Pojďte pane, budeme si hrát

Protože sem byl malý a hloupoučký vadil mi ten jeho "brácha "šizuňka, dneska už vím že tu lekci potřeboval :-) Medvídci si vykají a oslovují se pane.Přesto že hned v prvním díle dojde k objevu že jsou bráchové a utvrdí to tyknutím a zvoláním "to znamená ty kubo, že mi dva jsme bráchové". Přesto si celý seriál dál vykají. (15.02.2020)

Jako dítě mě to nebavilo, navíc se mi nelíbilo, jak ten větší využívá toho malého, a proměny obou medvědů mi přišly skoro strašidelné. Jako dospělému mi to naopak přijde vynikající. Ta hra s fantazií bez zábran a jemný humor! Ve srovnání se současnou dětskou tvorbou to nemá obdoby. Ale přesto - je to pro děti a tak je třeba zohlednit, jak jsem to viděl tehdy. (05.03.2019)

Sice jsem měl už od dětství pochybnosti o tom, že by se ten malý trouba nechával tak setrvale využívat tím větším manipulativním podrazákem, sobcem a - když nebylo po jeho - sabotérem (v dětství jsem tomu samozřejmě říkal jinak;)), ale co naplat, díly ve kterých táhnou za jeden provaz jsou dokonalé. Pan Pojar svými několika výtvarně svébytnými postupy vytvořil za pomoci hlasů pana Deyla a později pana Filipovského úžasně imaginativní zábavu nejen pro děti. A hudba, samozřejmě hlavně titulková skladba, Wiliama Bukového je nezaměnitelná. Tedy byla, do doby než ji ukořistila nejmenovaná půjčovací - podle způsobu prezentace svých produktů - v podstatě charitativní organizace:P Plnou palbu medvědům dát nemůžu, ale klasika to nepochybně je. 80% (25.01.2015)

Břetislav Pojar byl geniálním autorem filmové tvorby pro děti. Svět loutek byl jeho doménou, které vládl neohroženě a přesvědčivě šibalskou rozverností a dovádivou vynalézavostí. Jeho medvědi, v neumdlévajícím bratrském sváru škádlivého soupeření, jsou pro mě nejúchvatnější animovanou dvojicí. Jsou ztělesněním synonyma dětského filmu. Jedenáct rozdílných a osobitých kousků mozaiky vyniká nápaditostí s urozeně vzpřímeným postojem, s neuhasínající jiskrou představivosti v oku a s upřímnou radostí ze života v srdci. Přirozeně využívá měnících se podmínek k absolutnímu triumfu fantazijní kreativní vitality. Neumdlévá se v rozveseleném hemžení křídel tanečního mumraje slov, barev i pocitů a každý okamžik se rázem stává dílkem neuvěřitelného dobrodružství rozmanitosti a výjimečnosti a tolik potřebnou životodárnou oázou uprostřed každodenní běžnosti. Nemalou měrou se na nezaměnitelné podobě medvědích radovánek podílel svým hlasem Rudolf Deyl ml., a pozadu za ním nezůstal ani František Filipovský. Jako malého neposlušného chlapce mě spolehlivě znehybněli před starobylým televizním přístrojem v náhlém oněmění úžasem. I dnes na mě erupce nápadů a vynalézavé kreativity dopadá osvěžujícím, okouzlujícím i inspirujícím způsobem. Jemně a nakažlivě s vrozenou elegancí, která již svou přítomností vzbuzuje pozornost a zájem. I se starým děravým hrncem s jedním uchem a nerudně šklebícím se škrpálem bez tkaničky lze podniknout vzrušující výpravu do nezmapovaných končin panenského tajemství života. Schopnost správného uchopení představivosti je nezbednými medvědími bratry prostřednictvím vrcholných tvůrčích hrátek vsazována do každého malého človíčka a rozvoj může počít bujet do bohaté rozložitosti dovedností a umění. Má své stálé místo, nikdy nezestárne a každou chvíli ohromí nové i staré. Pro mě, jednoznačně, představuje série jeden z vrcholů animované tvorby a nehynoucí slávy Studia bratří v triku. (14.05.2017)

Tenhle večerníček nikdy nepatřil k mým oblíbeným. Jako dítěti se mi nelíbila animace, přišla mi smutná. No a především mě štval ten větší medvěd, který byl pěkná potvora a jen menšímu a důvěřivému medvědovi škodil. Když jsem se po mnoha letech mrkl na pár dílů s dcerkou, jen jsem se utvrdil v mém názoru a osvěžil si mlhavé vzpomínky. Navíc se nelíbil ani mé dcerce a po pár dílech jsme s ním skončili. (08.07.2021)