Spolu

Český Rain Man se docela povedl. Kdo sleduje Štěpána Kozuba zejména v rámci jeho skečů ve Třech tygrech dobře ví, že on se na retardované jedince téměř specializuje. Jedna z jeho oblíbených figur je ta šilhající a šišlavá postava v lentilkovém sáčku. S takovouto průpravou bych skoro řekl, že pro něj bylo snadné ztvárnit roli autisty Michala. Pro jiné herce by to možná byl nepřekonatelný oříšek. A ztvárnil ho na jedničku. Jeho matku hraje Veronika Žilková a mně strašně štve, že u ní jsou to takové záblesky toho co umí v té šedi kolem ní. Mezi dost často špatnými rolemi i neustálými prapodivnými výstupy v bulváru se zničeho nic objeví v něčem takovém a vysekne tam skvělou roli starostlivé mámy, která svojí lásku kompenzuje vyčerpáním až na samotnou dřeň. Její role byla poctou všem těm rodičům a hlavně mámám samoživitelkám, co s neskutečnou obětavostí pečují doma o své milované bytosti, protože dobře vědí, že v ústavu by se jim taková péče nedostala. Zároveň té extrémní péči, kterou si přístup k takovým lidem vyžaduje  obětují naprosto vše. Své osobní životy, své síly ubývající s každým dalším rokem jak nezadržitelně stárnou. A nad tím vším se klene ta nikdy pořádně nezodpovězená a o to hrozivější otázka - co s ní, nebo s ním bude až tady jednou nebudu... Kdo se o ně postará? Smekám před takovými rodiči a člověk by si to měl uvědomit vždy, když jeho omladina nefunguje dle jeho představ a on si zoufá, že si to tak nějak kreslil před jejich početím jinak. My co máme normální děti si nemáme nač stěžovat.  Kamilu janovičovou jsem mám dojem viděl poprvéa také do filmu v roli Michala, která chce pro rodinu to nejlepší, ale volí k tomu šílené prostředky zapadla úžasně. První půlka filmu je koncentrovaná deprese, v té druhé se začne konečně něco dít. Co bych filmu vytkl je nějaké zásadnější napětí, nebo absence nějakého většího dějového zvratu. Na stranu druhou když to dokoukáte, tak jste vlastně rádi, protože téhle už tak traumatizované rodině byste další porci neštěstí fakt nepřáli. Film určitě doporučuji k vidění už jen proto aby si člověk vážil toho co má. Dávám za 3 zlomené špagety. * * * (30.04.2023)

Spolu je moc pěkný český film s jedním z nejlepších tuzemských hereckých výkonů, za který může dost možná nejschopnější současný český herec Štěpán Kozub, který by šel bez problému nazvat hereckým chameleonem. Je zkrátka neuvěřitelné, co dokáže tenhle člověk zahrát a fakt mě překvapuje, že nebyl na toho Českého lva nominován, protože tohle je prostě neuvěřitelné. Celkově mě překvapuje, že je tento film nepovšimnut oceněním, protože ano, občas trošku tlačí na pilu, ale ve skrze to je moc chytře rozehraná a především zahraná věcička, která by se mnohým loňským filmům s přehledem vyrovnala. Především výkony hlavní trojice jsou neuvěřitelně, ale již zmiňovaný Kozub je prostě o bůhvíkolik levelů úplně jinde navrch. Ale Veronika Žilková a Kamila Janovičová tomu teprve dodávají úplně jinou sílu. Osobně si bohužel dokážu ten film představit i bez nich a udělat pouhou one-man-drama-show (kterou bych po Kozubovi někdy strašně chtěl), ve které by byla pouze postava Michala (to je ten hlavní, kdyby někomu nedošlo) a byla by na ni převedena veškerá pozornost, protože ty přechody mezi jeho náladami a myšlenkovými pochody jsou neuvěřitelně zahraná s neuvěřitelnou lehkostí hraní. Kdyby jsme byli v Americe, tohle jde na Oscary. Ale tyto dvě herečky zde zkrátka kvůli příběhu, jaký je, jsou a vůbec tomu nedělají ostudu. Bohužel ''jejich'' linka moc tlačí na pilu a vyžívá se v některých příběhových klišé, které se dali od tématu autistického bratra očekávat. Do toho všeho občas až moc nuceně psycho-vydírání a provokace ze strany matky, které jen tu atmosféru sice podpoří, ale taky jsem je párkrát někde slyšel. Proto bych byl mnohem radši za tu one-man-show, která by byla tématem dle mého mnohem originálnější. Ale ok, chápu. Co se zbytku filmu týče, obsazení některých mě překvapilo, kupříkladu Marka Němce, který mě opravdu, ale opravdu moc mile překvapil. Doposud jsem ho totiž znal spíše jako takového toho šoumena o kterém moc nevíte proč je šoumen, ale kruci, on fakt má talent a takovýhle filmy to jen potvrzujou, tak jsem rád že dostal šanci to dokázat. Co se natočení týče, bohužel to je občas slabší. Kamera taková typicky česká přesvícenější v mnoha situacích s občas prapodivnou kompozicí, což je škoda. Ale ok, beru. Jinak, já jsem s filmem spokojen. Na emoce to tlačit dokáže a jsem rád, že to tvůrci vzali opravdu vážně. jasně, lidský humor si neodpustili, ale proč by taky měli? Zároveň to dokáže pěkně dojmout, což se taky počítá. Takže jsme tady, na čtyřech hvězdách, zcela zasloužených. Ty klišé a občas trošku méně nápadětější kamera se dá prominout, takže to je tak vše. Stále nadprůměrnější film. (15.05.2023)

