Kapitan Volkonogov bežal
Le Capitaine Volkonogov s’est échappé
Captain Volkonogov Escaped
Kapten Volkonogovi põgenemine
Obsahy(1)
Leningrad, 1938. Stalinistická mašinerie jede na plné obrátky, vyhledává domnělé nepřátele státu a popravuje nevinné. Jedním z exekutorů je i respektovaný kapitán Volkonogov, muž, který si ale jednoho dne uvědomí ohavnost systému, jehož součástí se stal. V náhlém popudu se rozhodne vyhledat pozůstalé obětí a prosit o odpuštění i za cenu toho, že bude brzy umlčen. Mohou se i kati dostat do nebe? Svižný thriller, ozvláštněný prvky hororu, hledá záchvěvy lidského svědomí pod pokličkou ideologie, která dělá z lidí mrtvoly ještě dřív, než skutečně zemřou. Snímek z benátské soutěže umocňuje přesvědčivý výkon Jurije Borisova, mrazivý humor i příklon k tradici ruského absurdního umění. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (32)
Ne, že bych ve snímku nenašel nějaké ty nedostatky, byly přítomny, ale já jsem na to kašlal stejně jako major Golovňa (jen ne tak krvavě), protože pro mě tentokrát zvítězila myšlenka nad hmotou. Období stalinských čistek muselo být příliš silným zážitkem i pro otrlé povahy, a kdo si nevypěstoval pořádnou paranoiu, ten ho nezažil. Tvůrcům filmu se podařilo své dílo prodchnout dokonale syrově bezútěšnou atmosférou, kterou zasáhli kupodivu i mě, a způsobili mi tak krajně nepříjemný zážitek. Abych nikoho nezmátl, musím vysvětlit, že je v tomto případě termín "nepříjemný zážitek" míněn jako pochvala. Byl jsem vtažen do děje, který přinášel jednu ohavnou zkušenost za druhou a nedával mi žádnou pauzu na vydechnutí. Místní splašené sykavky mě zřejmě označí za Putinova apoštola (nebo něco na ten způsob), ale mě tento ruský snímek mocně zaujal a zařadil se u mě k podobně intenzivnímu Dorogije tovarišči (2020). Musím taky napsat, že souhlasím s tím, co ve svém komentáři / recenzi napsal verbal, a jen bych na to konto dodal, že mám pocit hraničící s jistotou, že mi současné "demokratické" trendy sice dovolují svobodně projevit svůj názor, musím být ale připraven na to, že ponesu následky. V současné době se přepisují knihy, v nichž byl použit nepovolený jazyk a myšlenky, vbrzku tedy očekávám jejich pálení a myslím, že mi bude úplně jedno, jestli u toho bude lůza mávat vlajkou rudou s nářadím nebo rudou s bílým středem a svazkem paklíčů. Já stejně pevně věřím v to, že EU dokáže ty symboly nějak "demokraticky" nakombinovat, aby si všichni přišli na své. No, snad se už nedožiju doby, kdy bude lidi za projevení vlastního názoru čekat setkání s Míšou. / Poučení: Lepší kulka v hlavě než TBC na plicích. ()
Běh Stalinova Landy za odpuštěním Orlíku je sice kapku artově progelovaný a místy absurdní, ovšem v detailech veskrze pevný v kramflecích, sugestivní, syrový a surový FPS matroš s mrtvolnou poetikou, tísnivě zanechávající koule v břiše a na sliznicích žluklý pach té nejhorší sobecké lidské spodiny. Mrazivá alegorická studie vypláchlé zdivočelé animální verbeže, vyhecované a otupělé bolševickým terorem, s docela milým přesahem do současnosti. Ovšem ne takovým, jak se někteří soudruzi snaží v souladu s jednotnou a jedinou správnou stranickou doktrínou demagogicky deklarovat, a sice že nelidská pakáž bez jakékoliv úcty k životu a zcela bez elementárních civilizačních návyků napadla totálně mírumilovný, kulturní a kultivovaný národ filantropických miláčků, který teď tak hrdinně brání klidný spánek Evropy, světa i galaxie, ačkoliv jeho východní části už téměř před deseti lety jasně vyjádřili zcela svobodnou vůli po sebeurčení a nezávislosti, na níž měli de jure némlich