Syn

Na "The Son" som bol veľmi zvedavý. Chcel som vidieť ako sa Florian Zeller postaví k inej téme po tom, aký fantastický zážitok priniesol s filmom "The Father". No bohužiaľ, bol som príliš optimistický a bohužiaľ film nedopadol tak ako jeho predchodca. Čo je pre mňa veľké sklamanie. Je ale aj pravda, že "The Father" bol veľmi malý a komorný film, o ktorý sa postaralo pár talentovaných hercov a práve svojou atmosférou a zasadením do toho bytu dokázal výrazne vytiahnuť všekto okolo. "The Son" ide na to opačne. Robí ten film väčší, pridáva postavy, dáva tam viacero situácií a snaží sa do toho nejako zakomponovať celkový príbeh. Bohužiaľ niekedy je menej viac a tento film to úprimne dokazuje. Dlhodobo som sa pri filme viac-menej nudil, nemal som pocit, že prináša zaujímavé momentky a jediné časti, ktoré skutočne fungovali sa dostávajú až na konci. Kedy som skutočne už cítil, čo sa stane. Najlepšia momentka filmu prichádza skutočne úplne na konci, kde sa Hugh Jackmann dočká toho, čo si celú dobu prial a funguje to skvele. Je to emocionálna scénka, ktorá ma skutočne zasiahla. Film však nevyniká ani v rámci témy (toto sme už videli) a jediné čo ho posúva sú herecké výkony. Najmä Hugh Jackman a Laura Dern toto prežívali naplno. No Zen McGrath dokopy so svojou postavou nemá veľmi veľký priestor na to priniesť nejaké zaujímavejšie momentky (okrem spomínaného záveru) a to je škoda, lebo mohol tento film niekam potiahnuť. Jedno pozretie okey, no viac od toho netreba čakať. Hodnotenie: B- (09.03.2023)

Po fantastickém Otcovi přechází Florian Zeller s dalším zpracováním své vlastní divadelní hry, a je to opět neuvěřitelná pecka a především opět naprosto dokonalá emoční jízda, která mě semlela a  já nenacházím oslavných slov, která by trefně vystihla ten silný zážitek, který jsem si z tohoto dramatu odnesl. Upřímně tedy ale moc nechápu zdejší v podstatě jen průměrné hodnocení tohoto snímku a důvod tohoto doslova zločinu spáchaném na této geniálnosti, shledávám snad jen v tom, že oni uživatelé, kteří to tak podhodnocují, buď ještě nemají děti, a nebo žijí ve svým vlastním zkresleným sluníčkovým světě, jelikož divák, který žije v realitě, musí být Synem doslova ohromen, a to především jeho realičností, věrohodností a upřímností. Syn je zkrátka ve všech ohledech perfektně podmanivá podívaná, zpracovaná tak lidsky a věrohodně, až z toho mrazí, je to přirozené, je absolutně reálné, a díky průběhu doslova děsuplné, o závěru pak ani nemluvě, ovšem silnější je to pak o to víc, že to prostě snad ani jinak dopadnout nemohlo. K celkovému úchvatnému dojmu jinak určitě napomáhají i veškeré herecké výkony, na čele s naprosto dokonalým Hugh Jackmanem, který tu pro mě podává oscarový výkon a zmínit ještě musím představitele syna, který mi po celou dobu přišel neskutečně nesympatický a fakt divný, hned při závěrečných titulkách jsem si ovšem uvědomil, jak moc neskutečný výkon vlastně podal, a tak i on si nakonec zaslouží potlesk ve stoje, ostatně stejně tak jako ovšem úplně vše, co The Son vůbec nabízí. Zkrátka ryzích 5* a poklona jak panu režisérovi a scénáristovi v jedné osobě, tak všem hercům, za ojediněle silný filmový zážitek. (27.02.2024)

Naposledy Florian Zeller „rozebíral“ vliv nemocného člověka na jeho blízké okolí. Ani tentokrát rodinné prostředí neopouští a zabývá se kromě jiného tím, jak pohled na výchovu dětí ovlivňují osobní zkušenosti z výchovy rodičů. Hugh Jackman opustil Lauru Dern, se kterou má dospívajícího syna. S mladší novou ženou Vanessou Kirby se těší z nedávno narozeného potomka, má stabilní zázemí, luxusní byt na Manhattanu, daří se mu v práci. Rovnováhu naruší prosba syna, který by rád vyměnil dosavadní matčinu přítomnost za otcovu. Frustrovaný teenager ovšem nadále kašle na školu a jeho emoční nestálost začne nabírat na síle. Tvůrci nám na jeho příkladu předkládají, jak závažným a hlubokým problémem duševní zdraví adolescentů v současnosti je. Stejně tak, jak důležité je volit „správná“ slova i při vypjatých momentech. Ve výsledku mi pomalé tempo nevadilo, a to hlavně díky celkové náladě, hercům (pasáž, která rámuje vztah Jackmana s jeho otcem, je skvělá, protože Anthony Hopkins je skvělý) i melodramatickému závěru, který mi sednul. Tohle komorní drama sice působí v několika ohledech méně vyrovnaně než jeho předchůdce, každopádně se těším na završení trilogie. Silné tři hvězdy. (10.03.2023)

