Labyrint

Labyrinth formálně navazuje na starší loutkové fantasy The Dark Crystal a je to hodně znát. Nicméně díky přímočaré zápletce a přítomnosti Davida Bowieho obliba Labyrinthu přetrvala. Dodnes jsou různé plány na pokračování v různých formátech, nedávno například vyšel v češtině stejnojmenný komiks, který pro změnu funguje jako prequel. Pro dnešní oči sice původní film hodně zestárl, ale jako ukázka vývoje žánru v 80. letech to určitě špatný zážitek není. (08.10.2021)

Pokud srovnám s o 4 roky starším Hensonovým "The Dark Crystal", tak jediné co zůstalo, je určitá pestrost. Prostředí - postaviček. Jinak příběh (pokud lze o nějakém vůbec mluvit) stejně jako všechno ostatní, je o kategorii níž a o stejnou kategorii níž má pravděpodobně svou cílovou diváckou skupinu. Koukatelná, ale pro mě poněkud zaprášená záležitost. (20.11.2005)

Je fakt, že kreatury a všelijaké optické efekty jsou vážně nápadité, ale bohužel to nezabránilo urychlenému procesu stárnutí, který se na Labyrintu podepsal - kulantně řečeno - nelichotivě. Na vině je především nepříjemná elektropopíková hudba (Jonesova i Bowieho stejnou měrou), ke které nejlépe sednou příměry "příšerná, vlezlá, nevkusná a přezrálá", dále infantilní kýčovitost, do které film velmi často sklouzává (růžoví opeřenci, kteří si mohou odejmout končetiny) a povrchní příběh s vágním uvedením i pustoprázdným závěrem. Ostatek je sympatický. Takovým roztomile milým způsobem, který pochybujícího vytáhne i z Močálu věčného zápachu. (15.09.2008)

Tak tohle se dneska už moc nedá, leda tak kvůli Jennifer Connelly, která je fajn, ať už je jí 15 nebo 50. Působí to dost dětsky, televizně a táhne se to jak smrad. Naopak dětsky už tolik nepůsobí ten všudypřítomnej seksuální podtext s úchylně se křenícím a nádobíčko vystavujícím Davidem Bowiem. Zajímalo by mě, jestli je to snaha o nějaký coming-of-age symbolismus a nebo měli tvůrci prostě jen náladu filmík vnímavějším rodičům okořenit, aby s capartama v kině nezdechli nudou. Každopádně s o 4 roky starším Temným krystalem nepochopitelně nesrovnatelné. (01.10.2020)

Humor Terryho Jonesa je tu cítiť. A Hensonové kreácie a svet je zase raz plný všakovakých postavičiek a nápadov, ktoré spolu krásne koexistujú. Oproti Temného kryštálu je tu viac cítiť akýsi rodinný element, hoci úplne detským by som ten film nenazval. Z týchto fantasy filmoch z 80 rokov mám pocit, že keby som ich videl ako decko, tak by som sa strašne moc bál. Ich nadčasovosť a formálnu stránku doceňujem až v dospelosti. Nebyť zbytočne a nezmyselne odbitej expozície, bolo by to možno za plný počet. Humor, svet aj Jennifer Connelly mi v tomto prípade značne ulahodili. A David Bowie ako Goblin King si zaslúžil viac priestoru. Jeho démonickosť, spevavosť a obtiahnuté pančuchy mali v rámci príbehu svoje čaro a nepôsobili vôbec karikatúrne, ako som sa toho zo začiatku bál. Veľmi dobré fantasy s bábkami. (02.02.2023)