Šílený bůh

Polarizující ve své vlastní dimenzi. Něco jako extrémnější verze Švankmajera. Noční můra, kterou je těžké hodnotit, něco tak odlišného, speciálně, když Phil Tippett není filmař, v pravém slova smyslu, či scénárista, s chytře vypointovaným příběhem, ale čistě a jen génius stop motionu, který dokáže vaše oči zahltit a nechat vás cítit. Koukám, že víc něco pro někoho jako jsem já, kdo se vizuálnem a pocity zabývá na prvním místě, a to jak je něco vycepované, vypointované, zábavné, nebo logické, řeší až později. Vizuálně a pohlcením je tohle skutečně orgie, na jakou jen tak nenarazíte. A je šílený si říct, že něco, co někdo měl tři dekády ve vývoji zhltnete za slabou hoďku a půl. (12.03.2022)

Tvůrce a Bůh.¬         Světy, kterými nás provází Tippettova klasická (tj. ne digitální) animace v jeho celovečerním, převážně animovaném snímku "Mad Mag", jsou děsivé: plny šíleností, zrůdností i zrůd a také chorobného snění ukazují ruku Tvůrce přímo v chodu její tvorby zvrácených, vyvrácených světů, v nichž jedinými světly jsou planoucí oči děsů a rozžhavené magma pecí. Bůh suď, proč nám Tippett odkázal pekelný tikot času místo rajské zahrady s vůní květin a jasem čistého nebe — buďto je takový Tvůrce sám, a nebo je takovým Svět. Ale protože sám jsem kdysi patřil na podobné výjevy, přikláním se ke druhé možnosti. Spouštěčem hnusných obludností není Tvůrce sám.¬                 Troufnu si tvrditi, že za dvacet třicet roků bude Tippettův "Šílený bůh" míti srovnatelné místo v dějinách kinematografie, jako má Vertovův "Muž s kinoaparátem" z r. 1929 nyní, už od doby poválečné. Tedy víc než kult: doklad. O kulturně-technickém vývoji; mezník mezi zbytky analogového a digitálním světem.¬                 Pro zvýšení účinku mohl býti snímek o nějakých deset minut kratší — tím by se i přiblížil délkou Vertovovu počinu. (26.06.2022)

Subjektivně vzato bych býval byl raději, kdyby to zůstalo pouze v animované rovině a obešlo se bez občas zbytečně prvoplánového trkání (zejména to nácíčkování už začíná být poslední dobou opět dosti otřepané), nicméně přesto je třeba poznamenat, že není houbař jako houbař! Když se třeba takový Zack jal vizualizovat výhřezky své fantazie, šlo o rozhodně lepšího štědrovečerního kubu než v případě posledního počinu jistého Villného pána, kterému po vynikajícím Bledém Ranrovi opět zduřelo ego tak, že se jal sebestředně vizuálně masturbovat nad mou nejoblíbenější knihou (o nejmenovaném pacientovi z Dánska ani nemluvě). Tahle smaženice má naštěstí blíže k prvnímu jmenovanému případu a i přes jisté výhrady ji k finální čtyřhvězdě dotlačila zejména má láska ke klasické animaci (byť ta zde není tak technicky precizní jako třeba u Laiky) a rovněž Blonďákův outfit v šatně pana domácího. A doufám, že to třeba vyhraje i zlaté dildo – Bártovi by pak někdo snad konečně nasypal na Golema… (19.01.2022)

Název "Šílený bůh" neodkazuje na žádnou figuru ve filmu, nýbrž na samotného autora Phila Tippetta. Legendární mistr stop motion speciálních efektů, který se podílel na původní "Star Wars" trilogii, "RoboCopovi", "Jurském Parku" a dalších klasikách, zde reflektuje samotnou podstatu animace, která spočívá ve vdechnutí života a identity neživému objektu. "Šílený bůh" tak vlastně rozvádí dílčí filosofické myšlenky vynikajícího dokumentu "Creature Designers - The Frankenstein Complex", kde Tippett také vystupuje. Ale současně nezůstává u pouhého vztahu stvořitele a jeho výtvoru a příznačně Tippettově traumatu z nástupu počítačových efektů se vůbec nevěnuje strachu z toho, kdy výtvor získá moc nad svým stvořitelem. Tippett zpřítomňuje božský princip v jádru rukodělné stop motion animace, kde se do každého detailu otiskuje nejen ruka, ale také osobnost i zvůle tvůrce. Ten se totiž stává nejen všemocným stvořitelem, ale dle vlastního rozmaru rozhoduje o osudu i životní dráze svých výtvorů. Zdejší distopické světy marně se pachtících bytostí v sobě zrcadlí titěrnost jednoho života i všeobjímajícnost celého vesmíru. Jsou o to více krásně znepokojivé, když si uvědomíme, že musejí zabírat nejen veškerý prostor Tippettova studia, domu a sklepa, ale hlavně jeho mysli. Při tom, jak je patrné z úžasně pečlivé animace, Tippett ale není ledabylý stvořitel, nýbrž ke každé bytosti přistupuje s empatií a vdechuje ji nejen život, ale také osobitost a humanitu. Právě fakt, že jim ale současně nedává konejšivé bezpečí konvenčního příběhu, ale nechává je napospas nahodilé zkáze jim dává o to děsivější existenciální rozměr. "Šílený bůh" nám tak ukazuje (s)tvoření v celé jeho kráse i zrůdnosti. (04.11.2021)

Pri Mad God som zistil, že animák nemusí byť len pekný, farebný a dojímavý, ale aj škaredý, nepríjemný a nechutný. Či som ale na toto zistenie potreboval sledovať hodinu dvadsať nemého!!! animovaného filmu bez jediného dialógu, plného najodpornejších postavičiek( ktoré by Disneymu stačili na 100 rokov dopredu na všetky škaredé a záporné postavy do ich rozprávok), tak to vážne neviem. Kvôli absentujúcemu príbehu naozaj zostáva len žasnúť nad tým, čo sa musí odohrávať v hlave Phila Tippetta keď dokázal vymyslieť, nadizajnovať a naanimovať toľko čudných, nekonvenčných, škaredých postavičiek a plno brutálnych scén s nimi. Keďže ale psychicky Mad God na mňa nepôsobil najvýraznejšie (pár krát som bol zhnusený ale po týždni v čase keď píšem komentár mi film viac-menej vyšumel z hlavy) a počas sledovania sa i pri krátkej dĺžke neuveriteľne ťahal a nebral konca, zostáva otázka: Aký bol vlastne zmysel tohto filmu? PS: neodporúčam sledovanie deťom, tých by film mohol doživotne poznačiť. 15% (27.01.2022)