stejný nárok jako třeba Kosovo. Jenže tentokráte dobrotivé NATO, poháněné Spojenými sráči, Kyjev kupodivu humanitárně nevybombardovalo, protože by to bylo v rozporu s aktuálními geopolitickým šachy, tudíž se toho ujal ten zkurvený Mordor. A tak nelidská pakáž napadla de fuckto kulturně, historicky i naturelem tu samou pakáž, avšak obě ty pakáže se teď moderní demagogie pro klid na pastvinách spokojeně bečících přežvýkavců snaží navzdory všem učebnicím dějepisu separovat, aby stádečko nade vši pochybnost vědělo, komu fundit, a koho lze beztrestně hanobit. A to je tedy úplně stejně úsměvný manipulativní narativ, jako tvrdit, že Stalin byl Rus jako poleno, nebo že v prvním tisíciletí etničtí Rusáci odtáhli z Kyjevské Rusi, aby v roce 1991 mohla vzniknout Ukrajina. Ne, ten přesah filmu spočívá v tom, že je jen otázkou času, než se novodobá mocichtivá neomarxistická lůza Evropské Utopie a Anglosaského kokotporátního spříseženectví militarizuje a začne ty s nepohodlným názorem likvidovat nejen sociálně a ekonomicky. Taxe na tu citlivou romanťárnu hezky mrkněte, ať víte, do čeho jdete, pokud se budete jen tupě nechávat stříhat dvakrát ročně na vlnu. Hodně silné kafe, které doporučuji nevařit před spaním! ()
Kapitán Volkonogov sice ještě nebyl k smrti odsouzený, přesto uprchl - a dobře udělal. Tenhle snímek vyvolal už před začátkem festivalu kontroverze, částečně byl totiž sponzorován ruským ministerstvem kultury. Samotný obsah by však měl jeho zařazení ospravedlnit - příběh se totiž vrací do roku 1938, období předválečných stalinských čistek, jež paralyzovaly celou ruskou společnost. Volkonogov (v uhrančivém podání Jurije Borisova, kterého karlovarští fanoušci mohli chválit už loni za Kupé č. 6) je dobře pracujícím členem vojenské policie, přesto je odsouzen k popravě. Na poslední chvíli uteče a pod tíhou svědomí se rozhodne hledat odpuštění u těch, jejichž blízké pomáhal vraždit. Všeprostupující paranoia společně se sebezáchovnou otupělostí však vede k hluboké společenské mizérii, prorůstající každým jedincem. Lidé hledají ve státu jistotu, potřebují věřit tomu, že to, co se děje, dává nějaký smysl; paralely se současnou situací jsou tedy více než patrné, jak ostatně podtrhuje i u titulků použité moderní zpracování ruské lidovky. Film je místy absurdní v duchu Ztratili jsme Stalina či Chrustaljove, vůz!, nesklouzává však k vyložené vtipnosti - pouze si dobře uvědomuje, že tehdejší dění bylo tak mrazivě nepřirozené, že není možné jej podat zcela vážně. Takhle by dnes mohlo vypadat Unaveni sluncem, kdyby se Nikita Michalkov nezbláznil a umírnil svou kdysi poetickou duši. ()
Póljuško póle♫ Já nebrečim, ty brečíš. ()
„ŘEKNI: ODPOUŠTÍM TI!“… Vovku přestalo bavit vyslýchání nevinnejch občanů a protože chtěl jít do nebe… Příběh o cestě za odpuštěním, která je trnitá stejně jako ten systém. Dějově úsporný, rusky drsný. Dobrej festivalovej film, kterej ukazuje, že Rusko je v podstatě furt stejný… /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Kvůli nasazení filmu do programu 56. ročníku Karlovarského filmového festivalu protestovali ukrajinští filmaři. 2.) Thx za titule „Piorun“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
