Modular

Pokračování série "Rascal does not dream of" neslo mnohé očekávání, vzhledem k fenomenálnímu předchozímu filmu, jež oplýval nejen úžasným soundtrackem, animací a dabingem, ale i nevšedním příběhem a skvělým vyprávěním. Co ale pokračování? No, řekněme, že pokud jste očekávali něco na stejné notě jako posledně, tak budete lehce zklamáni. Tento film, velmi volně přeložený jako "Mizera nechce, aby jeho sestra roztáhla křídla", prezentuje příběh Sakutovy sestry a její cestě za svou vysněnou školou. Oproti ostatním dílům této série se snímek distancuje od anomálna a tajemna "Mládežnického syndromu" a poskytuje pohled na poněkud normální strasti mladé dívky, jak se pokouší vyplnit očekávání svých nejbližších, ale zároveň splnit si své sny. A ano, tento film obsahuje tuto cestu velmi hezky pojatou, avšak ne tak srdceryvně, jako to bylo minule. Animace je poněkud slabší, neohromí tak moc. V jednu chvíli se zdá, že snímek jenom propaguje distanční vzdělávání, což není nutně špatně, ale po pár minutách si začnete říkat, jestli to prostě jen není placená propagace, což, překvapivě, není. Jen je scénář pojatý poněkud zvláštním stylem. Postava Mai a Sakuty jsou taktéž zpracovány poněkud slaběji než u předchozích dílů, jejich vztah není tak výrazný a zdá se odtažitý. Pokud se ale podíváme na stránku dramatičnosti a soundtracku, tak snímek nijak nezklame. Dramatické scény lze snadně rozpoznat a jsou velmi dobré, přičemž je doplňuje, jako ostatně celý seriál, úžasný hudební doprovod, který vždy perfektně dovykreslí atmosféru děje. Bohužel, to nestačí, aby se dalo snímek považovat za perfektního nástupce minulého dílu. Film není špatný, to vůbec ne, ale je slabší, což bylo lehce zklamávající. 6/10.

Občas dělám dobrá rozhodnutí a spontánní zhlédnutí tohoto snímku je jedním z nich. To takhle sedíte na gauči, projíždíte Netflix, zaujme vás upoutávka a pustíte si to. A i když od toho nic moc nečekáte, tak se z toho vyvrbí vážně hezký atmosférický film. Popravdě, překvapilo mě, že to má tak nízké hodnocení. Film si hodně zakládá na nostalgii, pocitu devadesátek a starých dobrých časů na střední. A to je vážně příjemná atmosféra. Pomalý, ničím neuspěchaný děj doprovází dojemné scény hlavních postav za lehkého hudebního doprovodu. Vážně pěkné! Člověk by ani neřekl, že se jedná o snímek studia Ghibli, ale je tomu tak a na animaci to lze lehce znát. V žádném případě se nejedná o perfektní snímek, příběh je přeci jen občas zvláštní, konec velmi klišovitý, ale i přes to je velmi milý film, na který jsem se rád podíval. 7/10.

Opět jsem odešel z kina naprosto zklamaný. Nečekal jsem od tohoto snímku mnoho, ale stejně, jako u původní filmové trilogie Hunger Games je film oproti knížce nejen hodně slabý, ale rovnou špatný. Vezměte úžasně napsanou postavu, jejíž celý charakter zakládá na faktu, že svou opravdovou osobnost skrývá pod pokličkou a doopravdy ji můžeme zahlédnout jenom v jeho myšlenkách, odstraňte tu myšlenkovou část, nechte tam jenom tu přetvářku a hoďte ji do filmu! Skvělý nápad. Ou, vypadá to, že se nevejde většina důležitých scén do scénáře, co s tím uděláme? Serte na to, vymažte je a několikakapitolovou scénu shrňte v 5 minutách, kde se emoce na postavách budou přehrávat, jako kdyby někdo přepínal kanály na televizi. Prostě proč? Film neuvěřitelně trpí na tempu a scénáři, který absolutně nefunguje, když adaptuje tak obrovskou knížku. Chování postav nedává smysl a většina poetična prostě zmizí, přičemž z toho udělají jen velmi špatný muzikál. Jo, ta adaptace písniček je fajn, ale opravdu to nezachrání zbytek filmu. Jediná další dobrá věc, co mě na filmu zaujala, jsou kulisy. Panem a Dvanáctý kraj jsou vyobrazeny dost věrohodně a zajímavě. Škoda, že to nestačí. 3/10.