Skleníková Venuša

Na Česko-Slovensko priekopnícky film na poli enviromentológie a eko-agitky. Aj v zahraničí by sme našli v tom čase iba málo filmov s touto témou. Za to majú plus. Aj keď je to celé premiešané so sociastickým životom, národnými podnikmi, (vše)stranou a pod. Bohužiaľ si tvorcovia zobrali príliš veľké sústo, ktoré nedokázali prehltnúť. Ono by bolo veľkým prekvapením, ak by sa im podarilo....takže radšej menej a poriadne. Inak sa veľmi dobre pozerá na nežnejšie osadenstvo, na čele so zvodnou Bartůňkovou, ktoré sprostredkúva romantickú líniu príbehu. (13.12.2015)

Československé drama odehrávající se v prostředí slovenské továrny. Tento snímek se ve velké míře zabývá ochranou životního prostředí, v čemž se zejména angažuje hlavní postava inženýr Peter Vrchovský (nevýrazný J. Kroner, líbil se mi však v jeho řečnické scéně). Velmi výrazná byla naopak tamější angronomka Jolanka, jež měla představovat onu skleníkovou Venuši a jejíž milostný vztah s Vrchovským patřil k tomu nejzajímavějšímu co film mohl nabídnout. Zřejmě stěžejní linie snímku popisuje tragedii Vrchovského přítele inženýra Sagana, majíce zodpovědnost za plynulý chod továrny, jenž však překvapovala svou poruchovostí. Herecké výkony bohužel nebyly natolik výrazné, aby z poměrně nudného snímku vytvořili něco vznešenějšího, výjimku však může představovat výkon V. Polonyiho v roli starosty. Snímek je poměrně nečekaně úzce politicky vyprofilován, největší nedostatek však spatřuji v chabém příběhu a nepříliš zajímavém zpracování. Otevřeně přiznávám, že průměrné hodnocení volím zejména kvůli vnadám D. Bartůňkové v roli Jolanky, jež jako jediné mají šanci probudit usínajícího diváka. (01.04.2014)

Klasická režimní agitka se vším co k tomu patří, od toporných hereckých výkonů, až po mizerné technické kategorie. Tahle není ani nezamýšleně vtipná, ani se neodehrává v atraktivním budovatelském prostředí, takže se nedá sledovat jako dokument. Nebýt nadčasového tématu globálního oteplování, díky němuž působí lehce kuriózním dojmem, tak by film nestál vůbec za nic. (01.04.2014)

Slovenský film v 80-tych rokoch naozaj netrpel absenciou nápadov, mnoho filmov je zasadených do neopozeraného prostredia a mali svoj potenciál. Frázovitosť, filmárska neobratnosť a nezmyselná poplatnosť režimu aj tam, kde to nebolo nutné však námety degradovali až do absolútneho diváckeho nezáujmu. Skleníková Venuša sa venovala environmentalistike, čo je istotne atraktívne dodnes, spracovanie je však prinajmenšom nudné, ťažkopádne a strnulé. (11.03.2020)

Mladý vedec odhaľuje v rodnej dedine špinavé praktiky neďalekej chemičky. Starosta je starší, ekologicky cítiaci komunista, brániaci vedeniu továrne v uvoľnení priestoru pre ďalšiu skládku. Veľkohubé frázy z novín prevádza film do hovorovej reči hlavných hrdinov, kamera bezradne vo chvíľach dramatických odmĺk približuje detaily vážnych tvárí, láska mladých, environmentálnych nádejí socializmu kvitne uprostred zamorenej prírody. Odhalené prsia pod vodopádom a v skleníku symbolizujú panensky čisté, zhubnými odpadmi nepoškvrnené prostredia. Paškvil na pohľadanie, snažiaci sa zaujať aktuálnou témou, plný klišé a fráz. Martin Ťapák mal ostať radšej pri folkloristických námetoch, v tejto oblasti totiž vytvoril viacero nadpriemerných filmov. (21.02.2008)