Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hlavní postavou filmu je bývalý ministr a nyní prezident silné politické strany RAS Horace Tumelat (Victor Lanoux). Sekretářka Ginette (Dominique Lavanant), která ho tajně miluje, mu oznámí, že jeho strýc Eusebius spáchal sebevraždu oběšením. Po smrti strýce zmizel z jeho příměstského domu dopis, který kompromituje celou politickou kariéru Tumelata. Politik se vydává do strýcova domu a během pátrání se zamiluje do dcery hospodyně Georgetty Régis (Andrea Ferréol), sedmnáctileté Noëlle (Marion Peterson). Setkává se rovněž s bývalým zpěvákem Jean-Mariem (Jacques Dufilho), který byl osmnáct let důvěrníkem Eusebia a ví dost o Horácově minulosti. Tato setkání změní zcela jeho život. (curil)

(viac)

Recenzie (1)

Willy Kufalt 

všetky recenzie používateľa

No tedy, pane Mocky, natočit něco takového krátce po nástupu nového prezidenta ve státě, to je skoro jako plivnout si během slavnostního projevu na sochu národního hrdiny. :o) Popravdě netuším, jak bych mohl trefně vyjádřit zážitek z této nesmlouvavé tragikomedie, protože Mockyho filmy obvykle musíte přímo vidět, abyste si je dokázali alespoň trochu představit. Smích ve mě pravidelně střídal šok a údiv, až se mi málem obrátil žaludek, když jsem si s děsivě hořkým pocitem uvědomoval, že i tohle se může během nahlédnutí do politického zákulisí za několika přísně tajnými dveřmi a zátarasy skutečně dít... Jak to vypadá, když se díváme na politika v televizi, pak přes pohled nějakou tou klíčovou dírkou do kanceláře, a jak, když ho třeba máme možnost sledovat přes okna a zahradu v jakémsi zapadlém sousedním domku? Přes jistý provokativní záměr tomu nechybí velmi dobrý scénář, první režisérova spolupráce s Frédéricem Dardem jako scénáristou dopadla výborně, většina postav je tu dobře propracovaná a vícero hlášek k popukání... toho „prezidenta svých koulí na celý život“ asi jen tak nevytěsním z paměti. :D Jean Pierre-Mocky v plné tvůrčí formě, pro něhož v rámci témat neexistuje žádné tabu, projevuje opět svou tradiční nekompromisnost vůči všemu – vůči společnosti a jejím vrchním představitelům, lidskému pokrytectvu i vůči svému divákovi... a já mám pocit, že snad i vůči svým hercům, když dokážou ve výsledku odvést to, co odvádějí. Victor Lanoux je naprosto skvostný jako prezident v nesnázích, zahalující před veřejností svou suverenitou i jedno obskurní rodinné tajemství. Skvěle ho na všech frontách doplňují i ostatní, Jacques Dufilho mě svým svérázně groteskním, zároveň však laskavým projevem, v roli vskutku neobyčejného politického vězně, skoro dojímal. Jsem rád, že po dvou letos premiérově viděných Mockyho filmech, z nichž mi jeden připadal spíše průměrný a jeden šel totálně mimo mne, jsem zase jednou spatřil z tvorby tohoto velikána francouzského nezávislého filmu (alespoň pro mě) něco výjimečného. "Je v sálu přítomen Francouz?" bych se za sebe určitě nebál označit jako jeden z cca 5ti Mockyho nejlepších filmů. [90%] ()

Galéria (11)

Reklama

Reklama