Nevědomost - obou mladých režisérů si budu nadále všímat, protože oba jejich filmy mě nadchly. Spolu řadím spolu s Promlčeno za dva nejvíce opomíjené filmy loňského roku. Nechápu, že někdo Štěpána Kozuba vyzdvihne ve filmu Grand Prix a nevšimne si jej v této nesmírně obtížné roli. Skvělé herecké výkony ostatně podávají i obě dámy, jak Žilková, tak Janovičová, kterou si aspoň nebudeme pamatovat už jen jako princeznu z Bambitky, avšak díky této výtečné vážné roli. A samozřejmě mě potěšilo, že se celý film odehrává v Bubenči a Dejvicích. (15.04.2023)

Film, který dojimá už od shlédnutí traileru. Myslím, že není pro každého, ale rozhodně chytne za srdce. Příběh o sebeobětování a mateřské lásce, která zkrátka nemá hranice. Štěpán Kozub, stejně jako Jim Carrey ukazuje, že vážná poloha mu sedí daleko více, než ta komická. Bravurní herecký výkon. Ačkoliv příběh má určitě mezery v logice, lze mu to odpustit a nevidím důvod, proč nedat plné hodnocení. (04.10.2022)

V českých končinách nevznikají příliš často filmy o lidech s mentálními poruchami. Můžeme si to vysvětlovat třeba tím, že pro tvůrce je zásadní a jistě složité najít hranici mezi realistickým vyobrazením takové postavy a mezi nechtěnou parodií. Režisérům a scenáristům tohoto snímku se ale tuhle hranici povedlo pokořit podle mě velmi dobře. Když pominu fakt (a menší díru v logice příběhu), že dcera je vysoce postavená manažerka, která by mohla bydlet kdekoli jinde než ve svém starém dětském pokojíku, vytkla bych už jenom příliš dlouhou stopáž - dvě hodiny jsou na komorní drama opravdu moc. Zároveň je potřeba zvyknout si na to, že film je od první minuty dost ukřičený (kvůli projevu syna - autisty i kvůli neustálým konfliktům ženských postav), což vnímám jako záměr tvůrců navodit autentickou atmosféru života s mentálně postiženými lidmi. Film je ale podle mě dobrou ukázkou rodinného dramatu, kde žádná postava není černobílá, obsahuje i oddychové momenty a hlavně je podpořen výbornými hereckými výkony ústředního tria (zejména Veronika Žilková ukazuje, že když zrovna neplní titulní strany bulvárních periodik, je pořád velmi dobrou charakterní herečkou). Jeden z nejlepších českých filmů minulého roku. (14.01.2023)