Žid Süss

PLUSY: Kvalitná réžia, a taktiež aj kamera + herecký ansámbel ! Je mi jasné, o čo v tomto prípade ide, ale i napriek tomu, mi svedomie skrátka nedovoľuje len tak ľahostajne „ocejchovať” film odpadom, i keď veľmi dobre viem, aké boli jeho skutočné zámery. MÍNUSY: De-facto, je to obyčajný PAMFLET, ale s extrémne silným účinkom, ktorý v podstate len umocnil variže väčšiu nenávisť voči židovskej populácii, čiže nadobro ju spečatil, až na rad prišla už záverečná bodka... ! Ďalej, jedná sa takisto i o veľmi nebezpečnú propagandu ríšskeho ministra Josefa Goebbelsa, ktorá bola vôbec najsilnejšia v dobe svojho vzniku, keď ani teraz sa nedá povedať, že by sa niečo zmenilo ! Je to bezcitné, zvrátené a surové, ale vezmite si trebárs snímok Zrodenie národa z roku 1915, od « otca filmovej réžie » , Davida Warka Griffitha, ktorý je rovnako rasistický a kontroverzný, ak nie ešte o čosi viacej, že je extra zameraný na ponižovanie černošskej rasy, keď má navyše oveľa lepšie hodnotenia a recenzie dohromady, a tak potom, kde je vlastne pes zakopaný, a pritom neobhajujem ani jednu stranu ! Alebo, taký klasik typickej americkej kinematografie - John Ford, ktorý vykresľoval Indiánov, veď viete ako, ba ani veľký Cecil B. Demille nebol žiadne neviniatko, čiže Hollywood je pomerne odjakživa nasiaknutý samým rasizmom, že nemeckí fašisti sa na všetkom iba hlúpo priživili (využili situácie), a rozmýšľali ste vôbec nad tým, kto ich zo začiatku vpravde financoval ? PS: Harlanovi a spol išlo predovšetkým o maximálne očiernenie ŽIDOV, ako takých, s tým, čo by sa mohlo stať, ak by sa oni dostali k moci... Rozhodne cielene premyslená, pomýlená ideológia. (20.02.2020)

Dívat se na Žida Süße je podivuhodně perverzní zážitek. Při jeho sledování si člověk vzpomene na Orwellovy "dvě minuty hněvu" z románu 1984, tedy na onen každodenní ceremoniál v zemi Oceánia, kdy obyvatelé jsou přinuceni sledovat film, který zobrazuje (imaginární) nepřátele státu, jak páchají zločinné, podvratné skutky - což u diváků zmíněného filmu vede k záchvatům slepé zuřivosti a nepříčetné touze domnělé, avšak nedosažitelné (protože neexistující) nepřátele rozdrtit. Z popisů chování dobového publika několika kin po návštěvě Harlanova Žida Süße (který údajně vidělo přes 20 milionů lidí) je zjevné, že i tento snímek splnil svůj účel: Odvrátil na chvíli pozornost obyvatelstva od skutečných a drásavých problémů válečných časů (a jejich původců) a vytvořil dojem, že za veškerým neštěstím stojí jakási tajemná, nesrozumitelná, zlá síla - židovské spiknutí. Pocit perverze spojený se sledováním tohoto filmu v dnešních dnech spočívá v jeho kompletní převrácenosti vůči aktuálním panujícím standardům politických hodnot - aniž by byly kompletně převráceny standardy scénaristicko-dramaturgické. Žid Süß totiž vypráví perfektně stereotypní příběh známý z mnoha současných mainstreamových produkcí: Dva krásní zamilovaní mladí lidé a všichni ostatní počestní občané musí čelit nástrahám perfidního padoucha, který se neštítí ani největší odpornosti. Drobná obměna vůči současným klišé spočívá v tom, že dva krásní zamilovaní mladí lidé a všichni počestní občané jsou spolek zuřivých rasistů, a vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí je spojeno s (naznačenou) fyzickou likvidací všech židovských obyvatel města. Tedy přesně v duchu citátu z díla šiřitele reformované křesťanské lásky Martina Luthera, který ve filmu také zazní: "Věz, ty bohabojný křesťane, že hned po Ďáblovi nemáš horšího nepřítele, než je pravý žid. V nejlepším případě by měl člověk zapálit jejich školy a synagogy..." (17.02.2010)

