...a jitra jsou zde tichá
A zori zdes tichie
The Dawns Here Are Quiet
Obsahy(2)
Vojnová dráma podľa novely Borisa Vasiljeva zachytáva tragické osudy ženského oddielu na severozápade Ruska. Mladé dievčatá chceli žiť a prežívať krásu života, vojna im však všetko vzala. V odľahlej oblasti blízko fínskych hraníc pod velením desiatnika Vaskova stráži päť dievčat protileteckú artilériu. Keď ich obkľúči skupina šestnástich nacistických vojakov, musia podstúpiť nerovný boj a skúšku skutočného hrdinstva. Film bol nominovaný na Oscara za najlepší cudzojazyčný film. V roku 2005 čínski kinematografisti natočili 12-dielny remake tohto, v Číne veľmi populárneho filmu. Všetky postavy si zahrali ruskí herci. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (101)
Ruskú klasiku, ktorú som roky ignoroval som si už pri 70. výročí od ukončenia vojny nenechal ujsť a rád som mu dal šancu. Stopáž 188 minút! ma dosť zaskočila, ale ja mám výzvy rád. Veľké šance som filmu nedával, dosť som ho podcenil a aj preto ma výsledok milo prekvapil. Už počas filmu som často uznanlivo pokyvoval hlavou. Áno, chyby tu sú, propagandistické kecy, aj strihať by bolo z čoho, hlavne prvá hodina, ale akonáhle sa objavia Nemci a poručík vyberá z čisto dievčenského oddielu 5 dievčat, aby išli Nemcom naproti a zajali ich, je to fakt dobré. Z dvoch Nemcov je zrazu 16 a to je už nad ich sily. Alebo nie? Celá druhá polovica snímku sa odohráva v lesoch a hra na mačku a myš začína. Vydarila sa slušná atmosféra a tie akčné scény sú celkom fajn. Na nervy som bol akurát zo spôsobu akým míňali tak vzácne náboje. Občas som mal pocit, že náboje v ich zásobníkoch nemali konca. Napriek nedostatkom sa prikláňam k štyrom hviezdam . Trocha skrátiť, vystrihnúť propagandu a ostane super film o hrdinstve žien vo vojne. A jedného chlapa...70%. ()
Na to, že byl film natočen v roce 1972, byl překvapivě málo angažovaný. Čekal jsem daleko větší porci komsomolu a úderně budovatelských dialogů, místo toho jsem dostal velmi slušně natočený válečný snímek, který bych klidně hodnotil i větším počtem hvězdiček, kdyby nebylo nešťastných barevných scén. Ty celý film rušily a udivovaly pantomimou i očními souboji a celkově působily pohádkově a zbytečně. ()
Silný příběh si najde cestu i přes ideologickou skřápku. Na základce jsme absolvovali možná desítky tehdy politicky korektních filmů o balšoj atěčestvěnoj vajně a odnášeli si z nich hlavně ten grif, s nímž padá voják zasažený kulkou. Pamatujete na tu vývrtku? Tenhle film a Bondarčukovo Bojovali za vlast ale byly jiné, složitější, jímavější, míň tanků ("Tygry!"), sentiment bez trapnosti, minimum demonstrativního hrdinství. Hrát si za barákem na vojáky podle těchhle dvou filmů se moc nedalo, šlo v nich moc do tuhého. Rita nebyla žádná kňouravá Marusja... ()
Dávám neobjektivních pět. Chci tím říct, že je to jeden z nejkvalitnějších sovětských válečných filmů, stejně tak jako Balada o vojákovi (na svou dobu pochopitelně). Válečné scény tu nejsou příliš výpravné, děj velice prostý. Princip apelu tohoto filmu je v tom, že ve válce umíraj mladý hezký holky a s nimi umírá i jejich vzpomínání na domov a na lásky. S nimi umírají jejich nezrealizované sny. Možná romantiky mezi břízkami by mohlo být méně. A zapomněl jsem, že název je velice originální, tušil by z toho někdo válku? ()
Tento vynikající válečný film s velice silným (pravdivým) příběhem natočený režisérem Stanislavem Rostockým ani trošku (po skoro padesáti letech) nezestárnul, ba právě naopak. Obzvláště při srovnání s moderním remakem (i když docela povedeným) vítězí vysoko na body. Výborná kamera i hudba, krásné přírodní záběry v kontrastu s drsnými bojovými scénami a strhující příběh s typově přesně vybranými představitelkami hlavních hrdinek (většina z nich byla před kamerou poprvé). Pouze Olga Ostroumová měla větší zkušenosti, Irina Ševčuk snad pouze z jednoho filmu, ale v budoucnosti své kvality (minimálně v "Bimovi") potvrdila. Každopádně všechny to "uhrály" na jedničku (včetně představitele staršiny) tak, že na jejich postavy jen tak hned nezapomenete. Zajímavý režisérův nápad, že reálné scény budou černobílé, retrospektivy hlavních hrdinek i závěrečný epilog, které byly barevně, odkrýváním osudů hlavních hrdinek jen umocnily celkové vyznění tohoto vysoce emotivního díla i účinek na diváka a myslím si, že velká většina diváků na tento film jen tak lehce nezapomene, což se myslím u novějšího zpracování (z roku 2015) tak přesvědčivě tvrdit nedá. ()
Galéria (45)
Zaujímavosti (6)
- Ve 108. minutě v českém dabingu řiká vojín Rita Osjanina o zabité Gurvičijové: „Měla samé jedničky. Ve škole i na univerzitě.“ Ve smyslu, že byla premiantka. Jenomže v Rusku je opačný systém hodnocení, takže v originále musela mít samé pětky. Dabing je tak přizpůsoben našim poměrům, což je sice dobré pro neznalé ruských reálií, ale pro znalé je to trochu zmatečné. (Petsuchos)
- Nahé ženy nebyly v té době na filmovém plátně vůbec běžným jevem. Při prvním uvedení do kin celý „koupací den“ dokonce vystřihli, ale režisér se neskutečně rozzlobil a na cenzorovi si vymohl stažení a opětovné uvedení originální verze filmu. Svůj názor obhájil, neboť scéna ve své nahotě křehkých dívek je tu v přímé opozici k následující krutosti války. Nicméně cesta k tomuto natáčení byla dlouhá, ani herečky samy zprvu nechtěly o svlékání ani slyšet. Svolaly dokonce komsomolskou schůzi, kde vysvětlovaly, že pro umělecké ztvárnění ženského těla se (na akademii) najímají speciální modelky. Aby režisér co nejvíc zmenšil stud děvčat, byla tato scéna (až na jediného kameramana) natáčena štábem v čistě ženské sestavě. (chamonix)
Reklama