Spolu

Když pominu údajný způsob, jakým Michal přišel ke svému postižení (tu filmovou báchorku o pádu ze schodů považuju za nesmysl), tak to plus mínus odráží neveselou realitu života s postiženým dítětem, jak jsem ji měl možnost poznat. V tom filmu je hodně Slunce, žluté a dalších pozitivních barev, ale bez nich by to bylo jen o klukově nekonečným řvaní a beznaději, protože tyhle příběhy nemívají šťastný konce, nestane se, že by se tyhle děti jednoho krásnýho dne vzbudily a nabídly rodičům pomoc, nebo si s nimi aspoň jednou jedinkrát normálně popovídaly. V tomhle vidím jediný pozitivum Spolu, že by si díky němu mohly ty sedřený rodiče říct, že na ně někdo myslel, a znovu si připomenout, že v tom nejsou sami. Ale jinak se mi to nelíbilo, nebylo, co by se mi na tom mohlo líbit, Štěpán Kozub se podobně pitvořil už milionkrát a narozdíl od tohohle filmu mohl na konci vždycky zařvat: ha, to byla jen prdel, vy volové! Což tady udělat nemoh’, takže tomu chybí katarze- jedna ze složek opravdu kvalitního filmu. (12.04.2023)

Spolu je strašně fajn film, který svým minimalistickým pojetím odvypráví krátkou epizodu v životech členů jedné rodiny. A daří se mu to zejména kvůli dobrým hercům. Je to vlastně takové malé pohlazení na srdíčku v záplavě českých komedií. Výtky bych měl ke scénáři, který určité pro vývoj postav zásadní momenty řeší dost zkratkovitým způsobem a mnohem více se soustředí na tady a teď. (12.10.2022)

Častou výčitkou k filmu je, že pozerať sa na otravného autistu dve hodiny je priveľa. A čo tak tráviť s ním dva týždne, dva roky, alebo dvadsať rokov a vlastne celý život... To je totiž údel rodičov, ak to toľko prežijú a ak sa nerozhodnú pre ústav. To je aj časť zápletky filmu, čo je pre koho lepšie, ako s tým naložiť, ale jasnú odpoveď sa nedozvieme, pretože neexistuje. Občas SPOLU, občas naopak. Kozub vo filme ukázal všetky grimasy a zvukové prejavy, aké mohol a mal to naštudované kvalitne, podobne ako asi aj autor divadelnej hry a scenára. Nie všetko mohlo mať reálny základ, najviac asi to, že nikto nepredpokladal, že zmena farby vlasov nebude celkom fajn nápad. Inak ale film veľmi fajn, takých filmov od Rain Mana nebolo veľa. –––– Život ti zatím mizí mezi prstama. Vzdala ses pro něj úplně všeho a myslíš, že ti bude vděčnej? Myslíš, že si uvědomuje, co pro něj děláš? (04.04.2024)

Do kina jsem šel s absolutně nulovým očekáváním, pročež možná právě to se také nakonec zčásti podepsalo na tom, že se mi nakonec snímek Spolu svým způsobem i líbil. Výkladní skříni jsou zde totiž komorní a bez problému uvěřitelné herecké výkony Štěpána Kozuba, Kamily Janovičové a zejména Veroniky Žilkové, skrze než prožíváme tento bolestně všední příběh o soužití s autistou. Celý tento výjev ale bohužel rámuje bolestně rutinní režie a neobvykle naivní scénář, který ale až na pár tvůrčích přešlapů nakonec dodává přesně to, co od něj vlastně očekáváte. Ve finále tedy dostaneme povedenou dramatickou záležitost, která ve stojatém rybníčku zasmrádlé tuzemské tvorby poměrně vyčnívá. A už jen díky tomuto faktu byste snímku Spolu měli v kině dát alespoň šanci. Dobrá práce! (Viděno v kině CineStar IGY České Budějovice) (01.10.2022)

S upřímným politováním jsem nucena napsat, že jsem se s tvůrci tohoto rodinného dramatu (mám na mysli naprosto nevěrohodný scénář) nepotkala, oni totiž vsadili na to, že divák o dané problematice nic neví a tak vesele i vážně vrší jednu hloupost na druhou, no a já dostávala jeden políček za druhým.. Chlapec přišel k diagnóze po pádu ze schodů? Vážně? Občasné záblesky zdravého rozumu a racionálních postřehů nemocného mladíka? Jako fakt? Umístění do ústavu už bylo za hranicí mého chápání, lusknutím prstů za podvodných praktik dcery? Sluníčkový závěr jsem protrpěla a finálová douška - „posadíme ho za volant“ - mě sundala z křesla, to už bylo sci-fi, ne? Nicméně... kladně hodnotím námět, život rodiny s vážně nemocným človíčkem a stejně tak nemohu přejít herce/herečky, všichni se snažili.. Pocitově odpad, rozumově dvě smutné hvězdy.. (03.07.2023)