Po rôznych peripetiách sa mi film podarilo zohnať a zhliadnúť (mimochodom vyšiel - neviem akým spôsobom - na DVD v USA v roku 2008). Samozrejme mi neprináleží hodnotiť politické aspekty a obdobie vzniku, i keď prepojenie či priamo účel propagandy štátneho zamerania Nemecka na začiatku vojny je viac než jasný. Po technickej stránke je vidieť, že vznikol narýchlo a v niektorých momentoch je toaž príliš citeľné. Predstaviteľ žida Sussa (Ferdinand Marian, v údajoch o titule chýba, spáchal samovraždu v roku 1946) je však úžasný a ozaj som mal z neho zimomriavky na chrbte. Predstaviteľka Dorothey je zase úchvatne krásna... Celkovo by som film zaradil k priemerným snímkam so silnými i slabými momentmi. Filmy z toho obdobia a hlavne historické sa mi zdajú dosť klišovité. Tento je v tomto výnimka... Som presvedčený, že účel protižidovskej propagandy v tej dobe spĺňal dokonale (korupcia, pokles morálky, podvody, vojnové štvanie pripisovanie jednej skupine obyvateľstva) a kedže je v súčasnosti na čiernej listine, nie je vylúčené, že podobné účinky by mal aj dnes. (18.11.2007)

Viem si predstaviť sfanatizované davy nemeckých divákov, ktorí opúšťali kinosály so zaťatými zubami a myšlienkou, že všetkých židov treba vykántriť. Veit Harlan sa opäť vyznamenal a v duchu etnickej nenávisti splodil na objednávku fašistického Nemecka svoj azda najznámejší "klenot". Historický román Liona Feuchtwangera z roku 1925 bol do značnej miery upravený a prispôsobený dobe. V tomto bol Harlan geniálny, dokázal manipulovať charaktermi postáv tak dokonale, aby mala čistá germánska rasa vždy právo dovolať sa spravodlivosti alebo zaslúženej pomsty. Ak v Zlatom meste útočil na Čechov, v tomto príbehu si vzal na paškál najúhlavnejších nepriateľov - Židov. Film je pre mňa po technickej stránke sklamaním, je však dôležité ho vidieť, aby si každý uvedomil, že nenávisť k rasám sa dá zneužiť pri akomkoľvek nevinnom námete. (12.07.2011)

Všem, kteří Žida Süsse nazvali průhlednou/tupou propagandou, bych v rámci filmového masochismu doporučila shlédnout Věčného žida. Zvrácený (bráno doslova) 'dokument' na plošné vymývání mozků velkého německého národa (popř. přidružených podnárodů) zachází do netušených krajností a cílený dopad na soudobého diváka byl vzhledem k návštěvnosti mizivý. Naproti tomu Süss ideologii umě podsouvá a sází na vizáž historické fresky – koneckonců, v Evropě má antisemitská politika i tradice pogromů dlouhou a bohatou historii. Z dnešního pohledu film samozřejmě zaostává, ale rozhodně to není nijak tragické – zásluhou německé filmové elity. Ano, staví na kostýmech a dekoracích, takže působí dost toporně (rozuměj divadelně), ale scény s mučením 'přes okno' a zasněžená poprava žádné ohledy na stáří snímku nepotřebují. Jediná sympatická postava snímku, která se nechová, jakoby jí v žilách kolovala rtuť, a nemáte nutkání jí umlátit tupým předmětem (tzn. kladným hrdinou), je překvapivě Oppenheimer. Jeho hedonistická poživačnost u dvora podle kréda ženy, víno, zpěv mu propůjčuje přitažlivost dnešních záporáků. Jako 'zástupný příklad' žida v rámci nacistické propagandy příliš nesedí – pro posun ve společenském žebříčku se vzdal svého přesvědčení a přizpůsobil se většině. Navíc přestože židům umožnil vstup do Stuttgartu, je pro svou bezpáteřnost komunitou prakticky vyloučen. Manipulační přešlapy ale dokonale vyvažuje stokrát omílané zneužití neposkvrněné křesťanské dívky (a abychom si nebrali do huby jen Německo – viz. například Hilsneriáda) P.S.: Díky Exkvizitorovi za asociaci s 1984, sedí skvěle .-) (28.02.2012)