimenty s časem a prostorem a zcela odlišné inscenační postupy. (classic)
Reklama