Tokyo Ghoul

Zdravíčko. Nedávno jsem zas viděl klip z anime Tokyo Ghoula a jako čtenář mangy jsem se opět rozbrečel nad tou imitací dobré adaptace, co jsme dostali. Sepíšu zdě několik věcí, co v anime jsou příšerně udělaný a v manze mezitím naprosto skvěle. První problém je samotné studio. Studio Pierrot. Je známe hlavně jako tvůrce anime Naruta a Bleache. A pokud jste viděli aspoň část jednoho z zmíněných anime, tak víte, že animace není jejich silná stránka. Vlastně, oni obecně těch silných stránek moc nemají. Jsou ale mistři v tvorbě fillerů, aby si co nejvíc natáhli watchtime a profit z figurek. Zde je citát z jednoho fóra. "It’s Studio Pierrot. You know, the geniuses who made widely accepted anime like Naruto Fillerpuden and Bleach (my eyes out i hate this filler). It was an easy way to make a quick profit, simple as that." Taky si můžete všimnout, že se zaměřují na šónen anime, což je další problém TG anime. Studio Pierrot udělalo z brutální seinen mangy s deep myšlenkou a nádherným art stylem a symbolikou, kde ghúlové žerou lidi a trhají si končetiny, mutují a žerou jiné ghúly... Prakticky cenzurovaný fighting šónen anime s trash animací, trash příběhem a trash dabingem. K přirovnání, udělali z Berserka My Hero Academia se zombíky. Myslíte, že to nejde udělat dobře? Přesně tak. NEJDE. Další velký problém je délka anime. Víte, Tokyo Ghoul série má přibližně 320 chapterů (přesně 144 původní mangy, 181 :RE (pokračování) a 17 chapterů light novely + dva asi 20 stránkové spin-offy = +-365 chapterů), což je hodně k zadaptování. Některé jiné studia by vytvořila klidně 4 série a dva filmy k adaptaci tak velké franšízy (skvělý příklad je studio MAPPA/WIT, které k Attack on Titan vytvořilo snad 6 plnohodnotných sérií plus několik filmů). Víte, kolik má Tokyo Ghoul anime dílů k zadaptování 365 chapterů? 50 dílů. Padesát dvaceti minutových dílů.  Pár příkladů. Jeden z těch nejlepších šónenů současnosti, Jujutsu Kaisen, má momentálně jednu kompletní sérii a film. Zadaptovali do 24 epizod a filmu přibližně asi 66 chapterů mangy. Kolik toho za podobný watchtime zadaptoval TG? 160 chapterů. 2,5 krát tolik.  Pak tu mám ještě jeden skvělej příklad. Fullmetal Alchemist: Brotherhood adaptuje v 64 epizodách 116 chapterů mangy. Poměr 1 ku 1,8. Tokyo Ghoul má poměr 1 ku 6,4. Jedná se o přibližné hodnoty, ale vidíte rozdíl. Ano, FMA:B má technicky jeden filler, ale to je přijatelná odchylka. A teď přichází ta funny část. Animace. Jo, anime obvykle mívají trochu horší artstyle než předloha, ale nemusí to být nutně pravda. Třeba MAPPA dělá často stejně dobrý, možná i lepší artstyle, než má předloha. Ale u normálních anime je znatelně horší, viz Boku no Hero Academia nebo právě Tokyo Ghoul. K představě přikládám dvě fotografie porovnání manga artstylu a anime artstylu. To ale nekončíme. Důležitá součást anime je boj. Přece jen, jedná se o fighting seinen s speciálním bojovým systémem. K tomu vám musím lehce vysvětlit lore TG. Tokyo Ghoul má, logicky, ghúly. Ti se od lidí odlišují, co se stylu boje týče, svým "drápem". Jedná se o vyčnívající kus těla tvořený ze speciálního ghúlího orgánů, který pohání "RC buňky". Prakticky, pokud ghúl narazí na nebezpečí či je aktivován jeho "rampage mód", tak se RC buňky v těle ghúla znásobí a z orgánu se vytvoří výčnělek sloužící k boji. Ty se liší od ghúla ke ghúlovi, ale rozlišují se do základních tříd, jako jsou třeba "perutě". Ty se liší stylem boje. Některé jsou silně na útok zblízka, ale jsou pomalé (tank type). Některé jsou třeba velmi slabí na útoky zblízka, ale mají "smršť" z RC buněk, čímž můžou ochromit nepřítele z dálky a jsou rychlí (archer type). Tyto třídy mají hierarchii, přičemž některá třída je uzpůsobená na boj s některou a jiná zas ne. ÚPG (Úřad pro Potírání Ghúlů) má takzvané inspektory, které jsou vybaveni "quinque" [kvínkvé]. Jedná se o zbraně dělané specificky z ghúlích orgánů, přičemž se částečně zachová bojový styl ghúla, ze kterého pochází. Zde platí ta samá hierarchie jako o ghúlů, ale jedná se typicky prostě o příruční zbraně. Všechny tyto drápy a quinque jsou v manze hodně zvláštně nakreslené a představují takový nestabilní červený organický prvek, který se chová hrozně specificky a zvláštně. Tak a jak tenhle systém zadaptovali? Prostě jsou to červené křídla nebo končetiny profesora Octávia ze Spidermana, co jsou fakt silný. Ano, nedělám si srandu. Nejen, že divákům většinu z tohohle systému nevysvětlí (prostě to tam je), ale taky naprosto zmrvili tu krásu organických zbraní. Ono nejde moc slovy popsat, jak měly drápy vypadat, ale v anime je to naprosté zklamání.  