Všichni naši strašáci
Wszystkie nasze strachy
Obsahy(2)
Uznávaný umělec Daniel (Dawid Ogrodnik) žije ve své rodné vesnici na polském venkově. Je silně věřící, svůj vliv využívá k boji za zájmy místních zemědělců a sousedy se cítí přijímán. Daniel je také gay a věří, že LGBT+ komunita a katolická víra nemusí stát v opozici. Bigotnost a strach z jinakosti jsou ale mezi místními stále silně přítomné a jednoho dne vygradují v nečekanou tragédii. Šokovaný umělec chce vesnici umožnit kolektivně truchlit, dovést ji ke smíření a zajistit, aby se podobná událost nikdy neopakovala. Místní komunita se k němu ale obrátí zády a Daniel se propadá do čím dál větší samoty. Bezútěšná situace ho vyburcuje k radikálnímu a kontroverznímu uměleckému gestu, které k němu a jeho vesnici připoutá pozornost celé země. Drama natočené podle skutečného příběhu umělce Daniela Rycharského vyniká vysokou mírou autenticity, se kterou upozorňuje na bolestivě aktuální témata. (Queer Kino)
(viac)Videá (2)
Recenzie (15)
Film se mi líbil. Poláci většinově katolíci se nebojí kontroverzních témat (Corpus dei). Gay z katolické komunity v pohodě, máš tam i svýho kluka. Ale když se kvůli šikaně oběsí lesbická dívka, je všechno jinak. Jsi vyvrhel a na pokraji lynče. Syrový pohled na polský venkov a morálku věřících. Kněz jen rozdmychává nenávist. 4**** ()
Dawid Ogrodnik je makač. Zahrá hocičo a bez mihnutia oka! V tomto filme hrá uznávaného umelca a aktivistu, ktorý je navyše gay. Táto kombinácia je vpohode vo veľkomeste, ale na dedine, v zapadákove plnom vidlákov, si koleduje o jasné problémy. Je to presne ten typ filmov, pri ktorých sa vám bude otvárať nôž vo vrecku. 80% ()
Remeselne dobre natočené, ale manipulatívnu propagandu nejde zakryť. V prvom rade je hlavná postava skrytý gay, ale pritom je gayom na prvý pohľad. Nie úplne zženštilým, ale vizáž a tie kvázi dúhové pásiky na mikine, na teplákoch, to sa skrýval veru veľmi očividne... Vo filme sa potom mnohokrát opakuje, ako sú dúhoví prenasledovaní, ponižovaní, kopaní a bití, niečo sa reálne aj ukáže, vrcholom však je, že samovraždu dievčaťa za to, že lesbe niekto povedal, že je lesba, sa tu porovnáva s utrpením Krista, takže dúhoví sú vlastne spasitelia sveta, bezúhonní, trpiaci a bez hriechu. Hlavná postava si v tomto a celkovo asi pomýlila vieru, v ktorú ho nikto veriť nenúti. Inak by predsa mal prečítanú Bibliu a keď už ten Starý zákon vyhodil do krbu, tak minimálne by na hodinách katechizmu mal sa dostať k niečomu ako desatoro a v jeho výklade sa veru nepíše, že mrdanie chlapa chlapom nespadá pod smilstvo. Samozrejme, že sme sa takýchto scénok lono na zadok aj dočkali a tak fúzaté bozky boli už len slabým odvarom. Pritom nikto nehovorí, že situáciu, že sa homosexuál necíti v komunite dobre, nikto nezažíva, ale ide to znázorniť aj menej nátlakovo a bez ampliónu, ktorý do uší v kuse decibeluje pojmy ako homofóbia a tmárska spoločnosť, pritom nie je dňa, aby človek nenarazil v médiách na homosexualitu, akoby sa človek mal už začína hanbiť za svoju normálnosť. Osoba Daniela by si v tomto svojom kriku mala uvedomiť, že asi katolicizmus nie je pre neho to pravé orechové a že pre jeho videnie sveta a morálky možno bude v rámci kresťanstva bližšia aktuálne luteránska cirkev, ktorá homosexuálom požehnáva, alebo kľudne aj satanisti, ako sme sa dnes mohli v článku Refresheru dočítať. ()
„Každý má svůj kříž. A ona ten svůj nezvedla.“ Jenže to by musela mít skutečnou možnost ho zvednout, že…Být umělcem na konzervativním polském venkově je jedna věc. Ale být k tomu zároveň ještě věřícím gayem, to už si člověk vyloženě koleduje o malér. Pak stačí ještě jedna taková vyděděná „individualita“, která navíc dle křesťanských hodnot „zhřeší“, a hněv obyvatel se může rázem otočit vůči pravověrnému, který ovšem vybočuje a tím všechny dráždí…Ostře tepající kritika pokrytectví, která začíná v podstatě nenápadně, ale po přenesení „viny“ postupně graduje. Stigma a odmítání sílí, vyloučení z (nejen) křesťanské obce je na spadnutí, a díky troufalé až kacířské snaze vykonat cestu vykoupení (která provokuje o to víc, že je zamýšlena kolektivně) se může lehce schylovat k tragédii…Osobnost Daniela Rycharského mi před projekcí nic neříkala, ale přinesla mi některé zajímavé myšlenky (stejně jako tu se „strašáky“), děj dokáže diváka správně emočně vyprovokovat, takže nemám větších výhrad a hodnotím slušnými 4*. ()
[vzpomínky na LFŠ] Dle anotace se ve vzduchu třepotalo až příliš red flags, ale autenticky nasnímaný vlhký polský venkov (prakticky totožný s tím naším) a integrita protagonisty (jako obvykle neselhávající Ogrodnik), ve kterém se věrohodně mísí venkovský hejsek, arogantní umělec a milující člověk, to naštěstí posouvá daleko za očekávanou mrskačskou bídu. ()
Reklama