Asteroid City

Přestože forma dokáže obsah často zastínit, tak by rozhodně neměla být upřednostněna na jeho úkor. Obzvláště u filmu Wese Andersona. Přesně proto jsem si po opuštění sálu položil otázku: „Co tím chtěl autor říci?“ Odpověď moc nemám, kupa zajímavých motivů a postav je sice luxusně zabalena, ale divákovi toho tolik nepředá, o nějakém napojení už vůbec nemůže být řeč. Hodil je tam trochu ladem a skladem. Spojení divadelní hry a pozadí jejího vzniku je sice svěží nápad, ale v konečném důsledku celou soudržnost spíš rozbije než pozvedne. Nevadí, snad Wes dostane wakeup call a vrátí se příště ve staré formě (24.06.2023)

Mimoriadne premyslená kompozícia záberov, výrazný vizuálny štýl a množstvo s chuťou hrajúcich celebrít - i vďaka tomu pôsobí Asteroid City viac než dobre prostredníctvom nehybných obrázkov videných niekde na internete. Vôbec však nefunguje ako film so zmysluplne načrtnutým príbehom, hmatateľnými postavami či nejakou hĺbkou a vlastne mi ani nie je jasné, čo sa týmto neživotne pôsobiacim cvičením Anderson snažil povedať. (17.07.2023)

Tentokrát jsem již podle odezvy nečekala žádné zázraky. Wes je můj oblíbenec, ale musím říci, že tento film opravdu nepatří mezi ty jeho nejlepší. Bohužel forma zvítězila nad obsahem až moc a ani herecké hvězdy to nezachránily. Divadelní pojetí bylo opravdu hodně silné. Různé vtípky byly zavaleny velkou spoustou slov...U mne tedy lepší průměr. (09.11.2023)

Wes Anderson kdysi skrze svoji svojí svébytnou dollhouse formu přilákal diváky k příběhům o různě polámaných lidech snažící si zachovat svoji hrdost a sebeúctu navzdory tomu, že něco se mění. Poslední dobou se více uzavírá do svého světa projekcí, vzpomínek a představ, kde si vše filtruje tou svojí specifickou krajinotvorbou, ale diváci ho teď pomalu opouštějí, stěžujíce si právě na tu formu, která je k němu prve přitáhla. Příznačně se tak stává typickým protagonistou svých filmů. Tedy postavou, která kdysi na tvůrčím vrcholu si kolem sebe vytvořila bizarní mikrosvět, který se čím dál více uzavírá do sebe, on samotný ztrácí přízeň diváků i kritiků, ale přesto se všemi silami snaží udržet si tu vlastní vybudovanou platformu k vyprávění osobních příběhů, ačkoli mu možná již přináší více strastí než slastí. Asteroid City dokáže iritiovat tím, kolik je tam nevyřčeného navzdory tomu, jak jsou jeho postavy přímočaré ve svém jednání i vyjadřování a všudypřítomná robotičnost působí, jakoby v dalším filmu měli mít už všichni herci přímo zaražený v zadku natahovací klíček. Zároveň je to však v rámci Andersonovi tvorby vzácný snímek tím, že má přímý vztah k současné realitě - vypráví o tom, že v 50. letech přistane před očima několika lidí mimozemšťan, ukradne meteorit a odejde, přičemž pro všechny ty lidi se vlastně nic nemění a oni se horko těžko snaží v sobě probudit to očekávané nadšení a zaujetí, které by z dané situace mělo vzejít. Svým vlastním způsobem tak popisuje pocit mnohých v posledních letech, kdy po několika world-changing událostech od pandemie, přes počínající třetí světovou válku až po první viditelné projevy klimatických změn, je mnoho lidí překvapeno s tím, jak bojuje spíše s pocity vlastní apatie, nenaplněnosti a osobním selháním. Hledání pojítek mezi padesátými lety, jako nejzkurvenějším obdobím v zásadě everywhere, a současností bude teď chvíli asi hip. "It's been a great ten years Schubert and I don't regret a second of it. Clark still loves you. I still love you." "But not like before?" "But not like before." (21.09.2023)

Wes Anderson je bezpochyby režisér s ryze osobitým stylem, který z každého jeho snímku činí diametrálně odlišný zážitek. Avšak pokud tvůrce i po letech nepřináší žádnou i sebemenší inovaci, i ten jeho slavný poznávací rukopis začne po chvíli působit tak nějak vykořeněně. Nechápejte mě ovšem špatně – na Asteroid City všechny jeho typické trademarky fungují dokonale, nicméně se mi zdá, že tentokrát tak trochu zapomněl na práci s postavami, které se zde "protáčejí" bez nějakého hlubšího smyslu. Je to vážně velká škoda, jelikož přehršel hereckých hvězd a jímavé příběhové podloží slibovalo vydařenou podívanou vybočující se zaběhlých filmových standardů. Tak snad příště! „You can't wake up if you don't fall asleep.“ (28.07.2023)