„Radši se jim vzdej. Oni to vyřeší.“ Protože mocná, všehoschopná NKVD nakonec všechno vyřeší…„Alegorické drama o neúprosné totalitní mašinérii“ snad ani dostatečně nevystihuje to, co se odehrává na plátně. Všudypřítomný strach, paranoia a nejistota, kdy si nikdo nemůže být jistý, zda nepřijde jako další na řadu v rámci „přezkoušení“, vytváří velmi působivou a stísněnou atmosféru. Postupně takřka všem ostrým a obávaným hochům z NKVD začíná být nepříjemně horko a hlavní hrdina kapitán Volkonogov není výjimkou. Jeho zdánlivě nereálný až naivní cíl zachránit vlastní duši však filmu dodává další rozměr. Jinak jde o místy až thrillerovou podívanou, které nechybí tempo, napětí a brutalita (zvláště syrově působící, poměrně nápadité mučení či sterilní a nanejvýš cynická instruktáž k jatkám za doprovodu „tlumiče zvuku“). Škoda jen, že ona repetitivní snaha nalézt odpuštění ubírá filmu směrem ke konci šťávu. Přesto snímek můžu jednoznačně doporučit, podle mého jde o velmi působivou podívanou za silné 4*. ()
Příběh se odehrává roku 1938 v Leningradu, který je prezentovaný jako ošklivé industriální semeniště stranické doktríny. Kapitán Volkonogov pomáhá přimět nevinné nepřátele státu k falešným přiznáním v „inkvizičních procesech“, ovšem svědomí jej dožene a rozhodne se k radikálnímu kroku – uprchne a hledá odpuštění u pozůstalých, které jej má přivést do posmrtného ráje. Během sledování vyvstává několik inspiračních zdrojů – motiv vykoupení připomene maďarského Saulova syna, zatímco stíhací linie, kdy je kapitánovi v patách nelítostný major, místy připomíná únikové dovednosti Jasona Bournea. V popisu tehdejší šílené doby, kdy byl každý potenciálním zrádcem s kulkou připravenou provrtat mu hlavu, je film pro změnu cynický, drsný a černohumorný. U scény, kdy místní „legenda“ předvádí, jak dokáže popravit čtyřicet lidí denně s jedinou kulkou pro každého, máme nutkání ušklíbnout se nad temnou absurditou a současně nás mrazí. Občas jde o podivný žánrový mišmaš a scénář má díry v logice, ale na dvou hodinách má Kapitán Volkonogov uprchl výborné tempo a nabídne svěží alternativu ke konzervativním hollywoodským konkurentům. ()
Zbytečně dlouhé a místy poměrně utahané, nicméně má to i světlá místa. ()
Veľké stalinistické čistky a priestor pre tých bez svedomia. A len výnimočne sa nejaké svedomie prejavilo a o takom človeku je tento film, ktorý podľa mňa zbytočne zasahuje až do absurdity. Privítal by som viac reality, pretože tá sama o sebe bola výnimočne krutá a bolestivá. Preto nerozumiem, prečo tak ťažké obdobie potrebujeme popretkávať čiernym humorom. Dostali sme tak nakoniec príbeh o vykúpení, kvapku thrilleru a filozofické pojednanie o vypínaní a zapínaní svedomia bez jednoznačnej odpovede. ()
[vzpomínky na LFŠ] Šikovně uchopená aktualizace ruského strachu, kdy oněmi všudypřítomnými strašáky nejsou již v auťácích poschovávaní muži v kloboucích, ale naposilkovaní plešouni v teplákovkách. Baví mě skutečnost, že stalinistické období Sovětského svazu je pro všechny natolik nepochopitelně bizarní etapou dějin, že příběhy z něj schovávají do komedií, nespolehlivých vypravěčů či jako v tomto případě, do sureálna s červenou vzducholodí nad hlavou. ()
Chvilku mi trvalo zvyknout si na kostýmy NKVD a jejich holé palice a když se mi to konečně povedlo, začalo to být jako na houpačce. V jednu chvíli film nabízí neuvěřitelně silné scény umocněné jak výkonem Jurije Borisova, tak neosobní bezcitností státních zabijáků a v tu druhou film nabízí jen artovou nudu jakdo obrazu, tak co do dialogů. Tohle asi nebyl úplně film pro mě. 50% ()
Kurva, nálož! Drtička jak pes!!! Na velkém plátně absolutní mazec! LFŠ UH 2022. ()
Byť je film zasazený do roku 1938, téma je více než aktuální. Svižně plynoucí film plný násilí, ale urputně hledající vykoupení. KVIFF 2022 ()
