Rok na dedine

Ak má niekto záujem o prehliadku slovenských tradícií, zvykov, krojov, tancov, architektúry, či piesní, tak nech si pozrie Rok na dedine. Je pravda, že uvedené veci je možné zhliadnuť aj v iných filmoch, no tu je to ponúknuté v kompaktnej, prehľadnej forme. Film je rozdelený do 4 ročných období a v každom z nich je zobrazené presne to, čo k nemu prináleží. Tak možno vidieť, ako ľudia počas roka trávili čas v dobe bez techniky, ako sa veselili, žili, pracovali, či prežívali lásky. Vďaka tomuto filmu (prípadne jemu podobným) sa na tieto veci nikdy nezabudne. Jedinú výhradu mám asi k tomu, že to bolo natáčané v štúdiu, čo bolo v mnohých scénach dosť do očí bijúce. Neviem, čo tvorcov k tomu viedlo, keďže na Slovensku bolo v tom čase nespočetné množstvo tradičných, roztomilých dediniek, ktoré by ako exteriéry mohli poslúžiť... (17.01.2013)

Je tam veľa pekných, mladých a chudých slovenských dievčat v krojoch (čo je super), potom ešte viac slovenských švárnych šuhajov (čo je menej zaujímavé), zopár postarších ožranov (to už nie je vôbec zaujímavé) a štúdiové kulisy (čo je sranda). Ťapák so Zacharom predstavujú divákom slovenský folklór a nie "rok každodenného života na dedine", ten bol určite menej zábavný a dominovala mu práca. Toto bolo a je Ťapákovi často vyčítané, ale zase sú filmy, ukazujúce aj bežný život, takže ja by som to neriešil. Keďže tu po dejovej stránke ide iba o vzťah Adamoviča a Vášáryovej, tak tie takmer dve hodiny sú predsa len trochu moc. Ale rozdelenie do štyroch častí film umne rytmizuje. 70% (05.05.2017)

Přehlídka slovenského folklóru včetně zpěvů a tanců, rozděleného do čtyř ročních období. Účinkuje tehdejší herecká elita v čele s krásnou Emílií Vašáryovou. Bez nějaké výraznější dějové linky bohužel snímek ztrácí tempo a po nějakém čase začíná nudit. Myslím si, že je velká škoda, že všechny zvyky a tradice se odehrávají pouze ve studiových interiérech, zatímco exteriéry slovenské přírody zůstávají nevyužity. (16.06.2020)

Dokonalosť! Ťapákovú tvorbu milujem (Kubo (1965), Rysavá jalovica (1970), Sváko Ragan (1976), Pacho, hybský zbojník (1975)), ale toto umelecké dielo mi doteraz unikalo. Je nesmierne dojímavé, hlavne kvôli tej kráse skrytej v živote jednoduchých ľudí, plnom radosti a lásky. Choreografia, muzika, spev, kroje, kamera, to všetko bolo krásne. Film je sprevádzaný hlasom Karola Zachara, z ktorého priam sála múdrosť a láskavosť, dokonale okorenený ľudovým humorom, stále som sa prepínal medzi smiechom a plačom, niekedy to bol smiech cez slzy. Nadchli ma aj herecké výkony všetkých zúčastnených a ako také dva klenoty má film na okrasu mladučké sestry Vašáryové. Ešte jedna technická poznámka: Je úžasné sledovať, ako sa podarilo toto 50 rokov staré dielo zreštaurovať, obraz ako zrkadlo a zvuk tiež veľmi čistý. (13.08.2021)

Původně jsem si myslel, pouze na základě názvu, plakátu a žánrového zařazení, že to bude TEN film o vesnickém životě, který jsem chtěl vždycky vidět a doposud jsem na něj nenarazil. Pak jsem zažil menší zklamání, když jsem si přečetl, že to celé bude o slovenském folklóru a že to nebude takové, jaké jsem si to představoval a bude to přehnaně idylické (a taky že ano), ale pořád jsem si říkal, že by to mohlo být hodně zajímavé. A když jsem si to pustil, zažil jsem zklamání největší, když jsem viděl, že se vše natáčelo jen v kulisách a z živé přírody zde není skoro nic a když už ano, ve spojení s tou umělou vesnicí je to jako pěst na oko (byť třeba ten záběr na les vypadal sebelíp). Takže jsem sám sobě začal nadávat, že teď budu muset dvě hodiny trávit sledováním něčeho, co půjde úplně mimo mě. Jenže pak mě stále víc a víc začínaly uchvacovat veškerá hudební i taneční čísla a spolu s nimi i ta perfektní kamera, která se ze všeho snaží vytěžit maximum a často se jí to i daří. A i když to děj vlastně nemá a celé ty dvě hodiny jsou jen sledem takových čísel, které jsou jen rozdělné do čtyř ročních obdobích, i tak si mě to dost získalo a bavilo až do konce. Tedy takhle, vždycky se našly chvíle, kdy mě to nebralo tak jako předtím a předpovídal jsem, že teď se to zlomí a začne mě to strašně nudit, ale vždycky pak přišla nějaká úchvatná scéna a zase jsem byl v tom... I přes ty obavy a hned několik zklamání ze začátku si mě to nakonec získalo a i ta postava vypravěče, která svým prolamováním čtvrté stěny působil místy až kouzelně, mi tam nakonec sedla. A taky je zde nejedna pěkná slečna, takže další klad :-) Mrzí mě, že to bylo jen o tom folklóru a ne taky o skutečném roku na dědině, ale na slabé čtyři to pořád vidím. Slabé 4* (14.08.2022)