K samotnému tématu a jeho ztvárnění nemám co říct, s ničím podobným jsem se vůbec nesetkal. Zbývá mi tak pouze ohodnotit film na základě jeho technických kvalit a hereckého výkonu. A po obou stránkách mě nechal dokonale chladným. Příběh je velmi předvídatelný a i když měl režisér k dispozici zkušeného kameramana, celou dobu sledujeme naprosto tuctové záběry. Jediný zapamatovatelný moment, který zároveň chytře znalejšímu divákovi napoví, jak to celé dopadne, se udá hned na začátku, kdy Nicolas (alias ztrápený syn), projde po chodníku kolem STOP značek a přitom kráčí doleva. Každopádně... když se asi v polovině na scéně z ničeho nic objevil Anthony Hopkins, tak mě znenadání napadlo, jestli náhodou tenhle film nemá něco společného se snímkem The Father. Hned jsem si to samozřejmě namířil na CSFD a hle, on ho natočil stejný režisér a rovnou zase podle vlastní divadelní hry :). Možná nakonec přeci jen bylo chladné vyznění záměrem? Každopádně po oscarovém úspěchu Otce má očividně Zeller otevřené dveře do Hollywoodu, když dokázal sehnat taková herecká esa. Tak snad to bude napotřetí lepší. (26.02.2023)

Klobúk dole pred výkonmi všetkých hercov. Už dlho ma nedostala dráma takto do kolien. Hugh Jackman hrá vetrom ošľahaného muža, ktorý má z materiálneho pohľadu na človeka všetko. Je to jeho život, ako v jednej replike nezabúda zdôrazniť, a on si ho zariadil tak, že má dve deti s dvoma rôznymi ženami. Býva v krásne zariadenom byte, má okúzľujúcu partnerku. V práci mu to perfektne ide a dokonca si ho vyhliadol kandidát v primárkach, aby mu pomohol s kampaňou, čím sa mu črtá kariérny posun. Ale predsa mu vzťah so starším dospievajúcim synom neklape ako by rád chcel, ako by ho ako muž mal rád pod kontrolou. Mladý chalan je vzpurný, ťažko čitateľný, kdesi v hĺbke zasiahnutý rozvodom rodičov. Keď sú oni traja spolu, vtedy akoby ožíva... akoby sa potvrdzuje stará pravda, že tí dvaja (rodičia) sa v dieťati stali jedným telom. A to nové telo ich až existenciálne potrebuje mať čo sa týka sprevádzania životom pri sebe oboch, nechce ich vidieť rozhádaných a od seba. Zen McGrath pôsobí v roli syna trochu neobratne, ale pre mňa sú jeho vyjadrovania, neistota, naopak, skvele stvárnené. Totižto on sám má so sebou problém a ťažko ho pomenúva, ale postupom času sa k jadru dostávame. Akosi ho však nevie stále pochopiť otec, a nepomáha ani keď sa k nemu nasťahuje syn. A toto nepochopenie, nemožné pod nánosom všetkého balastu okolo, je jeho prekliatím. Skvele naň sedí Kristov citát z evanjelií, ktorý som čítal v jednej úvahe k filmu: "Kto by si chcel život zachrániť, stratí ho, ale kto stratí svoj život pre mňa, nájde ho. Veď čo osoží človekovi, keby aj celý svet získal, a svojej duši by uškodil?! Alebo za čo vymení človek svoju dušu?!" Veru, šťastný život detí je šťastím aj rodičov, v tomto prípade otca. V tejto snímke je znázornený opak a spolu s dojemným záverom ukazuje divákovi archetypálne dôsledky postoja mnohých súčasníkov, ktorí žijú svoje životy tak, akoby ich život sa mal točiť len okolo toho na čo aktuálne majú chuť, akoby os sveta prechádzala ich chrbticou, akoby stále len hľadali vlastné šťastie. Dôležitým momentom snímky je aj rozhovor otca Petera s jeho vlastným otcom, ktorého hrá Anthony Hopkins. Tento herecký starček v minimalistickej roli zhrnie to čo robí mnoho mužov vo výchove keď je to ťažké a čo mu on sám radí - "len sa cez to treba preniesť". Tak to robil on a vyšlo to, avšak tiež to poznačilo jeho vzťah so synom. Jeho syn našťastie netrpel psychickými problémami, no dnes je doba iná a to sa mu snaží vysvetliť Peter, ale márne. Dnešná generácia Z skrátka vyrastá v digitálnom veku kedy je potreba vzťahov kľúčová a tento film to majstrovsky vykresľuje. (29.12.2023)