O Nesytovi

Tak toto je velmi milé pohádkové překvapení. Hned na počátku potěší exteriéry, které k natočení pohádek doslova vybízejí. Mladý Martin Zounar byl ještě štíhlý a jeho bříško možná začalo narůstat právě po tého pohádce. O Nesytovi je jedna z variací pohádek o čertech nebo též Otesánek. Jenže už na začátku příběh trochu postrádá logiku. Když rodiče žádají o syna peklo, čekal bych, že si na oplátku pekelníci přijdou pro Nesytu. Toho ale musí všude odmítnout pro jeho věčně hladový žaludek a až teprve pak mu peklo nabídne službu. Také Nesyta odhalí moc kabátu sám a vlastně jen díky své nevycválanosti, když čertovi prohrabává kapsy. Při svém návratu pak pohádka odkazuje na charakter lidí. Ti se ho sice bojí pro pár šmuh na tváři, určitě by si maskéři měli dát víc záležet, ale na druhé straně za ním chodí velmi ochotně, když vysolí prachy na dřevo. Tedy přesně jako v životě, máte-li peníze, máte i přátele, do té chvíle na vzhledu nezáleží. A totéž platí pro marnivou princeznu. Král sice nemá na plat pro své zaměstnance, ale společně s princeznou myslí jen na to, kde sehnat prachy na její nové šaty. A zatímco běžní obyvatelé vsi jsou dotováni pouze, když se nějak přičiní, což je jistě správné, vojáci se mohou válet v ležení a nic nedělat, což Nesytovi bohatě stačí. I Linda Rybová se zrovna moc nezeškaredí jen několika šmouhama na tváři. Přesto mezi velkým počtem televizních pohádek je to jedna z těch milých, které si rád připomenu. (06.04.2021)

Příjemná pohádka, která sice úplně nenadchne, ale hlavně neurazí, má jasný a čitelný příběh vycházející z klasiky, slušnou hudbu Petra Ulrycha a pěkné karpatské exteriéry. Klad oproti jiným je např. také v tom, že i malé role hrají, ne jen pobývají na obrazovce. Zounara nemusím a pravdou je, že mnohdy přehrává, což ale vynahrazuje pohledná Rybka. (15.01.2012)

Nesyta je chudák pořád hladový a tak jde kam ho z hladu šilhající oči vedou a hladem se třesoucí nohy nesou, aby našel někoho, kdo ho vezme do služby, ve které by se do syta najedl. Pak už to je vykrádačka jiných pohádek. Nejzábavnější je, jak na vsi jsou lidi zděšení, když je někdo trochu zamatlaný ve tváři. Hrůzou z toho mohou zešílet, byť jinak je v nažehleném a načančaném oděvu Div, že člověk necítí vůni Arielu i z obrazovky. Ovšem největší ustrnutí nastane, když se zohyzdí princezna, a to šátkem kolem krku, dvěma uvolněnými pramínky vlasů a šmouhou na čele a tvářích. (15.01.2012)

Pohádku nehodnotím, neb jsem z ní viděl pouze cca pět minut, přesto mi dala spoustu podnětů k přemýšlení: a) všichni tu mluví o vykrádání pohádky S čerty nejsou žerty, já tedy podle Zounarovy trvalé vidím spíš inspiraci Rambem, popř. dělal večer konkurs na člena the Cure a začal se líčit už od rána, a/nebo byla režisérka zamilovaná do toho komunisty Dolejše. No a za b) jak vidět, už v r. 1994 jely tetovací salóny naplno, jenom tak lze pochopit to princeznino zděšení na konci. Kdyby ty šmouhy nebyly natetované, tak snad aspoň jednoho z dvojice chytrých hlaviček Zounar-Rybová napadne umýt je, a Zounar by nefilozofoval, že si princeznu vezme i ošklivou, ne? (05.04.2021)

Je jen dobře, že ani po revoluci česká televize neopustila tradici tvorby pohádek, a tato je jedna z povedenějších. Ani mě příliš nesedí herecké obsazení, ale zase všechno nemohou hrát jenom hvězdy a rozmanitost je většinou ke prospěchu věci. Každopádně je pohádka zpracována vtipně a zajímavě. Slušné 3*. (12.03.2012)