Oppenheimer

Christopher Nolan v jeho nejdospělejším a nejméně diváckém filmu vtáhnul a ohromil tříhodinovým mluvením o jaderné fyzice a politice. Diváky všech úrovní vzdělání a inteligence. Poklona. Natočit za 57 dní takto soustředěnou, herecky dokonale vedenou, informacemi nabitou a promyšleně sestavenou mozaiku událostí, která ani na moment nepoleví na zajímavosti a historické důvěryhodnosti, je filmařské mistrovství. Že v tom Nolanovi pomohl námět, který se týká každého z nás a všechny nás děsí, není podpůrná berlička. Který jiný režisér by dal tomuto námětu větší drive? Intenzitu a urgenci filmového vyprávění sice boostuje opět hlučně namíchaný soundtrack kouzelníka Ludwiga Göranssona (Tenet), ten je ale originalitou a kreativitou v detailech samostatným dílem hodným obdivu. Brilantní stylizace postav, střih, obsazení herci, které byste zde nečekali a přitom perfektně zapadají (Benny Safdie rulez!). A ty dvě klíčové scény, stavějící bez digitálních pomůcek na základních filmařských elementech, jsou naprostou lahůdkou. Bezprostředně po skončení filmu jsem měl smíšenější pocity, čekal jsem něco jiného, asi jako každý z nás. Časem ve mě ale Oppenheimer roste a jsem rád, že si ho Nolan udělal “po svém”. (16.08.2023)

70mm IMAX neni gimmick.Neni to jen par centimetru nahore a dole. Jde o to jake pocity ten obraz vyvolava. Je to v mensi mire divny poutavy pocit, ze se divam na neco nezvykleho, jako kdyz jsem videl poprve Avatara 3D. Diky zajimavave kamere, obraz pusobi jako jakesi okno a ne zaber z filmu a funguje!. Pokud to jde, doporucuji si to vyzkouset v IMAX PRAHA. (Bohuzel) zatimco povazuju Interstellar za jeden z nejlepších filmu všech dob a nejlepsi scifi určitě a viděl jsem ho asi 8x, toto je film na 2 promitacky. Je to skoda? Shindleruv list jsem taky videl jen jednou a znovu si to rozhodne nepustim a pritom se jedna o mistrovske dilo. Mrzi me, ze tu mame film, ktery musite videt ale jen jednou, max dvakrat. Nejen kvuli 3h stopazi, ktera je nastrihana s vybornou hudbou, ktery vyuziva "Shepard tone" naplno a tak film vas drzi napnuty a zaroven dobre plyne a utika. Jde si kalkulovane Nolan pro oskara? Vyborny cast urcite a dokonce se objevi par tvari, ktery jsem necekal a udelalo to velkou radost. Dialogy rozhodne nepsali trapnoscenaristi co ted stavkuji a je to znat, slast poslouchat. Zvuk, subuffer perfektne namixovano a vede a taha z vas emoce ale nevycniva a nekrade pozornost. Zajimavy pocit vyvovala znalost toho, ze zabery vznikly bez pouziti CGI, dava jim neuveritelnou vahu a organicnost a fyzikalnost, ktera nezestarne a donuti vas se zamyslet. Pribeh ma 3 vrstvy a jsem rad, ze trailer vyspoileroval jen tu jednu. Nebude to film pro kazdeho ale po extremne dlouhe dobe jsem zazil v kine neco co jsem dlouho nezazil aj sem za to rad, podivam se na to pak jeste jednou v 4k UHD, tesim se extremne moc na behind the scenes. Mrzi me ale, ze se k tomu nebudu kazdorocne vracet jak to delam o Prestige, Inceptionu a Interstellaru Zatimco Dunkirk mohl natocit kdekdo, malokdo by natocil Oppenheimera tak jako Nolan (20.07.2023)

// "Now I am become Death, the destroyer of worlds." Ultimátní Nolan, ultimátní biografický inferno plný štěpení atomů i lidského ducha, především však ultimátní kinozážitek posouvající kinematografii zase o kus dopředu. Nejde to zredukovat do vět, musí se to zažít na vlastní kůži, nejlíp v IMAXu. Čistá desítka, po další projekci ale možná zvednu na 11. (: (19.07.2023)

Osobně a nejspíš i trochu sobecky mám raději, když Nolan vypráví exkluzivně. výlučně, když ku potěše a povznesení ducha posouvá možnosti narace, sdělování a žité reality za dosud myslitelné horizonty. Ale uznávám, zvlášť když tutéž tendenci pozoruji i u sebe, že tady a teď je mnohem smysluplnější hovořit inkluzivně, od srdce, jednoduše a zřetelně. *** Oppenheimer není ani tak film o muži, který sestrojil atomovou bombu, pronásledovaném výčitkami svědomí, jako je to historicky nejpůsobivější a Nolanem toliko přesně vyhmátnuté a vycizelované exemplum o různě dávkované, systémem poháněné ješitnosti, zaslepenosti, soutěživosti, pomstychtivosti, potřebě předvádět se, eskapismu, utíkání před odpovědností, sebelítosti a manipulaci, čili o všech nejhorších nešvarech patriarchátu, které do sebe zaklesnuté nepovolí, dokud nespustí řetězovou reakci, jež nakonec tak či onak zničí svět. *** Je to nenápadná, a přitom zároveň okázalá předváděčka a obžaloba všech nejhorších vlastností hrajících prim v mocenském, násilném systému řízeném pěstovanou mužskou ješitností a pýchou (což, opakujme, není nic proti mužům, naopak, ale všechno proti vychýlenému systému), ženoucím nás do záhuby, a i když to asi bude málokomu zřejmé, je to vlastně zatím nejzásadnější feministický film tohoto tisíciletí - protože nás vrací k samé podstatě hrozby kolapsu v důsledku mužsko-ženské nerovnováhy. *** Mimochodem není od věci, že zrovna Oppenheimer a Einstein opovrhovali matematikou - útěk do virtuálního světa dokonalé matematické abstrakce je útěkem před reálným světem a odpovědností za něj, je eskapismem par excellence. A Einstein je pro Oppenheimera pozdě rozluštěnou hádankou o osobní odpovědnosti za to, na čem se podílím. *** Po srovnání je pro mě jednoznačné, že 70mm projekce má i tentokrát své opodstatnění - i kdyby v tomhle případě hlavně proto, že je schopná nás mnohem autoritativněji vtáhnout, zaujmout, vyplnit naše smysly a učinit nás pokornějšími, odevzdanějšími a nepatrnějšími vůči svému sdělení - když je na nás hřímá z takové výšky a my zakláníme hlavy, ozývá se v tom zas něco prapodstatného, a v dnešní chaotické době změtení, postpravd a rovnostářského práva na jakýkoli názor je takovýhle pocit umenšení sám o sobě ozdravný.  (Viděno poprvé v IMAXU 70mm s R., O. a Lí, podruhé o samotě ve Velkém sále Světozoru.) *** PS: Jeden nečekaný spojovník mezi Barbie a Oppenheimerem přeci jenom je: koně ;) *~ (31.08.2023)