Basquiat

o zneuznaných umělcích, pro zneuznané umělce. gay Michael Wincott (to jinde neuvidíte), senza plejáda vedlejších herců (Bowie jako Warhol - už jenom tohle). nejvíc mě však přes veškerou tu palbu dostal Dafoe a jeho jak bych to řekl svobodný sochař s 25 vteřinovým monologem: -kolik ti je? 20? mě je 40. jsem rád, že jsem se neproslavil. dává mi to možnost dál se rozvíjet. - jednoduché a jak osvobozující. film se srdcem. Wrightův výkon není měřitelný cenami ani chválou, protože ho pojal jako prvek, je to prostě jinak a odjinud, než současné dnešní výkony. tak nepatetické, přirozené. scénu umrtí by si dnešní filmaři dychtící po soškách vychutnali do poslední vteřiny, odsud geniální Schnabelův obrat film od malíře pro malíře, který nepochopí kdo netvořil a netvoří. (30.07.2011)

Na "uměleckém" New Yorku druhé poloviny minulého století nebylo pozoruhodné to, že se tam dělo pořád něco nového, ale že toho bylo tolik, že si každý mohl něco vybrat, pro každého tam bylo něco. (Pro mě třeba hudba Mortona Feldmana a myslitele/skladatele Johna Cagea.) Factory Andyho Warhola se mě příliš nedotkla, a John Cale mi byl bližší než Lou Reed, který byl u nás (paralelně s Frankem Zappou) nedotknutelnou a téměř zbožňovanou osobností. Basquiatovy obrazy, spojující africký/haitský primitivismus s popartem a německým expresionismem, mi byl rovněž bližší, hlavně vzhledem k tomu poslednímu - třeba "Jízda na smrtce" (Riding with Death, 1988, krátce před autorovou smrtí). Julian Schnabel je zde "povolaným" filmařem, ví, zná a umí. Je to vidět nejen na "malířské" vizualizaci, ale také na celém diskurzu "newyorské malířské subkultury". Pozn.: Ani k Davidu Bowiemu (ve filmu neměl alternativu) jsem příliš nepřilnul. Překvapila mě však deska, kterou si dodnes rád pouštím - Diamond Dogs). (20.04.2017)

A tak měl na tu správnou vlnu našlápnuto... je otázka, zda ho na její pěnivý vrchol nedostal stejný stimulant talentu, který ho stáhnul pod hladinu, co já vím, třeba bychom byli stejně dobří všichni, jen by nám nedošlo, že jsme vlastně umělci ;-) Ať je tomu jak chce, tento životopis nepatří k těm, které je lepší minout, když už ne pro rozšíření obzorů z uměleckého světa, s příznačným hodováním švábů na mršině úspěchu, tak pro ležérní podání Jeffreyho Wrighta, který jím v podstatě protančil a přitom obnažil všechnu tu vnitřní zžíravost, a taky by byla škoda propásnout Benicia Del Tora a Garyho Oldmana jako mimořádně příjemné společníky, stejně, jako další velká jména v menších, o to však zajímavějších, rolích. (06.12.2013)

Osobity snimek zachycujici zacetek 80. let, kde se na ulicich New Yorku stal takrka ze dne na den z J.M.Basquiata nejzadanejsi a nejobdivovanejsi umelec i presto, ze tvoril nebo-li maloval grafity. Bohuzel diky sve labilite a drogove zavislosti ma jeho kariera i zivot horky a velmi rychly spad. Chytlave zachycena umelcova tvorba za pochodu jeho excentrickym zivotem a po herecke strance precizni, ale s pramalym emocnim dopadem na me samotneho. 55% (30.05.2008)

Jeffrey Wright exceluje v životopisném dramatu režiséra Juliana Schnabela s názvem Basquiat, jež se shoduje se jménem hlavního hrdiny - nezávislého malíře a přítele Andyho Warhola, který se z ulice vyšvihl až na špici zájmu společnosti. Jak rychle stoupl, tak rychlá byla i cesta do propasti... Drsný, silný a skvělý příběh, výborné herecké výkony a David Bowie v roli Andyho Warhola. Scénář : Julian Schnabel a Michael Holman. Kamera : Ron Fortunato. Hudba : Julian Schnabel a John Cale. Hrají : Jeffrey Wright jako Jean Michel Basquiat. (03.06.2011)