Spolu

V českých končinách nevznikají příliš často filmy o lidech s mentálními poruchami. Můžeme si to vysvětlovat třeba tím, že pro tvůrce je zásadní a jistě složité najít hranici mezi realistickým vyobrazením takové postavy a mezi nechtěnou parodií. Režisérům a scenáristům tohoto snímku se ale tuhle hranici povedlo pokořit podle mě velmi dobře. Když pominu fakt (a menší díru v logice příběhu), že dcera je vysoce postavená manažerka, která by mohla bydlet kdekoli jinde než ve svém starém dětském pokojíku, vytkla bych už jenom příliš dlouhou stopáž - dvě hodiny jsou na komorní drama opravdu moc. Zároveň je potřeba zvyknout si na to, že film je od první minuty dost ukřičený (kvůli projevu syna - autisty i kvůli neustálým konfliktům ženských postav), což vnímám jako záměr tvůrců navodit autentickou atmosféru života s mentálně postiženými lidmi. Film je ale podle mě dobrou ukázkou rodinného dramatu, kde žádná postava není černobílá, obsahuje i oddychové momenty a hlavně je podpořen výbornými hereckými výkony ústředního tria (zejména Veronika Žilková ukazuje, že když zrovna neplní titulní strany bulvárních periodik, je pořád velmi dobrou charakterní herečkou). Jeden z nejlepších českých filmů minulého roku. (14.01.2023)

Co si budem, víla Kozubka je trochu retardice i v realitě, ale ve filmech má jen výhodu, že to nemusí hrát. Nee, Kozub je jen herecká extratřída, a on normálního člověka jen dokonale hraje, protože pak mu trochu o pár koleček přepne, stane se z něho gumová huba Jim Kery, párkrát se zatočí jak tasmánský čert, udělá okolo sebe malinkatý tajfun, a odfoukne malou čivavu, popelnici a panelák. Zklamaný nejsem, poněvadž to Štěpi zahrál od srdce, a nemůžem to hodit do jednoho pytle hnoje českého odpadu, a nepochválit ho, že to uhrál trochu přesvědčivě, ale tím pádem, nemůžu dát pět hvězd jen pro Štěpka, bohužel Spolu je pěkná slabota. Auťákem se nemůžeš stát, auťákem se už musíš narodit, to stejné platí i pro scénaristu, který pro zachování autenticity musel psát dialogy v ústavu pro malomyslné, nebo jak já to častěji nazývám “českého shytinismu”, protože jen v Čechách se může stát celerbrytou úplně každý, kdo má minimálně dvouciferní ÝKVÉ, a trochu umí roztáhnout půlky, co platí i pro Kamilu Janovičovou a jejímu odpudivému hereckému výkonu, a debilně sepsanou roli žárlivé sestry, která náladou ovlivněno podnebím nebo počasím, buď kurví život svému retardovanému bláškovi, matce nebo svému okolí. Žílová tepna opět zazářila nikoliv ale v září reflektoru, ale ve stínu, protože takové výkony jsou ucházející možná tak na veterinu a odblešení, nebo do Tele Tele. Film stál za vytahaný pysk, a lidem co o téhle nemoci nejsou seznámí nic nepřinese, a tudíž je tenhle film úplně pohřbenej, a jen vykazuje stereotypy, jak má vypadat společnost se stereotypem, proti téhle nemoci. Měl jsem si radši pustit to incestní porno. (29.03.2023)

Film, který dojimá už od shlédnutí traileru. Myslím, že není pro každého, ale rozhodně chytne za srdce. Příběh o sebeobětování a mateřské lásce, která zkrátka nemá hranice. Štěpán Kozub, stejně jako Jim Carrey ukazuje, že vážná poloha mu sedí daleko více, než ta komická. Bravurní herecký výkon. Ačkoliv příběh má určitě mezery v logice, lze mu to odpustit a nevidím důvod, proč nedat plné hodnocení. (04.10.2022)

Do kina jsem šel s absolutně nulovým očekáváním, pročež možná právě to se také nakonec zčásti podepsalo na tom, že se mi nakonec snímek Spolu svým způsobem i líbil. Výkladní skříni jsou zde totiž komorní a bez problému uvěřitelné herecké výkony Štěpána Kozuba, Kamily Janovičové a zejména Veroniky Žilkové, skrze než prožíváme tento bolestně všední příběh o soužití s autistou. Celý tento výjev ale bohužel rámuje bolestně rutinní režie a neobvykle naivní scénář, který ale až na pár tvůrčích přešlapů nakonec dodává přesně to, co od něj vlastně očekáváte. Ve finále tedy dostaneme povedenou dramatickou záležitost, která ve stojatém rybníčku zasmrádlé tuzemské tvorby poměrně vyčnívá. A už jen díky tomuto faktu byste snímku Spolu měli v kině dát alespoň šanci. Dobrá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) (01.10.2022)

S upřímným politováním jsem nucena napsat, že jsem se s tvůrci tohoto rodinného dramatu (mám na mysli naprosto nevěrohodný scénář) nepotkala, oni totiž vsadili na to, že divák o dané problematice nic neví a tak vesele i vážně vrší jednu hloupost na druhou, no a já dostávala jeden políček za druhým.. Chlapec přišel k diagnóze po pádu ze schodů? Vážně? Občasné záblesky zdravého rozumu a racionálních postřehů nemocného mladíka? Jako fakt? Umístění do ústavu už bylo za hranicí mého chápání, lusknutím prstů za podvodných praktik dcery? Sluníčkový závěr jsem protrpěla a finálová douška - „posadíme ho za volant“ - mě sundala z křesla, to už bylo sci-fi, ne? Nicméně... kladně hodnotím námět, život rodiny s vážně nemocným človíčkem a stejně tak nemohu přejít herce/herečky, všichni se snažili.. Pocitově odpad, rozumově dvě smutné hvězdy.. (03.07.2023)