Nechal som sa zlákať vysokými hodnoteniami, ale akosi som tomuto filmu neprišiel vôbec na chuť. Scenár bol síce fajn, ale to spracovanie bolo na môj vkus také mdlé, bezemočné a ťažkopádne. Celkovo mi to dobové prostredie predvojnového Leningradu plného propagandy a exekúcie bolo poriadne nesympatické, a o strohých dialógoch ani nehovorím. Typická severská chladnosť je nič oproti tejto ruskej mrazivosti... ()
Rusko bylo, je a vždy bude brutální stát s nelidskou politikou a Kapitán Volkonogov uprchl je toho zdárný interpretátor a nabízí poetickým způsobem individuální, pravděpodobně smyšlený příběh člena tamní ruské "STB" a jeho snahu o vykoupení a odpuštění. Režijně je to velmi povedené, řemeslně jakbysmet, herec Juraj Borisov je vždy v mém festivalovém hledáčku a citlivá taktovka režisérského páru funguje a snaží se zachytit lidskou stránku v poměrně kontroverzní látce, na kterou by se ale nemělo s ohledem na dnešní dění hledět negativně. Filmařsky to byla slušná lahůdka a čistokrevná indie festivalovka, takže já jsem spoko. KVIFF 2022. ()
Dost drsná záležitost bez jakýchkoli příkras, kdy jedno kolečko soukolí odhalí, v čem se vlastně nachází, a rozhodne se odejít na cestu vykoupení, ze které není návratu. Že si to Rusáci natočili sami o sobě, je asi ten nejpřekvapivější fakt. 85% ()
Konečně trocha sebereflexe ze strany Ruska pokud jde o velký teror. Sice nejde o extra vrchol, ale pozorný divák si odnese pár příkladů toho, jak to v tomto období mohlo ve Svaze vypadat. Herecké výkony dobré, ale co se hodně líbilo bylo prostředí. Na nic si absolutně nehrálo. Čili rozhodně můžu doporučit, člověk výběrem tohoto snímku nic nezkazí, spíše naopak. A to to chtěli Ukrajinci ve Varech zakázat... ()
Příběh se odehrává v roce 1938 v době obrovských čistek NKVD a vraždící mašinerie jedou na plné obrátky. Kapitán V. pozná, že je teď řada na něm a prchá. Ví, že je jen otázka času, než ho dopadnou. A aby nezakusil muka pekelná, musí mu alespoň jeden člověk odpustit jeho činy. Vadilo mi, že to nedělal z lítost nad oběťmi, ale jen kvůli sobě. Vůbec nepochopil, co těm lidem provedl. // Kulisy umělé - opravené domy atd. Moc to neladilo. ()
,,Už jsem ve straně od roku 1918, nemohla bych dostat ten byt?" Troufla bych si říct, že to je tak nadčasové a Rusové tohle umí, jasně, sekunduje tam i Francie, ale ono to lidství a nelidství a totalitní fanatismus je to doslova národnostně univerzální. Je to naturalisticky prorocký film. Bohužel tahle dílka vždycky narážela, protože tupí cenzoři si to vtahují na sebe a mají tendenci trestat autory, to je důvod proč už velký prorok Dostojevský musel svého inkvizitora umístit do Španěl, aby ho neposlali minimálně na Sibiř. Ani se nedivím, že už zase ukrajinský velvyslanec to označuje za propagandu a zase by to nejraději zakázal, tihle lidé nechápou umění, to je prostý fakt, ale zase vždycky byli a budou(minimálně dokud neskončí dějiny světa a nenastane ráj na zemi) jak říká jedna moje známá ,, vo magora nezakopneš..." ()
[KVIFF 2022] Námět skvělý. Hlavně se skvěle člověk chytí do atmosféry díla. Stalinovo Rusko rudé jak kaťata a mikiny a sen o vykoupení, kterému se v tom samém Rusku člověku moc nedostane. Skoro je až s podivem, že film byl vládou posvěcen. Protože to, co se tam děje má jasné okolí. V moment, kdy do filmu začne vstupovat trochu ona ezoterní manýra, tak je nejednou člověk skeptický, ale ten film s tím nějak i ulehne a sedne si. Jasně, jsou tam trochu infantilní momenty říznuté směšností, ale nic to nemění na faktu, že ten film v mé hlavě i po tolika dnech zraje. Stejně jako Borisov, ze kterého stává viditelný a nadějný herec. K tomu po dlouhé době ruský film, co mi dává smysl. ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (viac)