A přichází snad nejdůležitější část. Příběh. Víte, Tokyo Ghoul je tragický příběh. Je to hodně symbolický příběh o pomíjivém přátelství, utlačování lidských bytostí, segregaci, hromadném vyvražďování a konstantním strachu z úřadů. Ghúlové totiž oplývají dosti specifickým znakem - nemůžou jíst nic jiného, než lidské maso. Zní to otřepaně a ano, prakticky to jsou chytří zombíci. Ale vyslechněte mě. Manga tento fakt pojímá strašně hezky. Ghúlové často chtějí žít naprosto normální lidský život, ale kvůli svým potřebám jednoduše nemohou, takže se uchylují k zabíjení. Někteří jsou prostě psychopati a zabíjejí pro potěšení, ale někteří vůbec zabíjet nechtějí a třeba sbírají mrtvé kusy těl z lidí, co spáchali sebevraždu a podobně. Samozřejmě se jedná o mnohem hlubší příběh a problematiku, ale pokud ji chcete poznat, tak si přečtěte mangu sami. Vážně to za to stojí. Naše hlavní postava, Ken Kaneki, při nešťastné náhodě získá ghúlí orgán a nemůže tak už normálně jíst jako člověk. Stane se z něj poloviční ghúl. Prvně tomu nechce věřit, ale nakonec se musí smířit s faktem, že je ghúl a využije to k tomu, aby chránil své blízké (na což je v manze obecně velký důraz a je to zkrácená charakteristika Kena Kanekiho - ten, jenž potřebuje ostatní chránit, protože chce, aby ho lidé měli rádi). Během TG příběhu ho potkají různé důležité chvíle a strasti a celý jeho příběh budete hltat plnými doušky až do samotného konce. A pak tu máme anime. Svět? Pokud si vážně myslíte, že by vám ho vysvětlili, tak se šeredně pletete. Oni nejen, že vám ho neřeknou. Ale oni ho zjednoduší na "inspektoři bad, ghúlové dobrý", protože MC je ghúl. Všechen ten systém inspektorů a ghúlů? Všechna ta věda a zajímavý plotpointy? Na to zapomeňte. "Prostě to tak funguje, tak se tím netrapte" je hlavní motto celého anime. Příběh? Extrémně ořezaný. Víte vy co? On není jen ořezaný. On je vyrvaný z kontextu. Je to, jako byste zamíchali puzzle, vyndali polovinu a snažili jste se seskládat celý obrázek. Bez okrajů, středu a čehokoliv, co by je spojovalo. Prostě náhodné kousky puzzle. MC dělá náhodné věci, protože je prostě Ken Kaneki. "Proč jsi právě šel sem?" "Vím já? Prostě jsem chtěl. A hele! Záporák!". Ano, v anime jsou prostě záporáci, i když celý point příběhu je, že zde není zlo ani dobro. Anime ale prezentuje některé postavy za ty prostě špatné. Nevysvětli vám, proč to dělají. Prostě jsou to ti zlí a to je všechno, co dostanete. Co takhle dabing? Ha, velice vtipné. Vážně jste si mysleli, že by Japonci vytvořili dobrý dabing k japonskému příběhu? Ani náhodou. Všechny postavy zní špatně. Je to vlastně tak špatný, že anglický dabing je mnohem lepší. Postavy mají doopravdy nějaký cit v hlase a projevují emoce. Docela cool věc, co by dabing měl mít. Pro porovnání vkládám nejznámější anglické dabing momenty, které i zní, jako kdyby vzešly z mangy. Nakonec odejdete z anime s tím, že jediná dobrá věc je OST. Ano, opening k prvnímu dílu anime je skvělý. Nejen, že je nádherně nazpívaný, ale text perfektně znázorňuje to, co manga chtěla říct o postavě Kena Kanekiho. Škoda, že v anime o těchto věcech není ani zmínka.  Takže tohle je Tokyo Ghoul, vážení čtenáři. Naprosto skvělá manga zničená anime do takových rozměrů, že jako manga fanoušek brečím jen při pomyšlení na adaptaci. Jediná naděje je reboot, který, právě kvůli tvůrčímu studiu, které drží práva, nikdy pravděpodobně nevznikne. Ale tonoucí se stébla chytá, že. TL;DR: Nedívejte se na anime. Všechno, co mohli, pokazili a původní epický příběh zhyzdili do takových rozměrů, až je mi z toho smutno. (15.07.2023) (menej) (viac)