Krvavé pomaranče

Buď mám v tomhle ohledu strašnou smůlu nebo vážně ta současná tvorba stojí až na výjimky za... nechci říci za co... ale po dlouhé době jsem se odhodlal na novinku do kina a byla to ještě horší volba, než naposled. Proboha, co to zase mělo být? Doba, kdy se brutalita, fekální humor a trapné nechutnosti staly téměř běžnou součástí mainstreamové produkce, sice už trvá déle, ale proč má někdo potřebu tohle využívat i jako součást artově laděného filmu (noo... spíše pokusu o art), nechápu zhruba stejně, jako samoúčelné využití dnes tolik módní roztřesené kamery ve vybraných scénách. Ach, jak trapně mi bylo u některých scén, v nichž se další z řádky tvůrců snaží překračovat hranice a provokovat až do nechutně obludných rozměrů a vnímal, jak se půlka lidí ze sálu během promítání vytrácela... a málem jsem se přidal, kdyby tam neseděla i známá kamarádka. Když pominu otravné scény s dívkou, která strašně lační po sexu, přestože se toho bojí, tak o první polovině ještě dokážu říct, že se mi celkem líbila, i když jde o nevyrovnanou mozaiku několika prokládaných příběhů. Později jsem byl už jen naštván na tvůrce, jehož nový snímek teď oblétá svět a natvrdo kazí dobré jméno francouzské komedie včetně politické satiry, jejíž prestíž poctivě budovaly celé generace jeho předchůdců. J-Ch. Meurisse by se měl podívat na Mockyho Y a t-il un Français dans la salle?, případně Zamini od Taverniera, ať vidí, jak lze spřízněná témata zpracovat úderně, vtipně a možná i provokativně, aniž by to spadlo do nechutných fekalit. Jednu hvězdu dávám napůl za Denise Podalydèse (v menší, ale výrazné roli ministra Thieryho), který v téhle slátanině mrhal svým talentem, napůl za povedený závěr, který alespoň na konci dodal dílu rozumnou myšlenku. Ani ta však plně neomlouvá to, čeho jsem musel být svědkem v řadě předchozích scén. [30%] (21.10.2022)

Film o nedôvere v spoločnosti, medzi ľuďmi, politikmi, inštitúciami, o tom, že sa nedá veriť, ani veriť v spravodlivosť, že sú všetci zlí a pomôžeme si iba keď za to niečo dostaneme. Užívateľka Cheshire42 v podstate vystihla moje pocity. Pri tejto komédii som sa nesmial, už dlho mi nebolo pri filme takto ťaživo, miestami nevoľno. Našťastie posledná scéna s karmickým vyrovnaním božích mlynov môj pocit zdesenia a zmaru zjemnila. (19.03.2023)

Koně se také střílejí šmrncnuté Pulp Fiction a Vivaldim, se vší něhou, brutalitou, inteligencí, výsměchem i grácií, všemi možnými i nemožnými kalými i nekalými způsoby účtující s "časem zrůd", odlidštěným systémem korupce, mamonu, bezpráví, lhostejnosti a zvrácené argumentační logiky, a nabízející na moha rovinách poctivě vybojovanou ryzí satisfakci a někdy dojemné a někdy škodolibé uspokojení. Naprosto okouzlující, osvobozující, rafinované dílo s přímočarým sdělením. ***** (Be2Can, Edison, s R., Lí a O.) *~ (07.10.2022)

Hořká, otřesná černá satira. "Starý svět umírá, nový bojuje o narození. Nyní je čas zrůd"(Gramsci). Současně probíhají děje: pár důchodců zavalených dluhy zkouší vyhrát taneční soutěž a pak všechno vzdá, ministr hospodářství je podezřelý z daňových úniků, šestnáctiletá dívka s připravuje a má první sex a pak znásilněna sexuálním zvrhlíkem, syn důchodců, mladý právník se zkouší vyšplhat po společenském žebříku.Hledání optimismu proti životnímu chaosu. (22.07.2022)

Takměř celý film jsem seděla v údivu a čirém šoku. Chvílemi jsem vůbec nechápala proč se lidi smáli a měla jsem pocit že jsem divná a přišla jsem o veškerý smysl pro humor (možná to bylo také tím, že to byl můj sedmý film na pořadu dne v Cannes), ale to byl tak těžký film, že mi trvalo strašně dlouho to zprocesovat. Já například miluji Tarantina a jeho černý humor, ale todle bylo pro mě naprosto nové. Francouzi se zjevně ničeho nebojí. Po filmu jsem měla velmi smíšené pocity ale hned ráno poté a doteď na to vzpomínám, jako na krásný a uspokojující film. A to jen díky poslední sekvenci, kdy naberete novou naději žít, tento film je v podstatě jedna velká oslava Karmy a spravedlnosti, i když lehce brutální. (06.08.2021)