Asteroid City

Taky si s každým dalším filmem Wese Andersona kladete otázku: „Bude to tenhle film, kdy si řeknu, že už je to nuda? Že je to ohrané? Že už se nic nového nedovím a nemá význam ho sledovat?“ Dobrá zpráva! U tohohle filmu si to neřeknete. V Asteroid City je opět hromada toho, na co jste zvyklí a co od Wese Andersona čekáte: propracovaný vizuál se spoustou dokonalých drobností, na kterých pookřeje vaše oko i srdce, luxusní herecké obsazení, i v těch nejmenších rolích (Jeff Goldblum) a ty role napsané tak, že postavy mají co hrát a ukázat svůj potenciál, dokonalé dialogy až na pomezí dada, příběh, který to krásně rámuje a nad to všechno ještě vrstva navíc. Tak jako Anderson v minulosti podrobil důkladnému průzkumu žánr dokumentu (Life Aquatic with Steve Zissou, nebo reportáže (The French Dispatch), pustil se nyní do rozboru divadelní hry. Od jejího vzniku, až po uvedení na prkna, která znamenají svět. Svět fikce je tedy doplněný „opravdovým světem“, ve kterém vzniká a je to velice povedená kombinace. Obsazení herci mají dvojnásobnou možnost ukázat, co v nich je, a jak může být herectví absurdní. Klasické Andersonovi herce vůbec nebudu jmenovat, ale víc a víc se mi líbí Scarlett Johansson. Skvěle hrály i všechny dětské role, což se často nestává. Příběh je sice o smrti, ale smála jsem se přesto od začátku do konce. A nebyla jsem sama. Není divu, když ve chvíli, kdy si myslíte, že absurdnější už to být nemůže, se ozve: „Já nejsem v téhle scéně?“ Kupujte lístky, jděte do kina, užijte si to. Doporučuju všem. 👍 (24.06.2023)

WTF??? Přiznávám, že tohle je moje první seznámení s tvorbou Wese Andersona. A po tomhle filmu můžu konstatovat, že asi taky poslední. Dle obsahu jsem očekával úplně něco jinýho než mi nakonec bylo nabídnuto. Navíc mám asi taky úplně jinou představu o tom co je vtipný a o tom co je komedie. Tohle rozhodně NE. Sledovat tenhle film a vůbec ho dokoukat pro mě bylo doslova utrpením. Tvorba Wese Andersona evidentně nebude nic pro mě. (16.07.2023)

V posledních pár letech se mi Andersonův styl začíná okoukávat a příjde mi, že jeho filmy už moc ničím nepřekvapují. Vždy se jedná o fajn podívanou, která má svůj humor, uteče, překvapí obsazením, vyflexí stylem a pak to skončí. Vždy jsem si u toho však něco dokázal najít: Isle of dog - téma a animace, Moonrise kingdom - poetika postav, French Dispatch - Hraní si s formáty  a posouvání stylu na pomyslný strop (překvapivě tohle mi dost sedlo a jako jeden z mála to hájím) Grandhotel Budapest - super scénář a postavy. Ačkoli mě to každým filmem bavilo méně a méně, vždy jsem si na tom něco našel a každý film měl pro mě nějaké opodstatnění. Asteroid City je však první film od Wese, který mě kompletně minul… (15.06.2023)

Moudří lidé z Cinepuru, ale aji běžní smrtelníci z řad zdejších komentátorů se leckdy shodují v tom, že Wes Anderson se opakuje, vykrádá sám sebe, že za oním byť stále specifickým, originálním a úžasným vizuálem se nic hlubšího neskrývá, jinými slovy, že líbivá naleštěná forma nemá obsah, ba dokonce, že postavy jsou plochými loutkami... já říkám, nechť si Anderson hraje, vždyť je to krásné. Mě tyhle roztomilé malé světy, kde má každý detail svůj význam, kde je mizanscéna vybroušena k dokonalosti a barvy hladí po oku, neskutečně baví. Do toho prolamování čtvrté stěny a pár vtípků jako vystřižených ze scénáře Monty Pythonů, me gusta. (29.08.2023)

Anderson natáčí filmy stylem, zaprvé velice osobitým, zadruhé ale velice ukázkovým. Jak? Já si prostě musím úplně představovat, tak si vzal slova co se barev a kompozice týče ve filmové škole až přespříliš k srdci a začal to dělat naprosto ukázkovým způsobem, který ale (chtěně) působí jako velkolepá dobře udělaná parodie na všechna pravidla filmařiny, uměleckých filmů ale především. V každém jeho filmu je úplně vše, co se umělecké filmy mívají a jeho parodie na tento styl je prostě neuvěřitelně chytlavá... teda, jak pro koho. Já viděl prakticky všechny jeho filmy (snad krom dvou) a stále nemám dost. Ale pro někoho už to bude moc. Ale tak ať prostě na to ty lidi nelezou, když to nedávaj. Ale zpět k tomu co chi říct. Prostě Wes Anderson je strašně puntíčkářský co se tvorby týče a každý jeho záběr či dialog je perfektně udělán a promyšlen do posledního detailu. A to se mi opravdu líbí. Je to prostě dokonalé. Stejně jako tento film, co se dle mého názoru dokáže rovnat jeho nejlepším počinům jako třeba Grandhotel Budapešť. Jediná vada na kráse tohoto filmu a Andersonova stylu, co stále opakuje při hromadě svých novějších filmu (Grandhotel a Depeše) je ta, že se snaží svůj styl vyprávění a dialogů a tohohle všeho napodobit jako styl nějaké určité věci. V Grandohtelu to bylo vyprávění a rozhovory jak z knihy se všemi těmi absurdnostmi a mimickými pohyby, v Depešy zase jako noviny... však zde to mělo být jako divadelní hra a tam tkví ta nástraha. Totiž každý jeho film je jako divadlo, tudíž jen na to více upozorňovat mi přislo kapičku zbytečné. I když neříkám, že prostřihy na tvorbu divadelní hry mě nepobavili. Rozhodně bych je nevypouštěl (už jenom proto, že vlastně jen kvůli nim tam je Waltuh). Ale jinak stále pecka. Kamera, výprava, scénář, hudba (s nejlepším countrym co jsem kdy slyšel), herecké výkony (nejlépe obsazený film součastnosti!)... prostě vše, a já to naprosto žeru. Miluju tenhle film. Bohužel musím kvůli pár až přespříliš absordnustem (Jeffa Goldbluma nemyslím) a trochu tomu stylu vyprávění snížit lehce známku. 9/10 více ZDE: (27.06.2023)